11.-17.8.2014
Tento týden se udála pouze jedna zajímavost a to, že jsem sehnal prkno na zimní sezónu. Přes Facebook, kde je skupina Whistler Buy/Sell/Swap (Whistler nákup/prodej/výměna) – to je jediný důvod, proč mám FB 🙂 – jsem kontaktoval holčinu, která prkno prodávala, a po menším smlouvání jsem se dostal z 350 na 325 dolarů. Nechtěl jsem čekat na bus, takže jsem to risknul a vyrazil pro prkno na kole vyzbrojen šedou lepicí páskou ala MacGyver. No a tady je foto, jak jsem jel na kole s prknem cca 4 km. 🙂
Lepicí páska ala MacGyver je k nezaplacení!!! Jinak tento týden nic nového. No, aby ten článek pro tento týden byl delší, tak sem hodím aktuální složení na baráku, bo se to tady teď celkem měnilo. Takže sestava je nyní následující – Chilan, Čech, Mexičan, Číňanka narozená v Kanadě, 2 Francouzi, Angličanka a 3 Kanaďani.
18.-24.8.2014
Již od neděle minulého týdne jsem měl volno až do středy, takže jsem si na pondělí a úterý naplánoval 2 tůry na nedaleké jezera Rainbow Lake a Wedgemount Lake. Takže pojďme si dát virtuálně do těla a projdeme si je.
Rainbow Lake – cca 18 km, 850 výškových metrů nahoru a pak dolů
V pondělí jsem nejprve dopoledne vyrazil do village na poštu – přišel mi balík z ČR se zimní výbavou. 🙂 No a kolem poledne jsem vyrazil směr trek. Začátek treku je cca půl hodinky na kole a kolo jsem pak zamknul k hlavní informační tabuli o treku. Hned na začátku treku jsem odbočil na Rain Fall – maličký vodopád ukrytý v lese.
Cesta se pomaličku tlačila nahoru a vedla naprosto parádním lesem, viz foto.
Horní část treku byla ještě lepší, krajina se otevřela, objevily se dřevěné chodníčky v rašeliništích, atd.
V průvodcích je napsáno, že trek trvá na otočku kolem 6 hodin. Já jsem dorazil k jezeru za 2:15. Jezero samo o sobě je nádherně průzračné (je to taky zdroj pitné vody pro Whistler).
Dal jsem si pauzu na jídlo, kochal se pohledem na jezero a poté jsem si jezero obešel a vystoupal na menší kopec za jezerem, takže se mi naskytl pohled na jezero ze shora a taky na zasněžené hory na opačné straně za kopcem.
Jak už jsem si mnohokrát ověřil, je dobré dané místo prošmejdit, co to dá. 🙂 Cesta dolů byla na pohodu a za cca hodku a půl jsem byl zpátky u kola.
Wedgemount Lake – kolo – cca 35 km, trek cca 16 km, 1200 výškových metrů nahoru a dolů
Wedgemount Lake – považovaný za jeden z nej treků v okolí Whistleru. Ráno sice počasí vypadalo všelijak, ale risknul jsem to a vyplatilo se to. Začátek treku je trochu dál od Whistleru, takže jsem si jako rozcvičku dal 1,5 h na kole. Dorazil jsem na parkoviště a tam mě uvítala cedule, že trek je uzavřený. Koukám na to a říkám si: „To si snad dělají ….. (sedací část těla)!!! Jsem se tady tlačil pro nic?“ 🙂 Tak si říkám, že mě to nezastaví, ale po přečtení celé cedule zjišťuji, že ve svahu se dělají velké terénní úpravy, takže jsem prvotní nápad to risknout zavrhnul. Na další ceduli mě ale rozveselila zpráva, že je tady nová trasa, takže jsem následoval ukazatele na nové parkoviště. Uff, tak to bylo o fous. 🙂 Zaparkoval jsem kolo kolem stromu a vyrazil vzhůru.
První část treku byla opravdu nově udělaná, místy to bylo v hlubokém lesu, že jsem neměl vůbec šajnu, kde jsem. No a protože trek k jezeru měří pouze 7 km a nastoupáte 1 200 metrů, tak to znamená pouze jedno. Rvete to pořád jen vzhůru, vzhůru a vzhůru. A to jako bez výjimky.
Až po cca hodince a nastoupených 600 metrů se objevila 5 metrová rovinka. 🙂 A to si už začínáte v hlavě opakovat, že všude píšou, že trek je náročný, ale jezero stojí zato. Po další půl hodince už tohle nepomáhá, takže se vytahuje mobil, kde mám celý článek o treku a čtu si to nahlas. Hlavně pasáž o tom, jak je jezero parádní. Kecám, ale je fakt, že trek je opravdu hustý. 🙂 Poslední část se jde skoro po čtyřech po kamenech s parádními výhledy za zády.
No a nakonec, u mě za 2:20 h, vás čeká sladká odměna v podobě jezera. Nebudu se rozepisovat, foto řekne víc. Ale je to supr pocit, když pak unavený sedíte u jezera, tlačíte do sebe doma upečený chleba a kocháte se.
Za jezerem je ledovec, takže jsem se po pauze vydal tam, abych si sáhnul. 🙂 Fotil jsem o 106 a opět šmejdil kolem.
Při cestě zpět na začátek jezera jsem zjistil, že se možná dá dostat k místu, kde jezero vytéká. Takže jsem si to razil cestou necestou, až jsem se po cca 45 minutách dostal na konec jezera, kde začíná vodopád.
Pak už byl čas vyrazit zpět, ale nechtělo se mi jít zpět až k oficiálnímu konci treku, takže jsem to tlačil směrem dolů, ale jinudy. 🙂 Našel jsem cestu, která pak zmizela, ale už jsem to nehrotil a valil to středem. Po horním skalnatém úseku, kdy to lezete po čtyřech zády nalepený na skále, jsem se dostal na tzv. „zelený“ sníh. Co to je? Dostal jsem se na souvislou plochu mini keříčků, které byly tak husté, že to byla jakoby 20 cm vrstva sněhu. A to vám tak sedím a říkám si: „A nepůjde to dolů po zadku?“ A taky, že jo!!! Takže se ve mně probudil 5-letý klučina a sjel jsem to na zadku, cca 100-150 metrů. 🙂
Po sjezdu jsem se potřeboval zorientovat a v dálce jsem uviděl oranžovou bundu, takže jsem věděl, kudy dál.
Následovala pasáž plná velkých šutráků, kde je třeba vážit každý krok, bo jsem byl pořád v solidním svahu. No a pak mě čekalo tohle.
Rozkaz ale zněl jasně: Dostat se na místo oranžové bundy. Nebyl čas přemýšlet o tom, zda si poškrábu svoje heboučká lýtka či ne. 🙂 Prokousával jsem se terénem a najednou předem mnou vyskočil původní trek – mise splněna! Tady je fotka – modrá barva značí trasu treku (to jsem se škrábal nahoru) a červená barva je „moje zkratka“ včetně zeleného sněhu. 🙂
Cestou dolů jsem byl ta rozjetý, že jsem předběhl 3 skupinky, ale musím uznat, že kolena dostala zabrat. Přece jenom to fakt bylo prudké. Na parkovišti jsem uviděl pár v autě v hodnotě baráku, který si po treku na pohodu vařil cosi dobrého. Já do sebe hodil zbývající banán, naskočil na kolo a vyrazil směr barák. 🙂 Únava byla, ale ta správná únava. Trek je opravdu luxusní, doporučuji všemi 10.