8.7.2024 – volno a velké rozhodování
Noc byla na pohodu a vstávám po půl osmé. V kempu už drtivá většina GR-áčkařů není. Dnešní den je vyhrazen na regeneraci, zklidnění žaludku a finálního rozhodnutí, co dál. Daří se mi pomalu pokračovat v jezení více jak půl metrové bagety, což je dobrá zpráva.
Dopoledne hlavně věnuji všemožným variantám, které se mi nabízí. Samozřejmě rozhodne zítřejší ráno, ale je dobré být připraven. Rozložil jsem si zbývající km na 5,5 dne místo 5, protože autobus z Calvi jede až v půl druhé odpoledne a z konce treku Calenzana do Calvi to je cca 15 minut autem. Dále jsem na zítřejší etapu zvolil daleko jednodušší variantu, která sice z části není po GR20, ale nedá se svítit. 
V rámci následujících dní bude trasa křížit 2x silnici, takže i tam se dá v případě nutnosti skončit. A nakonec, když mi zítřejší etapa nesedne, tak se sem vrátím a uvidíme, co dál. Variant je tedy celkem dost a jsem za ně rád. Zatím si neumím představit, že bych zbytek týdne polehával někde na pláži.
Díky tomu, že tu jsem celý den, tak vidím, že kemp je v rámci rodinného businesu. Manželé v důchodovém věku jsou již od ranních hodin v obchodě/recepci, která je otevřená od 7:00 do 20:30 každý den. Včera odpoledne byla na “recepci” dcera, protože ta podoba je více než zřejmá. I dopoledne sem zavítají GR-áčkaři, kteří zde ale mají pouze polední pauzu na jídlo, a pak pokračují dále.
Po poledni jdu prozkoumat místní mini vesničku – projdu se k železniční stanici a nedaleké restauraci. Uvažuji, zda mám risknout hranolky a salát, ale zatím nenacházím odvahu. 
Líbí se mi, jak má restaurace předpřipravené palety na batohy, aby nepřekážely u stolů.
Hlavní věc, která mi dneska celý den šrotuje v hlavě, je samotné jídlo na treku. Díky horku nemám chuť na čokoládové tyčinky, vločky, atd. dovezené z domova, takže se toho zbavuji a plánuji přejít na chleba, tuňáka, chipsy, banány, apod. Je mi jasné, že musím nějak zásadně změnit tu stravu, aby žaludek byl schopný v tom horku fungovat a přijímat.
Odpoledne již jenom polehávám, posedávám v kempu, tak si všimnu, že všichni, co přicházejí, tak v drtivé většině řeší nohy – puchýře, odřeniny, svalovou únavu, kolena, atd. Já musím zaklepat a pochválit mé nohy – zatím se drží naprosto parádně a dostávájí 11/10. Zato žaludek je fakt mizérie a zatím má 1/10. 😉
A ať ten dnešní článek není úplně krátký, tak kdo tedy GR20 chodí? Věkové složení začíná u středoškoláků, mimo asi 2 rodiny s dětmi kolem 8-10 let, které jsem zatím potkal, a končí v rámci důchodového věku. Máme tady skoro celou věkovou paletu. 😉 Co se týká “skupin”, jsou tady sólo jezdci jako já, ale jsme v menšině. Většinou to jdou páry nebo skupinky (hlavně mladí). A je nás tady opravdu hromada. Je sezóna a jde to vidět. Teda aspoň já to mohu sledovat, protože jdu proti proudu a za těch pár dní jsem míjel neskutečné množství GR-áčkařů ze severu. A vysledoval jsem, že je nás jen pár jedinců, kteří to valí stejným směrem jako já.
K večeru tradičně přicházejí další a další hikeři a s radostí si lehají do vytouženého stínu. Slunce je i dneska nemilosrdné. V rámci komunikace s domovem jsem předhodil můj plán na následující dny, ať jsou v obraze. Ale jak jsem psal, rozhodne až zítřek. V pět si jdu nakoupit na další 1,5 dne a dnešní večeři. Beru menší chleba, tuňáka, konzervu klobásy s čočkou, chipsy a na dnešek tuňáka s rajčaty a kukuřicí. Podaří se mi povečeřet, ale i tak pořád nevím. Po večeři se snažím co nejdříve zabrat, ať toho co nejvíce naspím. Jakmile teplota klesne na snesitelných 20 a méně, tak úspěšně zalomím. A níže foto z mého stanu v rámci kempu brzy ráno a večer.
našlapáno: dneska: 0 km, celkem: 99,09 km
výstup: dneska 0 m, celkem 6 011 m
sestup: dneska 0 m, celkem 5 327 m