5.7.2024 – luxus hřebenovka, méně luxus žaludek
Probouzím se v 7:30, takže jsem si odbouchal dvanáctku s hodinovým intermezem o půlnoci. Bohužel žaludek nic moc, takže snídaně se nese v duchu tyčinky. Aspoň jsem přes noc do sebe dostal něco málo vody. Ranní kolečko je tedy extra rychlé a v 8:16 již ukrajuji první metry z dnešního dne. Za chvilku jsem nad úrovní lesa a mám nádherný výhled do okolí, protože obloha je vymetená. Trasa vede po mírně stoupající vrstevnici a vlevo mám šanci vidět v dalším horském pásmu spoustu vesniček uprostřed hustých lesů, které tam jsou „ledabyle pohozeny“.
Po krátkém stoupání naskočím na naprosto bezprecedentní hřebenovku. Tohle byla opravdu hřebenovka s velkým H. Trasa vedla většinou přímo středem, což znamenalo spoustu technického lezení, kdy se musely zapojit všechny 4 končetiny. Nebo to středem nebylo možné a bylo třeba ten vrchol podejít, ale pořád se bavíme o náročném mini sestupu a výstupu. Samozřejmě bylo třeba bedlivě sledovat značky, protože místy i “vychozená” trasa byla špatně. Ale zážitek to byl mega intenzivní. Sice díky žaludku jsem místy bojoval, ale zatím to ještě nebylo tak hrozné. Po hodině a půl byla třeba pauza a na dobrých 20 minut jsem zalomil. Největší problém mi dělá ostrý výstup, kdy mě solidně bolí solar a je mi na zvracení. Já ty horka fakt nesnesu, jinak si to neumím vysvětlit, co se zase děje.
Po pauze, kdy do sebe se štěstím narvu další energetickou tyčku, pokračuji směr chata Usciolu. Je neskutečné, v jakém terénu postavili jak chatu, tak veškeré další zázemí.Nezastavuji se a pokračuji ostrým stoupáním nahoru k vrcholu Monte Formicula – 1 981 m.n.m. Terén je o poznání jednodušší, co se týká lezení, ale i tak si vždy po hodině beru pauzu. Daří se mi pít, což je fajn, protože dneska to vypadá, že mraky nezažiji. Až finální pasáž byla opět kamenná prolézačka, ale naštěstí neměla dlouhého trvání.
Začínám sestupovat v krásně otevřeném terénu a vzadu již vidím nejvyšší bod dneška, kam bych se rád dostal – Punta della Cappella – 2 041 m.n.m. Ale nejprve musíme klesnout až na nějakých 1 500 m.n.m. Následující klesání je opravdu drtivé, takže lituji ty davy turistů, kteří to valí v protisměru nahoru. Opravdu masakr. Naštěstí trasa vede po pravé straně hřebene, který opět brzdí nabíhající mraky, a tak se vyhneme nekompromisnímu slunci. Sestoupím až pod hranici lesa a kolem jedné si dávám obědovou pauzu. Najdu luxus místo ve stínu, protože i zde se slunce sem tam probojuje skrz mraky a na dobrých 40 minut usnu. Jj, je to náročné a zatím mám jenom 9 km!!! Po probuzení si dám ořechy a Oreo sušenky, ale musím se nutit.
Ve 2 odpoledne tedy pokračuji a v plánu je se přehoupnout přes ten mega kopec a dojít k chatě Prati, což bude cca 8 km. Stoupání naštěstí bude většinou táhlé, tak uvidíme. Jakmile vystoupám nad les, tak se mi při pohledu zpátky znovu naskytne pohled na mraky, které se “zlomí” o hřeben skalního masivu a neprojdou dále. Postupuji extra pomalu, že i časy, které mají spočítané mapy.cz jsou rychlejší. Ano, jdu jako želva a k tomu jsem ještě želva, které je čím dál špatněji. 
Nyní mám pauzy co 35-45 minut, protože to opravdu jinak nejde. Naštěstí jsou tam i rovnější pasáže, kdy trochu vydechnu i bez pauzy.
V půl páté mám to nejhorší za sebou. Teda, aspoň jsem si to myslel. 
Mapa již ukazovala mírné vlny následované klesáním k chatě. Jenže mírné vlny se vyskytovaly v ostrém svahu a bylo to opět technické lezení. V jednu chvíli si musím dát pauzu, protože mě regulérně natáhne. Jedu na výpary. 😀 Po páté mám už opravdu to nejhorší za sebou a prudce klesám do otevřené náhorní “plošiny”, kde je usazená chata s hromadou stanů. To už vím, že to dojdu.
V půl šesté se zahlásím na jednu noc (mám svůj stan, takže cena je 18 Eur) a koupím si 2 plechovky Coly a 2 banány. Jestli mi nepomůže ani Cola, tak už nevím. Najdu si místo pro svůj stan a nejprve se věnuji Cole. Pomalu po douškách, i když jsem se na ni těšil od rána. Pak postavím stan a cca půl hodiny jen ležím a přemýšlím, co dál. Dát si zde den volna? To ale pak budu muset opravdu fičet. Nebo dojít na další chatu, která je vzdálena jen cca 10 km? Nechávám to otevřené, zítřejší ráno/dopoledne rozhodne. V půl osmé si jdu nabrat vodu a trochu pofotit okolí, protože východní strana je krásně osvícená zapadajícím sluncem a nad údolím se vznášejí krásně bílé mraky. No nevyfoťte to.
Pak dopisuji článek za dnešek a vybírám fotky. Bohužel zde není vůbec signál, takže to opět nechávám na jindy, co se týká nahození na web.
našlapáno: dneska: 17,25 km, celkem: 63,24 km
výstup: dneska 1 233 m, celkem 4 827 m
sestup: dneska 1 160 m, celkem 3 235 m