3.7.2024 – tak jaká budeš Korsiko?
Spánek jsem vzal opravdu zodpovědně a probouzím se před osmou. V kempu se už všichni balí, takže klasika – jsem poslední. 
Rychle posnídám, sbalím se a v 8:45 opouštím kemp. Obloha je vymetená a slunce již ze startu dává jasně najevo, že bude horko. Proplétám se uličkami Conca vesničky a díky architektuře si připadám jako v nějakém mafiánském filmu, kde se hlavní kmotr ukrývá v malé vesničce, kde se zastavil čas.
GR20 se s tím nemaže a nedává nám nějakou šanci na rozcvičku/lehké zahřátí svalů. Hned zostra stoupám a díky okolní teplotě se za chvíli koupu ve vlastní šťávě. Naštěstí se brzy schovám do bujné vegetace, takže stoupání je o poznání snesitelnější. A již ráno potkávám spoustu GR-áčkařů z opačné strany – trek je opravdu oblíbený a nyní je hlavní sezóna. Po 350 výškových metrech mě uvítá skalní “brána” a luxusní výhled na okolní skalní masívy, které jsou zbarvené nejen do tradiční kamenné hnědé, ale koupou se i v zelené barvě.
Pokračuji po krásném traverzu, kdy si užívám výhledy na všechny strany. Tak se mi to líbí, tepovka se zklidnila a i produkce potu klesla. 
Traverz samozřejmě netrvá do nekonečna a já po několika km ostře klesám do mini zarostlého údolí a následně ostře stoupám nahoru. Jsem překvapený, jak bujná je zde vegetace, opravdu nahusto jeden keř vedle druhého. Místy se dostanu i do borového háje.Po 11 si dávám pauzu na krásném místě na obřích kamenech ve stínu. A protože se bude blížit oběd, tak si již zaliji studenou vodou ramen nudle. Za hodinu uvidím, jaké budou. Po pauze pokračuji ve výstupu a v krátkém sledu vidím 3 borce jen s mini batůžkem, jak běží! Že by zde probíhala Korsická sedmička? Nemají startovní čísla, takže tohle bude “pouze” trénink, ale musím uznat, že se vůbec nešetří. Po dlouhém a náročném výstupu je samozřejmě odměna v podobě dalšího luxus výhledu. Díky spoustě turistů si neustále procvičuji Bonne journée a Merci. Ještě den, dva a budu mít vypilovanou francouzštinu, co se týká pozdravu a poděkování.
V půl jedné se přehoupnu přes jedno mini sedlo a vyskočí na mě pohled na vzdálené moře. Tohle si říká o pauzu, takže se uvelebím na obřích kamenných monolitech a pustím se do studených ramen nudlí. Překvapivě to není vůbec špatné a já si to ještě dochutím díky kouzelné kombinaci sůl/česnek/chili. Počasí se začíná trochu kazit, je pod mrakem, ale tuhle změnu spíše vítám.
Po obědě následuje zvlněná rovina s dechberoucími výhledy, které by se daly z každého úhlu hned rámovat a věšet na stěnu. Před druhou hodinou odpolední zvládnu finální stoupák k chatě Paliri a uvítá mě stanové městečko. Chata nabízí k pronájmu i stany, a tak všude, kam se podívám, jsou „bílé igloo“. GR20 se většinou chodí 14-16 dní a toto je první nebo poslední zastávka. Já mám na GR20 vyhrazených 10 dní, takže musím pokračovat. A jsou zde i “blázni”, kteří GR20 dají za 8 dní. Zrovna než jsem odjížděl, tak jsem na Instagramu narazil na 2 holčiny z Francie, které to v půlce června napálily za těch 8 dní.
Pokračuji tedy dál do mini městečka Bavella. Bude to necelých 5 km a ukazatel říká 2 hodiny. Se mi to nezdá, ale hned za pár minut pochopím, proč 2 hodiny. Trek se zakousne středem do kopce a já sekám výškové metry jako Baťa cvičky. Slunce je opět vládcem na nebi a mém, nejen, čele je vládcem pot. Pomalu se tedy prokousávám až na nejvyšší bod dneška – Foce Finosa 1 206 m.n.m. Poté následuje kratší ostrý sestup, který přejde v šotolinu, která mě dovede do Bavella. A opravdu to byly 2 hodiny chůze! V Bavella si kupuji vodu, ať mám flašku na pití, sušenky Oreo a plechovku Coly. A cena? 12,50 Eur. Tiše polknu a pokračuji dále. Při průchodu městečkem narazím na zajímavě naaranžované auto.
Tady asi někdo zlobil. Počasí se prudce mění, jsem v mračnech, a tak vytahuji nepromokavou bundu. Hned za Bavella je rozcestník, který píše toto: Variante alpine. Nemusím umět francouzsky, abych pochopil, co to znamená, ale dneska v těch mračnech nemá smysl jít po hřebeni. Beru tedy ofiko trasu, která ostře sestupuje ve velice technickém terénu mezi kameny. Sestup je náročný, ale já si takové pasáže vždy užívám.
Po sestupu se trasa přehoupne na traverz, který je víceméně schován v lese. Je 5 odpoledne a já si uvědomím, že jsem za poslední půl hodinu nikoho nepotkal. A má to svůj důvod – další chata je vzdálena dobré 3,5 h, takže to už v tuto dobu nikdo nehrotí. V půl šesté vyhlašuji pátrání po místu, protože terén je v následujících km na spaní nevhodný. Za chvilku něco mám a beru to, i když to není úplná hitparáda.
V šest mám postavený stan a připravuji si večeři. Zaliji si kuskus nějakým množstvím vody (zatím netuším, kolik vody je optimální) a v mezičase vybírám fotky za včerejšek a dnešek. Po sedmé se pustím do večeře a i po dochucení to není můj šálek čaje, teda kuskusu. Ale hlad je hlad. Nějak to do sebe natlačím a začnu dopisovat včerejší den. Zkouším článek nahodit přes data, ale opět se to nějak kouše. Vypadá to, že mi poskytovatel mých stránek opět zablokoval IP adresu, ze které chci článek nahodit. Přesně tohle se mi dělo v Nepálu. Píšu mail na poskytovatele a uvidíme. Pak se pustím do zápisků za dnešek, ale únava je silnější a jdu spát. A taky je mi nějak těžko na žaludku z toho kuskusu. Tady to bude třeba ještě dopilovat. A ještě jeden zajímavý údaj. Moje chytré hodinky mi po dnešku napsaly toto: “Regenerace 79 hodin.” Tak tohle určitě neklapne.
našlapáno: dneska: 24,69 km, celkem: 24,69 km
výstup: dneska 1 858 m, celkem 1 858 m
sestup: dneska 1 036 m, celkem 1 036 m