15.7.2023 – luxusní pasáž
Probouzím se po sedmé a za síťkou čekají nedopití komáři. Ranní kolečko je tedy “zábava”, ale nějak to dám do kupy. Teplotně to vypadá slušně, obloha je tak na půl zatažená. Finální balení stanu s komáry je vždycky o mnoho rychlejší a akčnější. 😉
Po osmé tedy startuji a za chvilku jsem naštěstí mimo březovou džungli – začínají výhledy. Táhlým, ale nijak neubližujícím stoupáním mám více a více údolí, ze kterého jsem přišel, jako na dlani. Po hodině se mi nalevo naskytne luxusní výhled na dva skalní masívy, táhlé jezero mezi nimi a v pozadí vykukují hory se zbytky sněhu. Neodolám a vyhlašuji krátkou kochací pauzu.
Jakmile pokračuji, tak se zvedl vítr a citelně se ochladí – na scénu nastupuje mikina. Nemožné, ale pro mě ideální – přesně takové počasí jsem očekával. Pokračuji dál ve stoupání a tu v dálce vidím nějaké pohybující se tečky. Nasadím brýle na dálku a je to tady – SOBI!!! Konečně. Přistoupím blíže a fotím. Takže splněno. 😉
Pokračuji po mírných vlnách v otevřeném prostoru, který mě zavede k dalšímu údolí, do kterého začnu klesat. A tu přímo na trailu jsou dobré dvě stovky sobů. Tady se ve focení vyřádím ještě více a dokonce natrefím i na výstavní jedince.
Následuje pasáž v kamenném bludišti, kde to je technicky náročnější (nohy dostávají solidně zabrat), ale okolí je luxusní. Je to skoro jako v Alpách, jen bez lidí a kvetoucích kytek. 😉 Až se dostanu na pomyslnou hranu, kde se to již přímo zlomí do údolí, tak opět je mi servírován pohled, kdy hledám spodní čelist na zemi. Protože je kolem poledne, tak zavelím obědovou a kochací pauzu.
Sestup je ze začátku ostrý, ale pak se to zklidní a samotná “procházka” po dně údolí mezi jezery je na pohodu, většinou v březovém háji. V tu dobu již Slunce jasně velí obloze, takže jsem rád za stín. Zde potkávám celkem dost hikerů, ale někteří vypadají, že jsou zde jen na víkend.
Jakmile se prokoušu údolím, tak začínám pomalu stoupat, ale překvapivě to není žádný masakr. Ukrajuji další a další km a jde se mi opravdu dobře. Kolem třetí odpoledne si dávám pauzu a užívám si ji na plno, protože v okolí je 0, slovy NULA, komárů. Už jsem skoro zapomněl, jaké to je mít normální pauzu. I tato luxusní pauza ale měla konec a já vyrážím dál nahoru k jasné dominantě v mém směru pochodu.
V jednu chvíli začnu klesat, takže lehce ztrácím těžce vydřené výškové metry, ale naštěstí to netrvá dlouho a opět se zakusuji do svahu nahoru. Dneska bylo v plánu zajít minimálně 35 km, aby mi zbylo pouze cca 20 km do Kvikkjokk, kde chci stihnou odpolední loď, která jede kolem dvou odpoledne. Jde se mi opravdu luxusně, takže najednou hranice 35 km je zdolána a já pokračuji dále.
Jakmile jsem přímo pod dominantou, tak jsem připraven končit, ale ještě je třeba narazit na vodu. Můj první tip nevyšel (sněhový jazyk na hoře), ale pak jsem našel vyschlý potok a vysoko nad ním další sněhový jazyk. Říkám si, že nahoře by z toho něco mohlo být a jdu středem hore. A taky, že ano – vysoko od trailu daný potok ještě vyschlý není, takže beru vodu a pokračuji dále, kdy už pouze hledám místo na spaní.
Nakonec to zabalím po půl sedmé, kdy se ukazatel km zastavil na čísle 38. Ok, takže nad plán a zítra se nemusím honit. Jsem dostatečně vysoko, co se týká komárů, takže je to mega rozdíl oproti včerejšímu večeru. V klidu si postavím stan, v klidu uvařím Chicken Tikka Masala a povečeřím při otevřeném stanu! Tento den si natrvalo ukládám v mozkovně, protože byl opravdu hooodně vydařený. A proč? Bo sobi. 😂
Dneska: 38 km, celkem: 233 km, lodí: 7 km