11. den na Kungsleden

17.7.2023 – déšť, zima, vlhko, horko, slunečno – ano, všechno máme na skladě

Noc byla masakr. Až do půl jedenácté intenzivně pršelo, pak chvilku klid a po půlnoci znovu. Během noci jsem 3x vytíral bazén ve stanu – opravdu hodně špatné místo jsem vybral. Péřový spacák dostává neskutečnou čočku a jsem zvědav, jak na tom bude ráno.

Překvapivě se probudím až o půl osmé a venku je klid. Aspoň, že přestalo pršet. Ale spacák je solidně vlhký, pohled na něho bolí. Nic mi samozřejmě neuschlo, ale s tím jsem počítal. Roztáčím ranní kolečko a začne pršet!!! To jsem potřeboval. Ranní delší toaleta za deště je vždycky zážitek navíc. 😂 Takže na sebe ve stanu narvu všechno vlhké, mokré oblečení (lidské tělo je taky dobrá sušička 😉) a finálně balím stan v rytmu deště. Dnešní úkol je jasný – 26 km k jezeru Lajtávrre do půl páté max. Kopnu tedy do vrtule a jedeme. Všude je voda, je opravdu vidět, že včera vydatně a dlouho pršelo.

Lehce sestoupím, a pak mě čeká celkem rovinatá pasáž kolem jezera Stuor Dáhtá. Tam vidím celkem dost stanů – pro ty byl Kvikkjokk již moc daleko. To už se počasí lehce umoudřilo – přestalo pršet a na obloze probíhá drsný souboj Slunce a mraků, který zatím nemá jasného vítěze. Na chvilku to vypadá, že Slunce vyhraje a dokonce si sundám nepromokavou bundu. Chyba. Za dalších 15 minut se zatáhne a opět začne pršet. Nahodím na sebe kombo a pokračuji – mám jasný cíl a počasí mě od něho nezastaví.

Následuje ostré stoupání, kde se během 30 minut opět prostřídá déšť, Slunce či zataženo. Už mě to vůbec nepřekvapuje. Díky stoupání se dostanu nad linii stromů a naskytne se mi pohled do údolí, ze kterého jsem přišel.

Přehoupnu se přes táhlé sedlo, kde to solidně fouká a následuje luxusní traverz na levé straně obřího údolí, kde na dně úřaduje jezero Tjaktjajávrre. Opravdu povedená záležitost. Traverz je skoro po celou dobu nad linii stromů, takže si tuto pasáž užívám, co to dá. Fascinují mě linie hor na protějším svahu, kde je skoro hmatatelná ta jakási surovost, drsnost zdejšího severu.

Počasí je čím dál lepší, takže v jednu vyhlašuji pauzu na jídlo a sušení věcí – plachta, stan, bunda, košile, atd. Během půlhodiny aspoň toto trochu vysuším. K jezeru už to má jen cca 2,5 h, takže to stihnu.

Z traverzu následuje ostrý sestup do lesů, ale než vběhnu mezi stromy, tak je mi servírován pohled na parádní údolí s masívy po levé straně. Příroda je zde opravdu špičková.

Jakmile jsem cca hodinu od cíle, tak se samozřejmě musí rozpršet, abychom nevyšli z formy. K jezeru Lájtávrre dorazím těsně před čtvrtou, takže mám hodinu čas. Zde je třeba vyvěsit vlajku (kus látky), což už bylo, takže jsem si našel fajn místo s výhledem na jezero a čekal. Samozřejmě ve společnosti komárů. Ale již vím, jak se zabalil, abych tohle peklo přežil.

Hodina utekla velmi rychle a nakonec tam došlo 11 hikerů. V pět přijede člun s kapitánem v důchodovém věku a bere první várku 6 hikerů, kde jsem i já. Poprvé na moto-člunu a neprší, takže si jízdu užívám. Ani ne 10 minut a již vystupujeme na opačném břehu. Zaplatit máme na chatě Aktse, která je cca 1 km dále na trailu. Ano, prostě Vám věří, že byste si nedovolili nezaplatit. Cesta k chatě vede po tradičních dřevěných chodnících, které nás provedou i rozkvetlou loukou. Jen ti komáři jsou fakt peklo – tady to je ještě horší. Na chatě z mé skupiny všichni zůstávají, pouze já, když chci jen zaplatit loď (300 SVK), tak paní za kasou řekne: “Tak to bude jednoduché.” 😉

Je půl šesté večer a já potřebuji být zítra v osm ráno u dalšího jezera, které je vzdáleno cca 8-9 km přes velký kopec. Jsem odpočatý z čekání na loď, takže se zakousnu do svahu a nekompromisně ukrajuji jak délkové, tak výškové metry. Počasí je již luxus oproti ránu – nádherně slunečno. Jakmile se dostanu nad linii stromů, tak naskočily na čele kapky potu, ale zmizeli komáři. Naprostá paráda. Pokračuji dále a naskytne se mi pohled na celé jezero pode mnou. Během výstupu také volám kvůli ranní lodi a domlouváme se na osm. Kopec nemá tradiční vrchol, ale je zde menší plošina, která je poseta kameny, kam oko dohlédne.

Nakonec se rozhodnu, že nepůjdu až k jezeru (komáři), ale zůstanu nad linii stromů a zítra si přivstanu. Pohled do dalšího údolí je fenomenální – tady opravdu musím spát, Místo na spaní je hned, ale je problém s vodou. Níže kousek od trailu vidím zbytky sněhových jazyků ve stínu a jdu na výpravu. Chvilku to trvá, ale nakonec mezi velkými kameny najdu tekoucí vodu a mám vyhráno.

Vařím si večeři – dnes to je nějaká zeleninová polévka z konzervy a je to kupodivu dobré. Během toho samozřejmě vše suším, hlavně spacák, ale jak jsem psal – dostal solidní čočku. Dneska den, kdy mi chybělo pouze sněžení. 😂

Dneska: 32 km, celkem: 291 km, lodí celkem: 13,3 km