Z Bolatic do Hemavan

5.7.2023

A je to tady, další trail začíná. No, ještě bude třeba se dostat na začátek trailu a nebude to zrovna chvilka. Po dvanácté vyjíždíme směr Ostrava, tentokrát mě vyprovází pouze dámy, taťka zůstal doma. Leo express jeden včas, takže před 13:00 dáváme tradiční fotku a loučíme se – letos pouze na cca 17 dní.

Ve vlaku pomalu přepínám do módu dovolená, ale jde to pozvolna. Nezneklidňuje mě to, protože jakmile budu v Hemavan na mém začátku trailu, tak se automaticky přepnu do hikerského/survival módu a nic jiného nebude mít v hlavě prostor. To je ta krása těch delších trailů – budu řešit pouze to nejdůležitější. Vodu, jídlo a kde složit hlavu. 😉 V Praze jsem přesně podle plánu a dokonce stihnu dřívější autobus na letiště, který měl podle všeho trochu zpoždění. Po páté odpoledne jsme tedy na letišti a mám cca 50 minut než se otevře check-in. Tuto dobu využívám na sledování všech v okolí, na kterých je vidět, že se těší na zaslouženou dovolenou. Tu mě zaujme holčina, která už snad poosmé fotí sebe s pasem a pořád to očividně nesplňuje “normu” Facebooku či Instagramu. Kam to spějeme? Check-in a následná kontrola proběhnou hladce a já před půl sedmou již čekám u brány na odlet, který je před osmou. Celkem “často” je někdo vyvoláván, aby se ihned dostavil k bráně nebo neodletí. Asi se dotyční na letištním baru solidně rozjeli. 😉

Z původně plánovaných dvou hodin letu je cca 1:35 h, takže před desátou večer již mám vyzvednutý batoh a fičím hledat, kde je Arlanda central station, kde zítra naskakuji na vlak do Umea. Za chvilku jsem před branami a jsou zde i informace. Využiji toho a hned si ověřím, jak to je zítra s lístkem na vlak, kdy musím vzít jiný vlak do Uppsala a tam naskočit na ten původní vlak. Lístek je v poho, není třeba nic dokupovat. Najdu si fajn fleka s výhledem na letadla a začnu psát blog. Kolem jedenácti jsem hotov a je v plánu do cca 6 ráno se nějak “prospat”. Tak uvidíme.

6.7.2023

To byla noc. Hned ráno jsem ocenil, že standardně na mě doma čeká postel, kde se normálně vyspím. Tím ránem myslím 5, protože pak už jsem nezabral. Dolámaný jsem si vzpomněl na kultovní hlášku ze Smrtonosné zbraně: “ I am too old for this sh*t.” 😂 Letiště se ráno ponoří do solidního deště, tak jsem zvědav, jak bude ku večeru nahoře v Hemavan. Nakonec to “risknu” a jedu pozdějším vlakem do Uppsala s tím, že na přestup budu mít 12 minut. Uklidňovalo mě to, že vlak z letiště do Uppsala jede pouze 20 minut, tak tam zpoždění snad nebude. Tepovka mi trochu povyjede, když vlak má 4 minuty zpoždění, ale nakonec to skoro dorovná a já vyskakuji v Uppsala tak, že mám cca 10 minut na přestup. Propletu se skrz celkem velké nádraží a spokojeně vyhlížím vlak do Umea. Přesně v sedm je tady, nastoupím a hned mě osloví luxusní prostor pro nohy. Tak těch 5,5 h nebude tak hrozných.

V rámci cesty skoro půlku času spím – je třeba využít pohodlné sedadlo na maximum. Oproti včerejšímu vlaku do Prahy to uteklo a 15 minut před jednou odpoledne mě uvítá prosluněná Umea. Tak to by šlo. 😉 Mám zde cca 1,5 h čekačku na autobus, takže bylo v plánu sehnat plynovou kartuši a něco k jídlu. Díky internetu mám vše nastudované, a tak se neomylně prokousávám skrz ulice na náměstí a tam se zanořím do velkého obchodního centra. Ve druhém patře najdu domácí potřeby a kartuše je koupena. Pak něco k jídlu+pití a hurá zpátky na autobusové nádraží. Možná si někteří říkáte, proč řeším kartuši již teď, když určitě bude v Hemavan. Asi bude, ale já tam mám dojet v 19:55, obchod se zavírá ve 20:00 a já se dneska večer nechci zdržovat v Hemavan. Chci rovnou naskočit na trail a zakotvit to po 1-2 km. Na autobusáku je celkem klid, takže to vypadá, že ty hromady lidí kolem v rámci cestování jsou za mnou. Ve 14:10 již sedím v autobuse, který je zaplněn sotva ze čtvrtiny. První hodinku se mi podaří opět usnout, a pak dopisuji blog, abych se nezdržoval večer.

Během cesty v autobuse si uvědomím, jak se přepínám, co se týká mluvení. Čeština vymizela z mého slovníku a na scénu v případě potřeby nastoupila angličtina. Je to celkem zvláštní, že lze celkem rychle s češtinou klesnout na samotnou nulu, co se týká mluvení. 😉 Ok, dost filozofování. Co je důležité, je, že je zrovna 15:41, takže do Hemavan zbývá pouze 4:14 h!!! Autobus nekompromisně ukusuje další a další km na hlavní cestě s poetickým názvem E12, která má směr diagonály. Co 2 hodiny se střídají řidiči, takže máme i přestávky na protáhnutí. A to je třeba, protože prostor oproti vlaku je podstatně menší.

Postupně se kromě všude přítomné vody v podobě jezer či řek přidají i kopce a začíná to být paráda. K tomu vyskakuje na obdiv typická severská architektura a ještě více typická červená barva a už jsem naplno v módu Švédsko.

Kolem půl osmé na předposlední zastávce vystoupí poslední “místní” a v autobuse je posledních 7 pasažérů, kteří všichni mají batohy = budou dřív nebo později hikovat. Připadám si jako bychom jeli na konec světa. V posledních pár vesniček bylo prázdných, jakoby se tam zastavil čas. Před osmou jsme na místě – Hemavan!!! Takže od začátku to je neskutečných 32 hodin a z toho let trval pouhou hodinu a půl. 😂 Hned vlítnu do otevřené restaurace a dávám si burger s hranolkami a Colu. Asi první i poslední takové jídlo ve Švédsku. Teď už to budou jenom kaše. 😉

Před půl devátou tedy startuji, protože není na co čekat – vše mám a taky chci spát na trailu. Já si svůj start stanovím již od hlavní cesty, ale ofiko “brána” je kousek nad městečkem Hemavan. A trail hned ze startu nabízí oku ladící záběry – pohled na městečko či zalesněné kopce s jezery je luxusní. A tím, že jsem nad polárním kruhem, tak i kolem devíti večer je slunce stále “vysoko”.

O půl desáté to zaparkuji na fajn místě a přemýšlím, že bych spal pod širákem. Během dvou minut mi flotila komárů “vysvětlí”, že se bude stavět stan. 😉 Pak už to je pohoda, když je mezi námi stěna v podobě stanu. Dopisuji blog za plného světla a jen si potvrdím, co dneska celé odpoledne cítím v kostech: CHYBĚLO MI TO!!!