22.10.2022 – pokračujeme zpátky “dolů”
V noci mě opět přišla navštívit bolest hlavy, i když jsem ji na dnešní noc nezval a ne a ne odejít. 😂 Dokonce i poté, co jsem dal jasně najevo, že je čas odejít (čti: dal jsem si brufen), tak trvalo další 2-3 hodiny, než se bolest zvedla a konečně odešla. Ráno to už bylo v poho a tím, že dneska klesneme o další solidní stovky výškových metrů níž, tak předpokládám, že včerejší noční návštěva byla poslední. 😂
V osm klasicky startujeme a opět jsem v péřovce – stále je ráno zima a na trase je toho důkazem zmrzlý potok. Opět dneska budeme hlavně klesat a pohled do údolí s nádherně prokreslenou strukturou hor nemá konkurenci.
Za necelou hodinu a půl jsme v Pheriche, kde se setkáváme v Bakery s Alpiňákem, který zde včera dojel na koni. Bohužel je na tom stále špatně a doktorka doporučuje odlet do Lukly helikoptérou. Sidar s Pavlem ještě řeší, jak tenhle “drahý výlet” pořešit v rámci pojištění. S Alpiňákem se loučíme s tím, že se uvidíme za 2 dny v Lukle.
Zde v Pheriche nám Pavel dá rozchod – všichni známe cestu zpátky do Tengboche, takže není třeba jít ve skupině. A zrovna dneska cestou do Pheriche jsem začal přemýšlet o tom, jak vnímám to, že jsem zde jel přes cestovku. Teď musím použít správná slova, aby to vyznělo správně. 😉 Zájezd je luxusní, průvodce Pavel excelentní, jak po stránce profesní, tak lidské. Místní průvodce Sidar a nosiči bezkonkurenční a ve skupině jsem si našel hned několik duší, které plují na stejné/podobné vlně. Ale i tak nějak cítím, že více preferuji být sólo cestovatelským vlkem. 😉 Ale, jak píšu, nelituji jediné minuty strávené na tomto zájezdu a je fajn zažít změnu. 😉
Takže do Pheriche přicházím s těmito myšlenkami a Pavel jakoby mi viděl do hlavy a dal nám zmiňovaný rozchod. 😉 Pokračujeme v sestupu a já si užívám cestu v podstatě sám (Eva je samozřejmě kolem 😉) a nasávám každou minutu. S Evou se shodujeme, že tím, že je dneska na trase daleko méně turistů, tak to hned má jinou atmosféru jen s místními. Máme možnost vidět, jak se pere v horách a tady to je trochu jiná liga. 😉
Po dvanácté jsme v Pangboche a dáváme si s Evou pauzu na jídlo. Během té doby projde pár Alpiňáků, každý svým tempem a plánem na pauzu. Posilněni pokračujeme v sestupu, který je více než příjemný – na tohle se zvyká velice rychle. 😉 Místy není na trase ani noha, takže máme možnost vyfotit Evu samotnou na mostě – Eva je to zelena tečka.😉 Aby to nebylo dneska jen o “jednoduchém” sestupu, tak na nás nakonec čekal celkem ostrý, ale krátký výstup do Tengboche. Do kopce solidně funím – jsem si rychle odvykl na stoupání. 😂😂😂
Po druhé jsme tedy v Tengboche a zjišťujeme, že je zde další zájezd z Alpiny. Svět je malý a Alpina je všude a vícekrát. 😉 Ubytujeme se ve stejné lodžii jako minule s nej výhledem na Mt. Everest a odpoledne máme volno. S Evou proskočíme sprchou a oba máme svůj plán na odpoledne – Eva jde na mši do monastery a já jdu opět kousek nad Tengboche zkusit něco pofotit s mraky, které se honí kolem. Za chvilku se zatáhlo tak, že foto Everestu neklaplo, ale pohled na vesničku a monastery mělo dynamickou atmosféru. A poslední dvě fotky ukazují, jak je důležité být včas na místě s výhledem na Everest. 😉
Po návratu jsem ve společenské místnosti a dopisuji články, vybírám fotky, atd. Nakonec zde zůstanu až do večeře a pro mě se servíruje smažená rýže se zeleninou a vajíčkem. Pak začnu psát článek za dnešek a nakonec ho dopíšu celý. Během psaní sleduji živou diskuzi mezi Sidarem a Karlosem, ke které se sem tam přidá Klára či Eva. Před devátou mám hotovo a všichni jdeme spát.
počátek: Thukla 4 620 m, konec: Tengboche 3 741 m
převýšení: nahoru: 231 m, dolů: 979 m
dneska: 15 km, čas: 6 h, celkem: 96,6 km