19.10.2022 – poslední ostré stoupání
Těsně než jsem usnul, tak se mi trošku roztančily střeva. Beru si Endiaron a zaspím to. Ráno bohužel musím v krátkém intervalu dvakrát na WC, takže nasazuji silnější kladivo, které dostala Eva od doktorky, když řešila očkování. Dopoledne jsem ještě 2x odbíhal, ale už to byl jen takový dojezd.
Výkop akce je opět v 8, aby se nám to nepletlo. 😉 Dneska se spojili dva dny z původního plánu a tím pádem si vezmeme zpět druhý den a budeme na původním plánu. 😉 Obloha je dneska překvapivě na jedné straně zabarvena bílými mraky. Díky tomu dnešní fotky vypadají více dynamicky. Jeden z Alpiňáků má lehkou nemoc z nadmořské výšky, takže se zajišťoval 4. nosič. Díky tomu začali trochu čachry s batohama a Eva viděla svůj batoh ležet osamocený venku na ulici, když jsme vyrazili.
Dneska je skupinka rozdělena na 2 týmy, protože je již celkem rozdíl v rychlosti chůze u některých v této nadmořské výšce. My s Evou jsme na konci prvního týmu. Jakmile dojdeme začátek skupiny v rámci pauzy, tak Eva se Sidarem a Pavlem řeší svůj batoh, protože ani jeden ze tří nosičů ho nemá. Sidar Evu ujišťuje, že je vše ok a batoh má pod palcem nový 4. nosič, který je za námi. Evě nezbývá než mu věřit. 😉 První část trasy vede v otevřeném údolí a postupně nastoupáváme výškové metry. Tím se nám naskytne luxusní výhled na vesničku, kde jsme spali. Stoupání postupně přiostřuje, ale naštěstí to není kdovíjak dlouhé. A v kopci narazíme na nosiče, který “pro nás” nahoru tahá Coca-Colu.
Poté pokračujeme po vrstevnici a musíme se dostat na druhou stranu morénového pole, kde teče řeka a zrovna se tam “koupou” jaci. Jakmile se prokoušeme skrz kamení, tak jsme v mini vesničce Thukla. Tady bychom původně spali, ale my budeme pokračovat dále. Dáváme si pauzu na kafe a čaj. Je zde celkem šrumec, na to, že to je v podstatě pár baráků.
Poté nás čeká mega ostrý výstup, který jde vidět z vesničky. Střeva se uklidnily, ale výstup je pro mě fyzicky náročný – jsem unavený – jdu si svým tempem a postupně ukusuji jednotlivé metry. Výhledy do okolí jsou neskutečné – díky mrakům to má naprosto jinou atmosféru než minulé dny.
Na konci stoupání se před námi otevře jakási náhorní plošina, kde je pietní místo pro ty, kteří se bohužel nevrátili z Mt. Everestu. Určitě to má svou atmosféru, ale s tím neskutečným množstvím lidí kolem to dneska na mě působí až “komerčně”, což je škoda.
Poté následuje krásná pasáž v otevřeném údolí, kdy se trasa mírně vlní. Eva mi říká, že tohle je jedna z nejkrásnějších pasáží na EBC, tak at si to v rámci možností užiju. Jdu svým tempem a okolní horské štíty jsou neskutečné.
Před jednou jsme ve vesničce Lobuche a máme za dnešek splněno. Únava je veliká, tahal jsem to trochu na “sílu”. Ubytujeme se a jdeme na oběd. Dávám si česnečku, která se doporučuje ve vysoké nadmořské výšce. Chci si jít lehnout, ale Klára zjistí, že se zde nachází nejvýše položené Cafe a Bakery. Ok, tak ještě vydržím a jdeme tam. Tohle si prostě nemůžu nechat ujít. 😉
Dlouho se tam s Evou nezdržujeme a vracíme se na pokoj. Je po třetí odpoledne a usneme. Nakonec spíme až do šesti. Celkem solidně mě bolí hlava, tak si dám brufen a za chvilku to je ok. Na večeři mám smažené nudle, ale opět nemám až takový hlad a sním větší polovinu. Po večeři je jako vždy krátký briefing a tentokrát probíráme, jak zítra dojdeme do Gorak Shep a odpoledne do Everest Base Campu. Ano, zítra je den D. 😉
počátek: Pheriche 4 263 m, konec Lobuche 4 920 m
převýšení: nahoru 700 m, dolů: 100 m
dneska: 7,1 km, čas: 5 h, celkem: 62,8 km