06. den na EBC

16.10.2022 – ranní nevolnost a luxus odpoledne

Vstáváme před půl sedmou a již hned ráno cítím, že je mi zle od žaludku. Tak dneska si to vybírám já. 😉 Trochu se pobalím, pak jdu na snídani, kde do sebe dostanu dvě Chapati placky a jdu zpátky na pokoj a ještě na cca 25 minut lehnu. Pak se finálně dobalím a jdu za ostatními na recepci řešit platbu, protože majitel to spočítal všechno dohromady. Bohužel se mi udělá tak špatně, že lehce zvracím. Pak sedím venku a odpočívám. Tak dnešek začíná opravdu “zajímavě”.

Po osmé startujeme a napojujeme se na cestu, kterou jsme včera sešli do Namche. Počasí je opět naprosto luxusní – vymetená obloha, krásně teplo, žádný vítr. Po chvíli opouštíme cestu ze včerejška a procházíme kolem místa, kde jsme včera začínali legendární stoupák. Pokračujeme v podstatě po vrstevnici (zvlněná rovina) a je to široká cesta vykopaná ve svahu. Tohle mi extrémně vyhovuje, protože to není náročné a já se pomalu dávám do kupy. Je moc fajn, že spousta lidí v čele s Evou mají starost a průběžně se ptají, jak mi je. Cesta je opravdu luxus – trasa zakousnutá do svahu, vpředu stupy a za nimi zasněžené horské štíty s Mt. Everestem. Krátkou pauzu máme v jedné mini vesničce, kde to je jak na Václaváku.

Po pauze pokračujeme a trasa se stále mírně vlní, aby nakonec sestoupila schovaná v lese do vesničky Phunki Thanga, kde je pro nás připraven oběd. Tentokrát si všichni objednali polévku Sherpa stew, takže Sidar donese celý hrnec a pomalu to servíruje. A jako bonus máme soukromou místnost, takže to je úplná paráda. Po obědě se již cítím hodně dobře, takže doufám, že do večera se dostanu do původní formy. Jestli mi mělo být špatně, tak je fajn, že si to “vybírám” dneska, kdy stále nejsme nad 4 000 m.n.m. Než vyrazíme, tak Evu začne oslovovat místní klučík, takže to bylo třeba zdokumentovat. 😉

Po obědě se servíroval “dezert” v podobě ostrého stoupání v délce 3 km a převýšení 500 m do vesničky Tengboche. Tady jsem se za chvilku dostal do tz. Colorado stylu chození – nádech, krok, výdech, krok. 😉 Jsem mezi posledními díky zdravotnímu stavu + focení. Opět se na nás valí neskutečná krása ze všech stran. A tu Karlos řekne, že již 20 minut nic nevyfotil!!! Tak to by se Kláře nebo mě nemohlo stát. 😂

Po cca hodině cesty se ptám Karlose, kolik máme ještě před sebou a z něho vypadne: 220 výškových metrů a 1,2 km. Říkám mu, ať příště lže a řekne nám lepší čísla. A on na to, že už dává lepší čísla. 😂 Největší mazec je vidět nosiče, jak s mega nákladem na zádech na pohodu stoupají v ostrém kopci a velice živě se baví a smějí. Já ve stejné pasáži nemám slov a lapám po dechu. A úplný mazec je, že postavově jsou nosiči jako já – hubení. Dokonce si dovolím napsat, že vedle některých vypadám jako namakaný borec z posilovny. 😂 Co se týká okolí, tak to nejlépe vystihla v jedné větě Klára: “Je to majestátní!”

Po dvou hodinách mazec výstupu jsme o půl druhé v Tengboche a výhled do údolí před námi s horskými štíty vlevo, na středu a vpravo je dechberoucí. Tentokrát lapám po dechu díky té kráse a né díky mazec výstupu. 😉

Ubytujeme se a máme naprosto bezkonkurenční výhled z pokoje. Troufni si napsat, že výhled z tohoto pokoje nebude již překonán – přímo před námi je horský masív s Mt. Everest. Je zajímavé, jak daný výhled komentujeme: severní Morava použije slovo HUSTÝ a jižní Morava slovo KRUTÝ. 😂😂😂 Ale obě Moravy mají 100% pravdu. 😉

V půl třetí máme sraz před Tengboche monastery, kde má ve 3 hodiny proběhnout další modlení mnichů. Nakonec to je až ve 4, takže v sestavě Radek, Karlos, Klára, Eva a já jdeme do místního Cafe si dát něco sladkého a kávu či horkou čokoládu. A samozřejmě opět s výhledem na Mt. Everest. 😉

Ve 4 začíná mše a já si musím jít obléc dlouhé kalhoty, protože kraťasy jsou zakázané. Původně jsem to ani nechtěl hrotit, ale nakonec jsem rád, že jsem tam zašel. Atmosféra byla neskutečná – byl to silný spirituální zážitek. Slyšet mnichy, jak přeříkávají modlitební texty, hrají na trouby, bubny, zvony a vidět paprsky slunce procházející skrz mřížované okna díky přítomnému kouři z kadidel je opravdu silný zážitek. Samozřejmě se uvnitř nesmí fotit, tak jsem pofotil nádvoří a okolí monastery.

Poté jsem se přidal ke Karlosovi a Kláře a vydali jsme se na nedaleký kopec, který nám poskytl neskutečný pohled zeshora na Tengboche monastery, celou vesničku a okolní horské štíty, které Tengboche svírají ze všech stran. Hlavně jsme sledovali západ slunce na jedné straně a do oranžova se zbarvující Mt. Everest na straně druhé. Cestou zpátky jsme šli již pod čelovkami, takže se nám naskytl čarovný pohled dolů na Tengboche, které bylo zahaleno ve tmě.

V sedm je večeře a já si dávám nudle s vajíčkem. Ve společenské místnosti je krásně teplo, což se nedá říci o pokojích. Tak jsme všichni zvědaví, jaká bude noc. 😉

počátek: Namche Bazar 3 435 m, konec: Tengboche 3 856 m

převýšení: nahoru: 1 034 m, dolů: 613 m

dneska: 9,7 km, čas: 5,5 h, celkem: 38,1 km