01. den na EBC

11.10.2022 – masakr přejezd a žádné lety do Lukly

Článek ohledně cesty z ČR do Nepálu mám hotov po jedenácté v noci, ale nejsem schopný usnout. Kolem půlnoci dělám revizi článku a nahazuji ho. Už je mi jasné, že dnešní noc toho na hotelu moc nenaspím, když budík je nastaven na jednu ráno. 😉

V jednu tedy vstáváme a i Eva toho moc nenaspala. Já lehce posnídám – energetické tyčky a čokoláda. V 1:45 scházíme na recepci a jsme první nedočkavci. Za chvilku dorazí Pavel a postupně ostatní. Hlavní aktivitou je vážení velkých batohů, které na přelet do Lukly mohou mít pouze 10 kg + 5 kg je možno mít v příručním zavazadle. Většina se motá kolem těch 10 kg, takže by to mohlo klapnout.

Po druhé ráno opouštíme hotel a jdeme celkem dlouhou trasu nočním Káthmándú. A již v tuto dobu to na ulicích žije – i toto město teda nespí jako New York. 😉 Borec z hotelu nás dovede k mini busu, kde je ale problém s místem na batohy. Nakonec se batohy uloží všude možně, ale hlavně, že před půl třetí vyrážíme směr letiště Ramechape.

Je to sice “pouhých” 110-120 km, ale již ze startu se ví, že cesta bude trvat cca 3 hodiny. To, co nás čekalo, ale překonalo veškeré mé očekávání. Cestu jsem nazval Hell road – pekelná cesta. Řidič s tím celou dobu jel jako by to ukradl. Neustále vede závod s nákladními auty před ním a když je jen malá šance na předjetí, tak ji nekompromisně využívá. Jsem rád, že je tma a nevidím, v jakém svahu/serpentině zrovna jsme, kdy realizuje další z jeho masakr předjížděcím manévrů. Moje plány na spánek během této cesty se rozplynuly jako pára nad hrncem během prvních 15 minut jízdy. 😉 Díky spoustě sesuvům půdy a kamení na cestě je to neustále jízda ala brzda/plyn a byla jen otázka času, kdy někomu začne být špatně. Evě, jak ji nikdy nebývá špatně v autě, bylo již po hodině cesty na zvracení. Tak prasácky jel náš řidič. Korunu této jízdě dá řidič, když v jednu chvíli zastaví a vystoupí ven, aby RUČNĚ očistil přední sklo! 😂 Po dvou hodinách máme na chvilku pauzu, kdy se Eva projde venku, ale za pár minut po pauze je na tom stejně. Na letiště dorazíme těsně před šestou, kdy má být odlet. Eva vydržela až do konce, ale je na ní vidět, že šla až na krev. Pavel rychle vybíhá z mini busu k hlavní budově na letišti a my ostatní postupně vystupujeme, a pak se přesouváme na letiště. Níže fotka pekelného stroje.

Na letišti je celkem šrumec a my čekáme, s čím přijde Pavel. Nakonec je aktuální situace následující: stále je zavřené letiště v Lukle a možná se otevře odpoledne. Bohužel před námi jsou desítky lidí, kteří zde čekají i 3 dny, takže dneska určitě neodletíme. Pavel tedy musí zajistit ubytování minimálně na dnešní noc a pak neustále monitorovat situaci s letištěm. Před sedmou je Pavel zpátky a máme zajištěno ubytování v hotelu, který je vzdálen 1,6 km. Jednohlasně se rozhodujeme, že se projdeme – naseděli jsme se dost. Prostředí je více než zajímavé, ale je neskutečně dusno = za chvilku z nás všech leje.

Před osmou jsme ubytováni a domlouváme se na srazu ve 2 odpoledne, kdy si řekneme aktuální situaci. Eva jde hned spát a já ji po malé snídani v podobě keksů následuji – minulou noc jsem skoro nic nenaspal. Během spaní zaregistruji, že nám několikrát zhaslo světlo. Až pak si uvědomím, že to byly výpadky elektrického proudu, což je normální jev tady v Nepálu. 😉 Probouzíme se po jedné odpoledne a chystáme se na sraz. Tam se dozvíme, že se situace bohužel vůbec nezměnila – zatím se stále nelítá. V 5 odpoledne se tam Pavel půjde znovu podívat a zjistit situaci. Po srazu vyrazíme v sestavě Hanka, Klára, Eva a já na oběd do restaurace, která je hned vedle a byla již prověřena Pavlem a dalšími Alpiňáky. Nakonec se k nám přidá i Jirka, který je sice již po jídle, ale dá si pivo. My si dáváme Momo knedlíčky a někteří i polévku. Knedlíčky výborné, polévka už tak ne. 😉 Po jídle se ještě trochu projdeme po okolí, kde to nyní opravdu žije.

Hanka, Klára, Eva a já máme v plánu se s Pavlem projít na letiště v 5 odpoledne. Je to ideální šance se více poznat a taky se trochu projít. 😉 Nakonec se k nám přidá i Karel. Na letišti bohužel zjistíme, že dneska nakonec nic neodletělo a jen narostla skupina lidí, co se chtějí dostat do Lukly.

Po návratu na hotel sedíme v jídelně a kecáme. Poslední dnešní sraz je v osm večer, takže před tím si na hotelu objednáme večeři. U mě vyhrajou nudle. V osm si na briefingu jen zopakujeme, že situace je stejná a začínají se do diskuze nahazovat alternativy: přelet vrtulníkem do Lukly – tahle sranda stojí cca 550 USD na osobu!!!; jednodenní přejezd autobusem po ještě horších silnicích, a pak dva dny pěšky do Lukly; změnit úplně trasu. Zatím to jsou jen návrhy, ale brzy bude nutné se rozhodnout a “pohnout” se z místa. Bohužel počasí s námi zatím vůbec nespolupracuje, co se týká trasy EBC. Uvidíme zítra.