20.9.2022 – KANADA!!!

Pršelo skoro celou noc a díky vzdušné vlhkosti mi navlhnul spacák = v noci byla solidní zima. Ale po 139 dnech něco vydržím, takže v 7:30 roztáčím ranní kolečko a těším se doklepnout zbytek mil k hranici. 😉 Vykouknu ven, okolní hory jsou od poloviny nahoru zasněžené a nepřekvapuje mě to, protože teplota opravdu klesla oproti minulým dnům. Snídám v kempu, ale je mi celkem zima, když tam sedím a nehýbu se. Takže to byla pravděpodobně nejrychlejší snídaně na trailu. 😂

V devět jsem sbalen a odcházím z kempu. V “kuchyni” si zrovna připravuje snídani pár ze včerejška, takže se s nimi loučím a čeká mě pouhých 6 mil k cíli jménem Kanada. Je sice chladno, ale neprší, jen je pod mrakem a je tu i šance, že se ukáže slunce. Luxus – s tímhle jsem více než spokojen. První 4 míle jsou rovina v údolí, takže mám možnost vidět zasněžené vrcholky hor, odkud jsem včera přišel. Má to zcela jinou atmosféru než včera bez sněhu.

Dnešní míle si opravdu užívám, nespěchám – chci si vychutnat závěr více jak 4,5 měsíčního “výšlapu”. 😉 A počasí se rozhodlo mi udělat radost a obloha se začíná modrat a ukáže se slunce. Paráda. Národní park Glacier je za mě výstavní perlou mezi národními parky a je to luxusní tečka v rámci dokončení CDT. A jsem moc rád, že mi v Glacier vyšlo parádní počasí. Hlavně když si uvědomím, že je druhá polovina září, kdy už jsou teploty většinou daleko nižší a do toho prší/sněží.

Poslední 2 míle bylo mírné stoupání, ale to v podstatě nevnímám. V hlavě už je jediné slovo – Kanada. 😉 V 11:18 jsem na silnici, kde je hraniční přechod Chief Mountain, který je stále zavřený od doby Covidu. Takže oficiálně je tam zákaz vstupu, ale po více jak 4 150 km a 4,5 měsících se přece nezastavím pár desítek metrů před cílem. 😉

Tak jako ostatní hikeři tedy “tajně” projdu kolem celní budovy na americké straně a najednou je hotovo! Stojím před kamenným sloupem, který označuje hranici mezi USA a Kanadou. Ale nedochází mi, že je konec. Spousta emocí, těžko hledám správná slova. Ale jedno slovo vím určitě – vděk. Jsem vděčný za to, že se mi podařilo dojít až do Kanady. Že mě nepotkalo zranění/nemoc či něco jiného, kdy bych musel skončit.

Samozřejmě nesmí chybět fotka s raketou, kameny s energií a náramkem, které nesu celou dobu – i díky nim jsem to dotáhl do zdárného konce jménem Kanada. 😉

Po “povinném” focení, které zbytečně neprodlužuji (přece jenom jsem na místě, kde oficiálně nemám být), se vracím zpátky na parkoviště, které je před budovou USA celnice. CDT je hotovo, ale ještě se nějak musím dostat zpátky do East Glacier, což je cca 56 mil. Bohužel mi nevyšlo objednání odvozu, takže budu muset stopovat. První hodinu čekám na parkovišti, ale přijedou pouze 3 auta a ani jedno neklapne. Po hodině se tedy rozhodnu, že půjdu po silnici a kdyby nějaké auto projíždělo, tak ho budu stopovat. Další hodina pryč a projely jen 3 další auta a stále nic. Pak mi zastaví sympatický pár kolem 70-75 let a zavezou mě až do mini městečka St. Mary, což je cca polovina cesty. Paráda. Dozvím se, že bydlí ve státě Washington a za “plotem” mají North Cascade NP, kde vede i PCT, takže poznají hikery a proto mě vzali. 😉 V St. Mary se loučíme a dostanu tip na na jednu knížku, která se mi bude líbit. Tak uvidíme. 🙂

V St. Mary pokračuji ve stopování a i když je teprve půl třetí, tak začíná být celkem zima. Za 40-45 minut se na mě usměje štěstí v podobě dodávky upravené k cestování a tam sedí další sympatický pár, tentokrát kolem 55-60. Mají namířeno do Two Medicine, což je kousek před East Glacier. Opět během jízdy fajně diskutujeme, hlavně o CDT a nakonec mě zavezou až do East Glacier! Nemám slov a moc jim za to děkuji.

Jsem zpátky v Looking Glass, ale dneska je zde jen pár hikerů. Sezóna NOBO CDT hikerů je u konce. Venku za budovou není jediný stan a ani se nedivím. I zde jsou noci již chladné. A proto se rozhoduji pro chatku, abych si dopřál teplo a komfort poslední noc. 😉

Mám velké plány ohledně pozdního oběda, večeře a zítřejší snídaně. A vše mi shoří jako papír. 😂 Restaurace za rohem i Brownies jsou již uzavřené v rámci sezóny! Snídaňový bufet byl dneska naposledy! Vítejte ve městečku, kde počasí a první sníh diktuje konec sezóny a uzavírá podniky “ze dne na den”. Ok, takže měním plány – musím do “centra” nakoupit a možná tam bude otevřená restaurace Peak.

Po páté tedy vyrazím směr centrum a mám štěstí, restaurace je otevřená. Ok, nastal čas “oslavit” dokončení CDT. 😉 Objednám si salát, kuřecí pizzu a Tiramisu se zmrzlinou. Co jsem netušil bylo, že zde servírují mega porce. Pizzu jsem si objednal standardní velikost a dostal jsem mega “kolo”. A Tiramisu? Mega kostka. Mám co dělat, abych to snědl, ale když oslava zdárného dokončení CDT, tak pořádná, hej? 😉

Po “oslavě” cestou zpátky něco málo nakoupím na zítřek. Jakmile jsem zpátky v chatce, tak nahazuji články za poslední dny. A tu někdo ťuká na dveře a je to Petr s Katkou. Následuje vzájemná gratulace, dokončili CDT dneska odpoledne a měli zajištěný odvoz do East Glacier. Chvilku kecáme, a pak se vrátím k nahození zbývajících článků.

Večer jdu do společenské místnosti, kde je Petr s Katkou, takže si přisednu a probíráme vše od aktuálních dojmů až po počasí v rámci posledních dnů. Pak se k nám připojí hiker, který teprve bude finišovat poslední sekci, ale mazec je kdy začal – půlka června!!! Masakr. Po deváté se odebereme do chatek a já samozřejmě jako každou noc proberu fotky a napíšu článek s čerstvými dojmy. Pak si vzpomenu, že jsem slíbil poslat fotku mladému páru, který mě svezl do městečka Wisdom, takže hned plním slib.

A nakonec jedno vysvětlení ohledně km a přeskočení sekce v Novém Mexiku: Těch 77 mil=123 km mám “jenom” já, protože jsem se pracně dostal za první uzavírku, došel k druhé uzavírce a tu jsem obešel po cestě během 3,5 dne. Takže jsem přeskočil “pouze” těch 123 km. Většina přeskočila buď celý kus z Grants do Chama (to je cca 254 mil = více jak 400 km) nebo z Cuba do Chama (to je cca 150 mil = cca 240 km) a někteří hikeři se tam budou vracet a projdou to. Já jsem s tím tenkrát bojoval, jak to vyřešit, ale za sebe vím, že jsem udělal maximum a těch 123 km mi tedy z CDT zůstane neprochozených. Takže nemám prochozené celé CDT, ale jsem s tím smířený – takhle jsem “napsal” dobrodružství jménem CDT já. Je na každém, jak se k tomu postaví. Hike your own hike, jak se tady říká. 😉

dneska: 6 mil (10 km), total: 2 617 mil (4 187 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

20 Comments

  1. Honzíku, já jsem si teď ale fajně poplakala……a jsem na Tebe strááášně moc pyšná👏. Gratulace největší a těším se, až tě obejmu🤗

    Ilona
  2. Honzo gratuluji ti, normálně mě to dojalo a rozbrečelo. Bylo to dobrodružství a pro mě krásné počtení. Už se těším na přednášku.
    Jsi borec👍😍

    Ondřejka
  3. Honzo, tak jako psali všichni přede mnou. Dojemné, neuvěřitelné, velká poklona. Teď už mám pro Tebe jen citát, který je Ti psaný na míru. NEEXISTUJE ŽÁDNÝ CÍL. CESTA JE CÍLEM. TAM, KDE KONČÍ JEDNA, ZAČÍNÁ DRUHÁ.

    Šárka
    1. Ahoj Honzo, celou cestu jsem Tě sledovala a držela palce. Nepochybovala jsem, že to dáš.Děkuji za krásné fotky a povídání o všem, těšila jsem se vždy na další článek. Jsi BOREC!!!
      Marcela z Hradce Králové

      Marcela Kubíčková
  4. Honzo, díky Tobě jsem si tak trochu prošel (i když jen u monitoru) napřed PCT, teď CDT .. díky za to – gratuluji – a už se těším, až mě vytáhneš na AT 🙂

    Patrik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *