130. den na CDT

10.9.2022 – jedno mega velké přírodní dílo

V noci teplota klesla na 4-5 stupňů, takže jsem se rozhodl, že budu vstávat podle aktuální situace a nebudu to tlačit na nějaký daný čas. A taky jsem stále na dovolené, že. ? 😉 V sedm roztáčím ranní kolečko a kolem 8:15 jsem připraven. Jsem celkem navlečený – tričko, košile a mikina a bude třeba rozehřát prsty na nohou. No, spíš bude třeba rozehřát celé tělo. A trail byl na tuhle situaci připraven – naservíroval mi 4 mílové stoupání s 550 výškovými metry. 😉 Tohle určitě zabere.

I když slunce už nějakou tu hodinu hřeje, tak první hodinu stoupání jsem ukryt ve stínu v hlubokém lese a jen lehce se zahřeji. Cestou nahoru potkávám pár v důchodu. Vždycky mě fascinuje, když důchodci místo polehávání na pohodlném gauči dají přednost hikování po horách s těžkým batohem. Jakmile se dostanu do méně hustého porostu, kde si cestu našly i paprsky slunce, tak to je jiná. Hned je tepleji a já to valím čím dál výš. A tu na mě vykoukne skalní stěna mezi stromy a já zatím netuším, co to je.

Do passu se dostávám kolem deseti a potkávám tam šest hikerů! Pět z nich znám, takže se vřele zdravíme. Pomalu jsou na odchodu a doporučí mi, abych si vyběhl mini kopec, kde je výhled z passu na obě strany. Po pauze si tedy vyběhnu kopec a výhledy jsou opravdu luxusní. Hlavně skalní stěna je parádní.

Následuje mírné klesání, kdy se dostanu víceméně k úpatí skalní stěny a následující 4 míle ji mám stále na dohled. Je to fascinující podívaná a já se místy cítím jako trpaslík oproti té gigantické stěně. Jakmile jsem před odbočkou od stěny, tak si dávám polední pauzu. Sednu na jeden obří kámen u úpatí stěny a užívám si výhled. O trochu dál za mnou má šestka z rána taky polední pauzu. Tato stěna má velice trefný název: Chinese Wall (Čínská zeď). Jen tato zeď není dílem stovek tisíců poddaných, tady si příroda vystačila sama a vytvořila neskutečně impozantní přírodní dílo.

U odbočky se loučím s čínskou zdí a tu slyším, jak šestice hikerů křičí na celý les. Asi jsou plní emocí, říkám si. Pokračuji a chvilku ještě v rámci několika vln stoupám, abych pak začal ostře klesat. Již při ranním výstupu jsem narazil na stopy včerejšího sněžení a i nyní ve dvě odpoledne je ve stínu stále sníh. Na pár minut se dostanu do spálené oblasti, kterou pak vystřídá hustý les.

Asi v polovině klesání je odbočka na alternativu Spotted Bear. Pro mě není alternativa zajímavá, a tak zůstávám na oficiální trase CDT. Co může být pro někoho zajímavé u této alternativy je, že je o cca 15 mil kratší než CDT v této pasáži. Pokračuji tedy v sestupu a zavřený v lese nakonec zůstanu až do šesté večer. Les je místy na obě strany opravdu hustý, že nemám moc přehled, tak se v celkem pravidelných intervalech zvukově projevuji, abych podpořil rolničku. Tady to je pravá divočina.

Po šesté se mi podaří opustit les, ale dostanu se do oblasti, kde kdysi dávno byl požár. Někde již rostou nové stromy, ale stále zde jsou suché stromy či pahýly coby připomínka. Sestupuji do mini údolí a nabírám vodu. V navigaci je v komentářích info o celkem vysoké aktivitě medvědů kolem vodního zdroje, takže nejen že zvýším frekvenci hlasového projevu, ale taky vím, že musím pokračovat. Aspoň, že při výstupu mám pěkný výhled na kopce zalité zapadajícím sluncem.

Nakonec kempuji cca 2 míle od vody, ale je to stále v oblasti, kde kdysi hořelo. Již zde roste tráva, ale chvilku mi trvá najít místo mezi ležícími zbytky stromů. Pak rychle večeři – bramborová kaše a stavba stanu. To už je po osmé a rychle se stmívá. Následuje klasická dvojka a po desáté zavírám oči.

dneska: 26 mil (42 km), total: 2 435 mil (3 896 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)