118. den na CDT

29.8.2022 – naskakuji na alternativu Anaconda

Tak opět pro velký úspěch byly v noci pouze 3 stupně. Protože mám dneska v plánu pouze kolem 18 mil, tak vstávám kolem 7. V půl deváté již šlapu po úzké pěšince jménem CDT, která to po mini klesání bere ostro nahoru. Ale po ránu se mi jde dobře a trail je zatím schován před sluncem, které už pořádně zatápí. V půlce stoupání potkávám hikera Patrika (nakládali jsme spolu dřevo za odvoz do Lander) a lehce pokecáme.

Celkové stoupání k odbočce zvládnu za nějakých 45 minut. Jedná se o odbočku na alternativu jménem Anaconda. Původně jsem ji nechtěl jít, ale aktuální situace rozhodla. Díky nevolnosti jsem “ztratil” 2 dny a spousta hikerů řeší počasí na konci září v Glacier národním parku, což je poslední sekce CDT. Díky Anaconda alternativě (níže modrá čára) ušetřím cca 4 dny, což se hodí. 😉 Odbočka je na horské louce, takže jsou parádní výhledy do okolí.

Po krátkém stoupání se dostanu do naprosto impozantní pasáže. Trail je vytesán do obrovského kamenného svahu ve tvaru oblouku a naproti je dechberoucí pohled do údolí. Naprostá pecka. 😉

Luxusní trasa končí ve Storm Lake passu, za kterým trail hned padá dolů. Já v navigaci čtu, že je luxusní výhled z hory Tiny Rainbow vedle passu. Dívám se do mapy a vidím horu s názvem Tiny. Ok, tak jdu na to, protože dneska mám v plánu daleko méně mil než obvykle, takže mám čas. Jen jsem překvapen, že už zespodu to vypadá na solidní lezení než hikování.

Od 1/3 to už je opravdu čistokrevné lezení po čtyřech, kdy se plně soustředím – tady nelze udělat chybu. Je to adrenalinový zážitek, který se mi zapsal napevno do paměti. Na vrcholu na mě čeká neskutečný 360 stupňů výhled. Absolutní bomba.

Na vrcholu si čtu více komentářů ohledně výstupu a zjistím, že jsem vylezl jinou horu! Ups. 😂 Ostatní hikeři vylezli horu, která je na poslední fotce výše. Ta vypadá od pohledu snadněji, co se týká lezení. Po pauze mě čeká sestup, který je v tomto terénu vždy těžší. Nejprve to chci zkusit po hřebeni, ale tam to je ostré. Musím stejnou cestou, kterou jsem šplhal nahoru. Naštěstí po chvilce sestoupím do místa, kde mohu klesat po úhlopříčce, i když to bude delší trasa. V půlce klesání se otočím o 180 stupňů a opět po úhlopříčce to doklepnu zpátky do Storm Lake passu. Solidní hodinový zážitek. 😉

Pak následuje cik-cak sestup k jezeru Storm, které skoro celé obcházím. Zatím jsem mile překvapen průběhem alternativy – očekával jsem “nudu”, ale je to pecka. Za jezerem si nabírám vodu a těsně před passem Twin Lakes mám pauzu na oběd. Tentokrát nezvykle brzo ve 12:15.

Odpoledne vyrazím směr pass, kde narazím na 4 pracovníky National forest service, kteří dneska upravují trail. Využívám situace a děkuji jim za práci, kterou dělají pro všechny hikery. Pak už ostře klesám a stále je na co koukat.

Nakonec se trail usadí na rovině a já ukrajuji v odpoledním ostrém slunci potřebné míle. Chci skončit těsně před silnicí a zítra dopoledne mám v plánu cca 10-11 mil po asfaltu. Cca 6 mil od silnice beru vodu, protože pak už nic pořádného není. Blížím se k silnici a pořád je kolem les, což je fajn, aspoň se budu mít kde “ukrýt”.

Už jsem skoro rozhodnutý skončit na jednom místě, ale všimnu si chaty opodál u cesty. Chvilku bojuji zda zůstat či ne, ale nakonec se rozhodnu, že půjdu ještě dál. Jenže čím jsem dál, tím je kolem více chat a všude nápisy ala “Soukromý pozemek, zákaz vstupu.” Ok, všichni víme, jak to mají Amíci, co se týká soukromých pozemků, takže se otáčím a jdu zpátky. Jakmile vidím malou ceduli označující hranici National forest, tak ještě kousek popojdu a vrhám se do mini lesa. Pak už rychle večeři – Knorr rýže ala Espaňol, kousek dál postavím stan, udělám nezbytnou agendu a jdu spát.

dneska: 16 mil (26 km), total: 2 185 mil (3 496 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)