23.8.2022 – parádní výhledy a první hiker až v sedm večer
Díky včerejšímu dešti je všechno pocitově vlhké a teplota taky není kdoví jaká. Ale když vykouknu ven, tak obloha je vymetená, takže bude fajn. 😉 Největším zážitkem během ranního kolečka bylo nahození vlhké a studené košile na sebe. Ale přežil jsem. 😂
Jakmile jsem ve standardní čas zpátky na trailu, tak hned pokračuji ve stoupání, které jsem včera opustil – zbývá mi cca 1,5 míle. Dneska ráno vše vypadá jinak oproti včerejšímu večeru díky slunečnému počasí a taky se mi jde daleko lépe. Díky krásnému okolí alpského charakteru nevnímám celkem ostré krátké stoupání a najednou jsem v sedle.
Pokračuji v mírném sestupu do údolí, které v rámci jedné míle projdu a opět stoupám do druhého sedla. Situace se opakuje – celkem ostré krátké stoupání, ale já koukám kolem. Za sedlem na mě samozřejmě vykoukne další výstavní údolí a protože je kolem deseti, tak si dávám pauzu.
Následuje dlouhé klesání, díky kterému s schovám před sluncem v lese, který se postupně změnil z alpského charakteru na normální les, který znám z ČR. 😉 Naštěstí po 3 mílích opět stoupám a to znamená jediné – budou další výhledy. Jakmile jsem v sedle, tak je to na obě strany paráda. Dopoledne se opravdu vydařilo. 😉
Kousek za sedlem, kdy jsem o něco klesl, si dávám trochu pozdější oběd. Je zajímavé, jak se mění “problémy” v rámci jídla. Minulý týden jsem do sebe nebyl schopen téměř nic dostat, nyní pro změnu sním vše, co oči vidí, takže zásoby ubývají a sladkosti už nejsou! 😂 Ale určitě budu daleko raději řešit problém č. 2. 😉
Dle navigace mě odpoledne čekají dvě vlny, díky kterým zase vyskočím z lesa a bude na co koukat. Díky rozumnému úhlu stoupání sfouknu raz dva a v otevřeném prostoru vidím, že trail bude opisovat tvar podkovy v rámci daného údolí. To znamená, že si prohlédnu údolí s horským masívem v pozadí či okolní skalní stěny a kopce velice pečlivě. 😉 Cesta v podstatě kopíruje vrstevnici a to je pak luxusní procházka. Tuto pasáž si užívám na 120%, dávám si pauzu s parádním výhledem a říkám si, že bych tu i zakotvil. Jenže je teprve půl páté a já musím ještě zvládnout cca 7 mil. 😉
Když jsem skoro na druhém konci podkovy, tak se trail skrz mini sedlo rozloučí s údolím, které mi dělalo společnost několik hodin a skočí do dalšího. Tady se po mírném stoupání trail opět uvelebí na vrstevnici a já šlapu po stezce, která je doslova a do písmene vytesána v ostrém kamenném svahu. Je to pecka, jen pohled dolů je někdy mazec, protože to vypadá, jakoby to nemělo konec. Jedinou kaňkou je šedý závoj, který je “přehozen” na výhled, kam směřuji. Bude to nejspíš kouř z nějakého požáru.
Finále dnešního dne bylo pocitově nekonečné klesání. Mělo sice jen cca 4,5 míle, ale kotníky a kolena to viděly jinak. 😂 Sestup jsem začal po šesté večer a v sedm kolem mě proletí první hiker/člověk po skoro dvou dnech! Poslední půl hodinu k vodě sleduji okolí a tuším, že dneska bude celkem ořech najít místo pro stan – viz druhá fotka.
V půl osmé nabírám vodu z pramene a pokračuji dále. Oči pečlivě skenují a analyzují každý metr čtvereční. Za chvilku vidím v rámci možností rovnější místo a hlavně tam je nízká tráva. Všude okolo je vysoká tráva, popadané stromy a borůvčí. Je před osmou večer, takže to beru. Nechci ještě v devět běhat po trailu s čelovkou a hledat místo. Vařím si rýži Knorr a když večeřím, tak projde další hikerka. Pak rychle postavím stan a valím spát. Dnešek byl náročný, ale odměna v podobě výhledů stála za to. 😉
dneska: 25 mil (40 km), total: 2 076 mil (3 322 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)