21.8.2022 – dlouho v lese a krásný západ slunce
Usnul jsem ani nevím jak – to je, když místo polehávání nachodíte 40 km. 😉 Budík je nyní na 7, protože snídani mám ve formě kalorických sušenek, tak jsem rychlejší. V osm jsem zpátky na prašné cestě a během 2 mil docházím do Lemhi passu.
Nejprve si nabírám vodu z nedalekého pramene a rovnou beru 3 litry a ještě se pořádně napiju. Další ofiko voda je za 20 mil. Je tam nějaký pramen mimo trail po cca 10 mílích, ale když v komentáři je info ala “nejde vidět, ale uslyšíte ho”, tak to je pro mě trochu nepoužitelné. 😂 A taky se nechci zdržovat. Co mě více zajímá je Lemhi pass – zde se psal kus historie v rámci objevování západu. V roce 1805 zde expedice vedená pány Lewis a Clark po 456 dnech prokopla hranici úmoří a pokračovali dál k Pacifiku. Já si v klidu čtu jednotlivé informační tabule a nespěchám, protože mě to hodně zajímá.
Pak se vrhnu do protějšího kopce, který se s tím nemazlí. Díky ostrému stoupání a celkem vysoké teplotě ze mě za chvilku solidně leje a já po desáté vyhlašuji pauzu. 3 litry/kila vody navíc se někde musí projevit. 😉
V půl jedenácté mě trail ukryje do lesa, který je místy neskutečně hustě osazen, takže když stojím na trailu, tak to trochu vytváří dojem úzkého tunelu. Klaustrofobik by si tohle asi neužil. Profil trasy jsou mírné vlny, takže ukusuji míle, najednou je čas oběda a já jsem stále v tom hustém lese. Oběd bude tedy mezi stovkami šedých tyček.
Po obědě pokračuji a říkám si, jak dlouho ještě bude ten les. Někdy procházím krátkou spálenou oblastí, ale pak opět les. Nakonec z lesa vystoupím až po čtvrté odpoledne! To už nastoupávám na celkem vyšší kamenné kopce a vlny jsou intenzivnější. Pomalu se tedy dostávám výš a výš, krajina se otvírá na oba směry a konečně je i co fotit. Bohužel je okolí zahaleno kouřem. Již v Leadore mi jeden SOBO hiker říkal, že se mám připravit na kouř. Nejen, že to “zahalí” výhledy jakýmsi závojem, ale najednou zjišťuji, že se mi špatněji dýchá.
Jakmile jsem na vrcholu, tak samozřejmě fotka a doslova střemhlav scházím dolů ke křižovatce. Hlavou se mi neustále honí myšlenka, že tohle bych nechtěl jít nahoru.
Na křižovatce odbočuji z trailu k vodě – ano, tohle je ta voda po 20 mílích. Tam sedí 2 hikeři a vaří si večeři. Nakonec severský rozhodnu si uvařit večeři, i když je teprve 6 večer. Nechce se mi tahat moc vody do kopce, který mě ještě čeká. Vyvarovna je stejná jako včera – Knorr rýže s příchutí kuře.
V sedm startuji na poslední cca 2-3 míle. Jsem připraven na mazec stoupání, ale tady trail rozumně postupně stoupá, takže nakonec to není taková divočina. Jakmile jsem na vrcholu, tak se trail na pohodu mírně vlní a já dojíždím dnešní den. V jedné pasáži je trail zakousnut do prudkého svahu, obchází vrchol a nalevo se otevře pohled do údolí s luxusním západem slunce. Krása.
Po osmé hledám, kam dneska zaparkuji své tělo a batoh a chvilku to trvá. Nakonec se něco najde, rychle postavím stan, a protože večerní rutinu mám za sebou, tak jsem rychle v peří. 😉 Je zde signál, takže nahodím 2 články a pak samozřejmě vymýšlím článek za dnešek + fotky a najednou je skoro jedenáct. Nejvyšší čas jít spát. 😉
dneska: 24 mil (38 km), total: 2 026 mil (3 242 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)