15.8.2022 – nejtěžší noc a den
Včera tedy po desáté večer usínám, ale začínám cítit, že je něco špatně se žaludkem. V 11 jsem začal zvracet a skončilo to v 6 ráno. Masakr. Budík je samozřejmě posunut na osmou ranní a dál. Po osmé se tedy proberu a do zpěvu mi vůbec není. Netuším, co je špatně. Voda? To by znamenalo, že mi nefunguje filtr – to doufám ne. Jídlo? Že by ty bylinky byly tak ostré? Nemyslím si. Každopádně na snídani si beru 2 tabletky černého uhlí a doufám, že se žaludek uklidní. Vody se napiji jenom trochu, protože ta je podezřelá číslo jedna. Pomalu vše balím a již je mi jasné, že dneska těch 23 mil, co potřebuji ujít, nezajdu. CDT je o tom být flexibilní, takže to nějak budu muset vymyslet s jídlem na konci této sekce, která končí za cca 51 mil u silnice do města Leadore.
Na trail se vracím v 9:20! Další voda je za 2,4 míle, takže tam bych měl nějak dojít a nabrat novou vodu. Bohužel dneska ráno, tedy dopoledne je obloha vymetená, takže mi to nepřidává. Naštěstí se přehoupnu přes jeden vršek a budu dlouho klesat do údolí. Jde to těžce a za půl hodiny si musím dát pauzu a natlačím do sebe energy tyčinku.
U vody nabírám 1,5 l a hned se pořádně napiji. Pro sicher do sebe hodím další 2 tablety černého uhlí. Pokračuji dál a v jedenáct, kdy jsem ušel necelých 5 mil dávám velkou pauzu. Roztáhnu plachtu ve stínu, lehnu si a usínám. Nakonec měla pauza 2 hodiny!!! Ke konci do sebe opět natlačím energy tyčinku a začínám cítit náběh na horečku/zimnici, tak to doplním brufenem.
Pokračuji a za chvilku jsem z lesa venku a jdu po otevřených planinách. Dneska ale neřeším výhledy, ale abych sunul jednu nohu před druhou. Po hodině chůze mám další pauzu, nejde to jinak. Opět ulehám na plachtu a ztratím se na půl hodiny. Nakonec má pauza hodinu. Je zajímavé, že hodinu chůze jsem vnímal jako půl dne a hodinu pauzy jako 20 minut. Zajímavě ten čas dneska utíká. 😉
Mám cca 7 mil za sebou a chtěl bych dneska ujít minimálně 10 mil, abych to byl schopen nějak rozumně doklepnout do Leadore. Nyní už stoupám, takže zpomaluji, ale daří se mi to probourávat dál a dál. Na desáté míli je potok, ale má jakousi kalnou barvu, a tak se vyhecuji a zkusím to zajít k dalšímu potoku, který je vzdálen 2 míle.
Nejprve musím zvládnout krátký, ale ostrý výstup, pak bude sestup kolem mini jezera a final bude trochu delší výstup. Když mám za sebou první výstup, tak v lese vidím prvního hikera za dnešek. Je to Lex a to mě solidně překvapí. Lex, který je schopný ujít 25-30 mil denně a byly jsme ve stejný den v Lima. Říkám mu tedy, že jsem si myslel, źe je těžce přede mnou. A tu mi Lex řekne, že mu je dneska celý den špatně, má náběh na horečku, atd.!!! Jakmile mu řeknu, že jsem na tom úplně stejně, jenom jsem měl bonus v podobě zvracení, tak oba máme stejný výraz ve tváři – to je moc velká náhoda. Asi je tady něco ve vodě, co nechytne ani filtr nebo ve vzduchu. Loučím se a jdu doklepnout poslední míli pro dnešek.
Jakmile jsem na místě (je něco po páté), tak opět jenom plachta a ulehám na půl hodiny. Pak postavím stan, vezmu vodu z blízkého potoka a opět ležím a odpočívám. Musím tělu dát, co potřebuje.
Kolem sedmi začínám propočítávat zbytek mil do Kanady, abych měl nějakou představu. Pořád to je dálka (700-780 mil dle alternativ) a více jak měsíc časově, ale v návaznosti na letenku je třeba začít na tom podrobně pracovat. Ale hlavně jsem si opět potvrdil, jak to je všechno “křehké” v rámci dokončení CDT. Stačí taková nevolnost a začíná se to bortit jako domeček z karet. Nic není 100% jisté, může se stát spousta věcí, které do mých plánů hodí vidle. 😉 Na večeři si dneska dám pouze energy tyčinku, protože žaludek ještě není ve formě. A kolem devíti, kdy dokončuji článek, si dám brufen a jdu spát. Uvidíme, jak na tom budu ráno.
dneska: 12 mil (19 km), total: 1 938 mil (3 101 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)