103. den na CDT

14.8.2022 – těžké rozcházení se a luxus odpoledne

Spal jsem tak tvrdě, že kdyby kolem stanu proběhlo stádo bizonů, tak to nezaberu. Vstávám po půl sedmé a cítím únavu. Včerejšek byl podle všeho náročný. I tak zvládnu ranní kolečko v limitu 1,5 h a v osm jsem zpátky na trailu.

První 4 míle budu klesat, takže jsem měl za to, že to bude na pohodu. Ale chodícímu aparátu se dneska vůbec nechtělo. Tlačím to kupředu a jde to pomalu. Sem tam je něco zajímavého, když se dostanu mimo les, ale ani ty výhledy moc nepomáhají. Výhledy jsou dneska nadstandardní, ale ve světle včerejška působí “normálně”. 😉 A do toho jsem měl několikrát chuť zahodit tu věc, která se nazývá batoh. 😂 Dneska batoh působil extra těžce. Prostě začátek dne stál, vlastně nestál, za to. 😂

Během pauzy zjišťuji, že s vodou to bude ve střední části dnešní etapy celkem tragické, a tak se rozhoduji, že již po šesti mílích od rána vezmu 3 litry a s tím vydržím až k večernímu zdroji vody. Samozřejmě to ještě znásobí pocit těžkého batohu, ale nedá se nic dělat.

Začínám nastoupávat kopec a ze začátku jsem skryt v lese. Trail si začíná uvědomovat, že je třeba vytáhnout nějaké eso z rukávu, jinak to bude se mnou špatné i během dne. 😂 Čím jsem výše, tak samozřejmě je jen otázkou času, kdy opustím les a dostanu se do otevřeného prostoru. V jednom mini “sedle” jdu středem po horské louce a jakmile jsem na nejvyšším bodě, tak začíná show. 😉 Trail se usadí na vrstevnici a po pravé straně mi servíruje parádní “učesané” kopce. Slunce krásně hřeje, moje nálada se zlepšuje s každým krokem a únava pomalu mizí. 😉

Když docházím k bodu, kde budu klesat, tak se přede mě “postaví” neskutečně luxusní paráda v podobě údolí a hor v pozadí. Mám sice za sebou pouze cca 10 mil, ale vyhlašuji obědovou pauzu, protože si ten výhled o to říká. 😉 Tak tohle je přesně to, co jsem potřeboval – výhledy mě doslova nabíjejí energií a já už vím, že i tento den bude v paměti uložen v sekci: “Parádní den na CDT”.

Po obědě se vrhám přímo do údolí, které v jednom místě protnu a mířím do protějších kopců. A zrovna tam, kam mířím, se obloha zatemňuje a v dálce slyším hromy. Už se mentálně připravuji na další déšť, ale vypadá to, že se mraky s deštěm stáčejí doleva a já mířím spíše doprava. To vypadá nadějně. Nakonec to klapne a dneska se mi podařilo dešti vyhnout. Ten nakonec hlavně řádil tam, kde jsem byl dopoledne. 😉 Říkal jsem si, zda v Idaho/Montana sekci to bude s deštěm jako v Coloradu – že si podle deště budu seřizovat hodinky. Zatím to naštěstí tak nevypadá.

Jakmile se přehoupnu přes jeden kopec a nechávám za sebou luxusní údolí, tak to mám cca 3 míle k vodě. Tou je potok s názvem Deadman. Sestup je víceméně v lese, kdy se nakonec dostanu na dno úzkého údolí, kde teče potok. Beru klasicky 3 litry a ještě to chci vytáhnout na jeden kopec, kde by mohl být zajímavý výhled. Stoupání je pozvolné, takže i s těžkým batohem to jde a kolem 7 večer jsem na místě. Výhled luxus, slunce ještě chvilku bude hřát než se schová za protější kopec, takže si hned vařím večeři – Knorr těstoviny s bylinkami. V osm stavím stan a na pohodu ukončuji dnešní den. Jsem se vším hotov před desátou, což je luxus čas, takže se těším, že budu spát 8,5 h.

dneska: 23 mil (37 km), total: 1 926 mil (3 082 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)