98. den na CDT

9.8.2022 – 0 NOBO hikerů a 4 SOBO hikeři

V noci bylo překvapivě celkem “teplo“ – hodinky sice ukazovaly 9 stupňů, ale pocitově jsem měl více. Po půl sedmé se silou vůle vysoukám ze spacáku a vykouknu ven, jak vypadá údolí ráno. A je to opět paráda. Slunce se ještě nedostalo přes horský masív na pravé straně, ale i tak už to hraje barvami. Takže se fotí. 😉

Před osmou naskočím zpátky na trail a pomalu obcházím celé údolí a nevnímám nic jiného. Naprosto luxusní pohled, a když se do údolí opřou první paprsky slunce, tak to má jinou atmosféru a údolí se probouzí do dalšího dne. Během tohoto luxusního představení nabírám vodu, protože to vypadá na další den plný slunce.

Po necelých třech mílích se loučím s údolím a scházím dolů k silnici 87. Tam na mě čeká bezpečně největší značka CDT, co jsem zatím viděl – je větší než moje hlava. 😉 Tuhle značku prostě nikdo nemine. 😂

Po překročení silnice se vrhám do protějšího kopce a po chvíli se napojím na prašnou cestu. Ta mi nakonec bude dělat společnost dalších cca 8 mil. Tady bylo první z několika stoupání, které mě dneska čekaly. Díky solidním teplu to stojí za to, ale zatím stále platí pravidlo, že stoupání znamená výhledy. 😉

I na prašné cestě je neskutečné množství kobylek a sarančat, které těsně přede mnou uskakují na všechny strany. Vyfotit je téměř nemožné, ale podařilo se mi vyfotit něco jiného. Už vím, jak vypadá rande dvou motýlů pod dohledem třetího motýla, viz foto. 😉

Následující míle se zlehka vlní a díky otevřenému prostoru mohu sledovat okolní hory. Ale jsou dneska jakoby zakryty závojem, jsou v jakémsi oparu. Až po několika mílích se v jednolité šedo-modré barvě začnou objevovat další barvy a hory najednou získávají tvar a prostor.

Nakonec klesnu do Red Rock passu, kde je fajn tabule jasně ukazující, že jsem na hranici Idaho a Montana. 😉

Poté se schovám do lesa a tam na mě čeká voda v podobě potoka Cole. Dávám si polední pauzu a již mám za sebou 14,5 mil, což mě těší. Před třetí odpoledne pokračuji po vrstevnici, lehce klesám a sem tam mám možnost nakouknout do údolí s “učesanými” planinami. Pohledem na planiny jsem vždycky “ztracen”.

Nakonec sestup končí na místě, které jakoby tady nepatřilo – úzký, hluboký kaňon, kde burácí řeka Hell Roaring. Tato pasáž trvá jen chvilku, ale je to příjemné zpestření v rámci odpoledne. 😉

Následujících 6 mil budu v podstatě stále stoupat, s tím, že tam bude pár vln. Jsem překvapen, že mi to dává celkem zabrat a i když slunce už nejede na plný plyn, tak moje tělo ano a já na vrcholu můžu ždímat tričko. 😉 Po šesté hodině večerní mám za sebou veškeré stoupání pro dnešek a doklepnu necelou míli k vodě. Nabírám 3 litry a kousek opodál si začnu vařit večeři v podobě Knorr těstovin s příchutí brokolice a kuře. Výhled je parádní, takže na pohodu dojíždím dnešní den. Pak postavím stan a protože mám čas, tak si zašiji kraťasy a upravím pásek, který už trochu nevyhovoval, jak jsem zhubnul. 😉

dneska: 23 mil (37 km), total: 1 824 mil (2 918 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)