89. den na CDT

31.7.2022 – kde je trail a město Dubois

Noc byla opět “zajímavá”. Vždyť je konec července, říkám si – mozek a tělo očekávají jiné teploty. 😂 Počítal jsem s tím, že ráno se slunce rychle probojuje až ke stanu, ale bohužel to neklaplo. Tz. že ranní kolečko bylo celkem chladné a opět vyrážím v mikině. Čeká mě pouhých 9 mil, takže se za “chvilku” vidím u silnice 26.

Jsem víceméně uzavřený v lese s sem tam se to trochu otevře v rámci horské louky. Za necelou hodinu si kontroluji počet mil v navigaci a nevěřím svým očím. Jsem úplně mimo trail! Vůbec nechápu, jak se mi podařilo minout odbočku.

Jsem asi míli mimo a nechce se mi v tomto terénu jít “zkratkou” na oficiální trail, takže se vracím odkud jsem přišel. Tahle sranda mě stála nejen čas, ale i energii. Od rána se neumím rozejít a tlačí to hlavně hlava. Jakmile se vrátím k odbočce, tak si oddychnu, že to se mnou není tak hrozné. Níže fotka přímo na rozcestníku – já se mám vydat doleva do té trávy. 😉

A tímto začalo solidní peklo, co se týká prošlápnutého trailu. Trail prakticky neexistuje, neustále trasu kontroluji s navigací, sem tam jde vidět zašlapaná tráva. Je to jak časově, tak fyzicky náročné, protože to je v rámci stoupání. Jakmile po dvou hodinách dosáhnu nejvyšší bod, tak si dávám pauzu a z oficiální trasy jsem ukrojil pouhé 2 míle! No, to je, když si ty další 2 míle dáte cvičně bokem. 😂

Pokračuji dál a říkám si, zda to bylo dobré rozhodnutí jít novou oficiální trasu CDT. Od včerejška jsem na této trase nikoho nepotkal a na trailu je více zvířecích stop než těch od tenisek. 😉 Po další míli se trail dostane na horské louky a zvedne mi to náladu, protože je na co koukat a trail se bude lehce vlnit. Sice ho opět často ztrácím, ale díky otevřenému prostoru vidím v dálce další ukazatel, takže beru generální směr a neřeším, zda jsem přímo na trailu.

Po pasáži na loukách se trail opět ukryje do lesa, kde to je zmatené a nastupuje navigace, ale poslední míle k silnici je po původní lesní cestě, tak to už bylo na pohodu. Přímo u silnice se tyčí zajímavý skalní masív, takže bude na co koukat během stopování. 😉

Ve 12:45 jsem u silnice a jsem sám zvědat, jak dlouho to bude trvat tentokrát. Již jsme se o tom bavili s ostatními hikery – je to jenom o štěstí a načasování. Na místě, kde já stopoval hodinu, někdo jiný za 5 minut měl odvoz. A dneska se štěstí usmálo na mě. Za nějakých 15 minut mi zastavuje sympatický pán, který jede přes Dubois (28 mil) do města Lander. Ano, ten Lander, kde jsem byl pár dní zpátky. 😉 Během cca půl hodiny jízdy fajně pokecáme o CDT či o tom, co se dá podnikat tady v okolí. Jsem vysazen v centru Dubois a ještě dostanu plechovku vody. Prostě luxus stop.

Nejprve chci pořešit ubytování a zapnu tedy na mobilu data, abych zjistil, kde přesně jsem a jaké jsou varianty ubytování. A nevěřím svým očím (dneska již podruhé 😂), protože nemám signál. Naštěstí jsem včera studoval papírovou mapu města Dubois, takže jsem si pamatoval, že tady je kemp KOA. Za chvilku jsem tam a za 25$ mám místo na trávě uprostřed kempu. Ofiko místo by jinak bylo za 60$, jestli jsem rozuměl správně.

Při placení za stan se ptám, zda je opravdu možné, že nemám signál a je to tak. Ale je tady městská Wi-Fi, která je zadarmo v rámci města. No prosím, tak to je jiná. 😉 Usedám na trávu a začnu řešit povolení pro Yellowstone. Mnou vybrané kempy jsou dané dny obsazené, takže hledám jiné a nakonec si jeden zarezervuji a druhý je formou kdo dřív přijde, ten dřív mele. Přijde mi potvrzovací mail, kde je ale napsané, že si povolení musím vyzvednout osobně nejpozději v daný den v některém office v národním parku. Tohle mi hlava nebere, protože jak se mám dostat do office, který je celkem daleko od trailu. Nic, pořeším to večer a postavím stan.

Nyní je čas na jídlo. Rozhoduji se pro pizzerii. Tentokrát se objednání obešlo bez “show” v podobě mého bezvládného těla na podlaze. 😉

Při cestě zpátky do kempu si zaskočím koupit plynovou bombu a baterky do sluchadla do Hardware storu. Pak následuje hlavní nákup na dalších 7 dní v klasickém obchodě. Tam nejprve potkávám Sama a probíráme poslední sekci. A do toho vidím Ladybug, kterou jsem ještě neviděl ve Wyomingu. Taky probereme poslední sekci a říká mi, že jsme všichni pánové zhubli. Jj, u chlapů ta váha jde dolů daleko rychleji než u holek. Cestou zpátky z obchodu samozřejmě opět fotím, takže níže představuji město Dubois. Město má nádech westernové atmosféry a je zde vidět vyprahlost okolní krajiny.

Kolem pěti jsem zpátky a další hodinu neustále řeším povolení do Yellowstonu. Nakonec zruším rezervaci a plán je zatím takový, že přespím u hranice parku a další den zarvu 27 mil do parku k cestě, která mě zavede do Grant village, kde je office a pořeším to povolení osobně. Prostě to pořád nechápu, jak si mám já hiker vyzvednout povolení předtím než tam budu. Pak mě čeká nahození 7 článků na web během kterých večeřím Brownies, banány a džus a najednou je půl desáté! Jj, bere to solidní čas. Nakonec zbývají fotky a článek za dnešek a najednou je půlnoc. 😉

dneska: 9 mil (14 km), total: 1 629 mil (2 606 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)