19.7.2022 – cca polovina trailu v km za mnou
Začnu s vysvětlením názvu článku. 😉 Včera v kanceláři jsem si propočítával zbytek trasy i v rámci alternativ, které chci zajít a vyšlo mi, že mi zbývá cca 1 373 mil. Takže pomyslná polovina je kolem míle 1 358, kterou jsem dneska prolomil. 😉 Ale samozřejmě to je jen čistá matematika, vůbec netuším, jak to nakonec bude. Každopádně časově jsem kousek za polovinou, protože úplně nejzazší termín kvůli počasí je konec září, což je s dneškem 74 dní. Ale chtěl bych skončil dříve, letenku mám zatím na 20.9.2022. Tak uvidíme, jak to dopadne. 😉
Vstávám po sedmé a dneska končí posedávání na jednom místě! Už jsem si pomalu připadal jako správce kempu, co se týká stanů. 😂 Zajímavé je, že za ty 3 noci tam nebyl jediný hiker. Hlavně kolaři či low-cost cestovatelé s autem. Na snídani dojím muffiny a zalévám to džusem. Během balení stanu se se mnou dá do řeči borec, co tam je s manželkou/přítelkyní autem a taky balí stan. Během hovoru zjistím, že jeho předci jsou z Čech a východního Německa. Svět je fakt malý. 😉
V půl deváté opouštím kemp a následující půl hodinu šlapu do centra, abych se napojil na CDT. V devět jsem již na oficiální trase, která vede po 3rd street a vyprovodí mě z města. Chvilku jdu po silnici 287 s celkem svižným provozem, ale je zde solidně široký odstavný pás. Před desátou odbočuji do vyprahlé divočiny nalevo, kde mě vítá tabule s informací, že následujících 19 mil mezi soukromými pozemky je průchozí díky příspěvku.
Po chvilce si dávám pauzu a kolem prochází hiker. A já myslel, že to dneska bude bez dalších hikerů, Jen na sebe kývneme a borec pokračuje dál. Po chvilce pokračuji dál a okolí je neskutečné. Je to opravdu skoro rovina a nikde ani náznak stromů. Před dvanáctou narazím na bránu, kde je cedule, že potřebujeme povolení od majitele. Tak nevím, jak si to mám vysvětlit, ale nakonec to neřeším a doufám, že CDT hikeři mají speciální výjimku. 😉
Skoro hned za branou si dávám oběd. Slunce sice peče, ale díky celkem silnému větru je pocitová teplota někde jinde. Takhle se dá fungovat i přes den. 😉 I nadále je okolí jako vytvořené pro nějaký film či fotografování – žádné stromy kam oko dohlédne, jen malé keře a traviny a mírné vlny.
Po 13 mílích dorazím k solární studni, která byla vyvrtána v rámci jednoho projektu, aby byl pro zvěř vodní zdroj i zde uprostřed pustiny. A samozřejmě to mohou využít i žízniví hikeři. Pod menším poklopem na mě čekala luxusní čistá voda. Paráda. Ráno jsem začínal se 4 litry, teď mám 1,5 l a nabírám další 3 litry. Záda to samozřejmě již od rána cítí, ale je třeba vydržet pár dní, kdy to bude s vodou všelijaké.
Další pasáž se mi velice úspěšně skrývá trail, takže nakonec beru generální směr a sem tam to kontroluji s navigací. Na obzoru se vyloupne zajímavá rudá skalní formace u silnice 287 a za ní nekonečné údolí. Oficiálně mě má čekat ani ne míle po silnici 287, ale v komentářích v navigaci čtu, že v další sekci jsou problémy s majitelem. Nabízí se mini alternativa – silnice 63, která vede kousek za trailem a za nějaké 4 míle se silnice a trail protnou. Beru tedy silnici 63, i když jsem si myslel, že to bude prašná cesta a on to asfalt. Nevadí, vracet se určitě nebudu. 😉
Šlapu tedy cca 1,5 h po asfaltu, provoz minimální a díky silnému větru mám klid od komárů. Podle komentářů je v této oblasti opravdu speciální flotila komárů, kteří jsou velice, ale velice nepříjemní. Pobavil mě komentář hikera, který se musel zabalit do vlastního STANU!!!, aby se nedostali k jeho krvi. Rád bych ho viděl v tom speciálním hábitu. 😂
V půl šesté jsem zpátky na trailu, respektive na prašné cestě a ta je jak střelí. Krásně vidím, jak se trail zlehka vlní zprava doleva a zpět a mírně stoupá. Už mám za sebou 21 mil, takže si dám cíl, že budu šlapat do půl sedmé a konec. Se zapadajícím sluncem dostává krajina zajímavé zabarvení a já jsem doslova uprostřed pustiny. Sem tam z placky vystupují na povrch zajímavé skalní útvary a v pozadí se rýsují hory.
V půl sedmé tedy končím a mám za to, že najít místo nebude problém – kolem dokola je všechno rovné a keře nejsou všude. To je sice pravda, ale je tady spousta malých kaktusů, takže chvilku mi to trvá, než najdu to správné místo.
Při vaření večeře – Knorr rýže s příchutí kuře – si užívám západ slunce. Jen vítr neustál, naopak mám pocit, že nabírá na rychlosti. Když mám večerní rutinu hotovou, zavřu stan a tu vítr začne spodem přes síťku do stanu protlačovat písek. Hned všechno balím do batohu a elektronika jde do speciálního vaku. Během psaní článku vítr neustále lomcuje se stanem. Uvidíme ráno, jak bude vypadat vnitřek stanu.
dneska: 24 mil (38 km), total: 1 368 mil (2 189 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)