22.7.2022 – prolomím rekord v počtu mil za den?
Vítr se naštěstí v noci uklidnil, takže se spalo na pohodu. Opět vstávám v 6:30, vykouknu ven a na obloze je docela dost mraků. Zajímavé. 😉 Před osmou jsem připraven dneska ukrojit co nejvíce km, abych se z toho teplotního pekla dostal co nejdříve pryč.
Brzy potom, co naskočím na trail, tak se slunce schová za mraky a to je hned jiná. Tuto bitvu mraky vyhrávají cca 2 hodiny, pak ustoupí a slunce začne svoji klasiku. První vodu beru po 10 mílích z další studny a tam potkám jednoho hikera. Tak ani dneska to nebude bez lidí. 😂 Trail nenápadně stoupá a krajina se začne trochu měnit – je zde více skalních útvarů a to jak v dálce, tak poté i blíže. Líbí se mi, kam trail pomyslně směřuje – do vzdálených hor.😉
Během dopoledne mi opět naskočí jedna “důležitá” otázka, která mi vrtá hlavou poslední 4 dny: “Kolik vody potřebuje na den kráva?” 😂 Jak tady vidím v té vyprahlé pustině na pohodu se procházet krávy a voda je na míle daleko, tak mi to hlava nebere. Zatím jsem přišel na jednu věc: Kráva podle všeho potřebuje na den míň vody než já. 😂
Oběd mám po jedné odpoledne s krásným výhledem na vzdálené hory. Slunce si peče, ale fouká celkem silný vítr, takže pocitová teplota je ok. Další zastávka bude u vodního zdroje vzdáleného 14 mil. Šlápnu do toho, protože se mi zatím jde hodně dobře a trail se pořád přibližuje k horám, což oceňují hlavně oči.
Kolem 4 odpoledne se začne zatahovat obloha nade mnou, takže si udělám rychlou pauzu na snack a pokračuji po štěrkové cestě dál. Přede mnou jsou 3 hikeři, ale zatím netuším, kdo to je. Kolem půl páté začnou poletovat vzduchem kapky deště! Nejprve to jsou, za mě, kapky, které donesl silný vítr, který zrovna řádí kolem mě. Ale pak se na pár minut dokonce lehce rozprší. Musím se ujistit, že nesním, protože to je nečekané.
Těsně před vodním zdrojem, kterým bude řeka Sweetwater, dojdu jednoho hikera a je to pán v důchodu, kterého jsem včera ráno předcházel. Nechápu a klobouk dolů, že je přede mnou. Dáme se do řeči – jmenuje je Pilgrim (poutník) a je mu 68 let. Mazec výkony tu na svůj věk předvádí, fakt drsné. Dojde řec, zda to je jeho první dálková trasa a on mezi řečí řekne, že šel PCT na konci 70. let!!! A vypráví mi, jak byly tenkrát extra těžké batohy, jak si nesli spoustu vody pro jistotu, nebyla filtrace, navigace, atd. Prostě to byl jiný level chození. 😉 Nakonec spolu dojdeme až k mostu, kde máme v plánu nabrat vodu. Pod mostem jsou schovaní ti další 2 hikeři z trojice a je to mladá dvojice, kterou taky potkávám poslední 3 dny. A na druhé straně je French man a Sam. Já chci ještě ujít cca 5 mil, takže se pořádně napiji, vezmu 4 litry a pokračuji.
Opouštím oázu, která působí až skoro uměle mezi těmi vyprahlými kopci, do kterých zase mířím. I s těmi 4 litry navíc se mi jde dobře a uvědomuji si, že za 5 mil budu mít 29 mil. Můj rekord z PCT byl 30 mil. Co tak se tedy pokusit ten rekord překonat, říkám si. Kdy jindy a kde jinde než teď a tady na té rovině. Ukrajuji další a další metry a vypadá to nadějně.
U jedné odbočky z cesty najednou zmizí trail, tak to valím středem. Za chvilku mi to nedá, otevřu navigaci a tam komentáře, že následujících 5 mil trail v podstatě neexistuje a je lepší vzít cestu, která je souběžná s “trailem”. Vracím se tedy na cestu, kde už šlape French man a Sam. Cca půl hodiny jdeme za sebou, pak mají pauzu a dojdu je. Dáme se více do řeči a já zjistím, že to jsou bráchové! No paráda. 😉 A mají stejný plán jako já – prolomit rekord v počtu mil. 😉 Pokračujeme dále, bavíme se a najednou je po osmé večer, takže já končím, bráchové pokračují dále.
Je celkem větrno, takže postavený stan dostává solidní čočku. Na večeři je klasika – Knorr rýže – tady velké změny není možné čekat. Během večeře se dívám do navigace a zjistím, že jsem se dostal až na cifru 32 mil (51 km)! Whohou, tak to je luxus. 😉
dneska: 32 mil (51 km), total: 1 456 mil (2 330 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)