14.7.2022 – konečně nějaké slibované “roviny”
V noci se ještě jednou rozpršelo, tak jsem doufal, že ráno bude vymetená obloha. Omyl, uvítala mě zatažená obloha a během ranního kolečka dokonce lehce sprchlo. Ten Wyoming začíná zajímavě. 😉 Klasicky po osmé jsem připraven na další porci km, výhledů a nějakého bonusu. Je tak chladno, že mám na sobě i mikinu.
Trail bude hned prudce klesat lesem, ale ještě stačím vyfotit pohledy do údolí na obou stranách. Pak už sem opravdu zavřen v lese, kdy jediný zajímavý pohled je nahoru a obloha začíná chytat tu správnou modrou barvu. Po dvou hodinách si v lese udělám krátkou pauzu, a pak doklepnu klesání až na hodnotu cca 2 720 m.n.m.
Mám v plánu mít oběd za dalších cca 6 mil a podle navigace to budou mírné vlny. V hlavě mi běží, že určitě budu pokračovat v lese, a tak si říkám, že bych to chtěl mít už za sebou – hikování v uzavřeném lese není pro mě úplná zábava. A tu najednou doslova vyskočím z lesa, krajina se rozevře a mě čeká parádní hřebenovka přes kopce. Nálada se zvedne o 100% – mám rád tyto nečekané překvapení. Celou trasu si užívám a ani nevnímám, že to je opravdu nahoru, dolů, nahoru, dolů. 😉 Finální pasáž mi ukáže výhled do nekončícího prostoru a je to pecka.
Pak se na chvilku vrátím do lesa, kde bude plánováná pauza na oběd u vodního zdroje. Ale těsně předtím jsem měl gymnastickou vsuvku a byla to solidní prolézačka.
Po obědě za chvilku opustím les a pokračuji podél plotu (začínají tady soukromé pozemky) a něco málo nastoupám. Tím se mi opět ukáže pohled do otevřené krajiny a je to čím dál luxusnější pohled.
Trail se po několika mílích spustí přímo do údolí a za chvilku již šlapu po prašné cestě. Ta mě nakonec dovede k silnici Sage Creek – tz. road walk, ale tento byl pouze 1,6 mil. A tentokrát byla silnice velmi fotogenická, takže to šlo. 😉
Během té půl hodiny, kdy jsem šlapal asfalt, projely pouze 2 auta. První projelo kolem a za chvilku vidím auto v protisměru. Zastaví u mě a ptají se, zda jsem OK, nepotřebuji odvoz, atd. Já jim děkuji a vysvětluji, že tohle je oficiální trasa CDT a musím si to odšlapat. 😉 Loučíme se, auto popojede dàl, otáčí se a projede kolem mě. A tu si uvědomím, že to je to první auto, co projelo cca 5 minut zpátky! Podle všeho jim to nedalo, otočili to a přijeli se ujistit, źe je vše OK. Jsem musel teda vypadat, že to otočili. 😂 A teď vážně – tohle mě vždycky hodně potěší, protože to je důkaz, že jsou stále dobří lidé, kteří mají zájem o druhé. 😉
Jakmile opustím silnici, tak se vrhám přímo mezi ty nekončící louky/planiny a za cca 2 míle bude voda. A to poslední voda na dalších 12 mil! Mám tedy v plánu se tam zastavit, co nejvíce dotankovat (napít se), pak vzít 2,5 l a ještě ujít cca 3 míle. U vody mě dojde jediný dnešní CDT hiker – je z Francie a jméno jsem tradičně nepochytil.
Před šestou tedy vyrazím na poslední 3 míle. Trail se vyhoupne nahoru a začne mi servírovat parádní výhledy na všechny strany. Všude kolem jsou na oko nekončící zvlněné kopce, které jsou “osazeny” keři malého vzrůstu. Prostě paráda a tato poslední hodina chůze krásně zakončila dnešní den. Asi se budu opakovat, ale za mě je nejlepším malířem samotná příroda. Koukněte na “obrazy” z večera.
Francouz měl podle všeho stejný plán, protože jakmile vyhlašuji pátrání po místu pro stan, tak procházím kolem jeho stanu. 😉 Zajdu si kousek dál a za chvilku se mi mezi mini keři podaří usadit stan.
Je krásně teplo, žádní komáři, takže si vařím večeři (klasika Knorr – rýže s příchutí kuře) a koukám na ty planiny. Během psaní článku se na nebi rozjela diskotéka – v dálce se blýská, ale zatím nade mnou neprší. Tak uvidíme.
dneska: 23 mil (37 km), total: 1 292 mil (2 067 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)