4.7.2022 – začínám 3. měsíc na trailu
Než jsem včera odcházel, tak mi Luboš s Terkou řekli, že mají zítra v plánu vyrazit kolem 5 ráno na James peak. Já jsem včera dorazil na místo spaní za cca 3 hodiny, takže jsem vstával v 6:15, abych byl před osmou připraven u odbočky. 😉 Již v noci foukal silný vítr, ráno pokračoval a byl docela studený.
V osm jsem hotov, ale v sekci, kde se sestupuje z vrcholu nikoho nevidím. Napíšu Lubošovi na Messenger zprávu a vyrazím, protože vítr mě solidně testuje – mám i rukavice. Dnešní den budu v podstatě stále klesat, ale samozřejmě tam budou menší vlny, abych nevyšel z formy. 😉 Dále se chceme co nejvíce přiblížit k městu Grand Lake, kde chceme zítra ideálně v poledne dorazit. Ale díky počasí máme skluz a ještě to je pro mě 39 mil!!! Tudíž musím dneska zarvat, co se týká počtu mil. 😉
Po krátkém klesání mě čeká nějakých 5 mil po hřebeni. Trail si zde se mnou zahrál na schovku – častokrát mizí mezi kamením, trávou a kytkami, aby se na chvilku opět ukázal. Díky tomu na scénu museli dorazit kamenní mužíci a když ani ti neklaplo, tak se použil největší kalibr – navigace. 😉 Trail mě někdy zavedl na samou hranu a díky tomu jsem měl výhled do údolí, které bylo skryto za hranou. V tu dobu mi píše Luboš, jsou cca 2 míle za mnou a taky dneska chtějí nakroutit co nejvíce mil. Tak uvidíme, zda se sejdeme.
Poté vstupují do Indian Peaks Wilderness, kde je třeba mít povolení ke kempování v noci. Trail několikrát na chvilku opustí danou oblast a to je přesně, co potřebuji, protože chci kempovat mimo Indian Peaks Wilddness. Hned na začátku mám krásný výhled do údolí a poté na mě čeká solidní, ale krátký stoupák.
Následující pasáž je naprosto bombastická – opět planiny, takže jsem v tranzu. A tady to je v Indian Peaks Wilderness, takže jsem vlastně “doma” (narážím na zmínku o minulém životě v USA 😉). Planiny jsou díky žlutým květům okouzlující. A ta rozlehlost – neskutečné.
Za další tři milost trail dostane do sedla a vezme to středem dolů do údolí. První část je alpského charakteru a sem tam se stále drží sníh. Jakmile se dostanu na úroveň lesa, tak vlítnu do oblasti, kde musel kdysi řádit uragán. Všechny stromy polámané, vytrhnuté i s kořeny a naházené přes sebe jak zápalky. Díky dobrovolníkům je celý trail vyčištěn, takže sestup je v pohodě.
Ve 13:20 si dávám pauzu a říkám si, že jsem odvykl horku, které dneska úřaduje. Díky lesu to doslova sálá. Za necelou hodinku pokračuji stále v lese, ale nyní to je zdravá část a borůvčí kolem trailu tvoří zelený koberec.
Kolem 15:45 slyším hromy, ale dnes jsem podstatně níže, takže pokračuji dále a mám za to, že dneska mě to mine. Sice se zatáhlo, ale zatím žádná kapka. Sem tam mě trail vytáhne z lesa a skouknu lesní louku či mokřady.
Colorado to má poslední dny precizně naplánované, abychom si my hikeři “užili” vodu každý den. 😂 Po páté odpoledne začne pršet, ale není to bouřka, a tak pokračuji a proskakuji mezi kapkami. Za 20 minut to pomalu slábne, aby se v půl šesté kohoutky otevřely na plný výkon a já se musím schovat pod strom před provazy vody, které zrovna padají. Za cca 15 minut se to zlepší, a tak pokračuji, protože se chci zahřát. Ironie je, že 2 hodiny zpátky jsem se potil, jak mi bylo horko. 😉 Po šesté přestane pršet a začne úřadovat slunce. Jediným důkazem vodního masakru jsou kapky na jehličí či voda přímo na trailu.
To už jsem ve finální pasáži pro dnešní den, kdy opět prudce klesám a dostávám se k jezeru Monarch, které leží mimo Indian Peaks, takže tady můžu kempovat. Chvilku hledám místo, a pak rychle stavím stan, protože začíná poprchávat. Než skočím na trvalo do stanu, tak si fotím duhu nad jezerem.
Co je ale masakr, tak to jsou komáři – jsou jich desítky a opět testují, zda jsem klidné povahy. Ještě, že má stan síťku, jinak nevím. Na večeři si vařím mexickou rýži a to už je opět půl deváté. Zítra chci vyrazit v sedm, takže budík bude na 5:30!!! 😉
dneska: 24 mil (38 km), total: 1 089 mil (1 742 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)