28.6.2022 – první zero den v Coloradu
Samozřejmě, že se spalo luxusně. 😉 Na hostelu je snídaně od 7:30 do 9:00, takže hned v 7:30 stepuji s ostatními ve společenské místnosti a čekáme na povel. 😂 Výběr je slušný, takže si dám změnu proti trailu či restauraci. Dneska vidím, že spousta ubytovaných jsou kolaři. Na pohodu snídám, protože jediný úkol pro dnešní den je nakoupit.
Po snídani si porovnám věci a začnu si psát seznam jídla na další sekci. Nakonec to budu chtít dotáhnout až do Grand Lake, což je cca 6,5 dne = bude toho hodně. 😉 Jedu na volnoběh, takže vycházím z hostelu po desáté, abych stihl autobus v 10:45 do Frisca, kde je Walmart. Nakonec to je skoro půl hodina než dojdu na autobusové nádraží. Tam se setkávám s Martym – poprvé jsem ho viděl na road walku do města Chama. Jedeme spolu, protože tento bus zastavuje skoro u trailu – zítra to budu já, kdo takhle pojede. 😉
Před Walmartem jsem v 11:14 a jde se na nákupy. Tentokrát to beru poctivě a díky Lubošovi a Terce mám i nějakou novou inspiraci = strávím tam více jak hodinu! A ta hromada jídla! Mám sebou prázdný batoh a sotva se to tam vejde!!! První dny budou “zajímavé”, co se týká váhy batohu. 😂 Ale poslední dny jsem měl opravdu hlad na trailu, takže bylo třeba to trochu navýšit. 😉
Opouštím Walmart a zjišťuji, že zpáteční autobus do Breckenridge jede za 7 minut. Super, kopnu do vrtule a na poslední chvíli dobíhám na zastávku. Teď v poledne je autobus solidně nacvakaný. V Breckenridge jsem po jedné odpoledne a to znamená jediné – oběd!!! 😉 Mám chuť na pizzu, takže hurá do pizzerie. A zvolil jsem velmi dobře. Pizza byla vynikající a následoval i dezert. 😉
Po luxusním obědě se vracím na hostel a během cesty si fotím město Breckenridge. Má to trochu náběh do Lake City, ale jen trochu. Je to tady daleko více turistické, více upravené, naleštěné, prostě všechno více a už to ztrácí to kouzlo, které u mě má Lake City. Angličtina na to má trefný výraz – posh (nóbl).
Jakmile jsem na hostelu, tak mám jasný úkol. Musím přebalit ten mega nákup a modlit se, že to všechno i s ostatními věcmi dostanu do batohu. 😂 Beru to pomalu, skoro všechno si přesypávám do zip sáčků – mám snahu minimalizovat objem. 😉 Akce byla rozdělena na 3 fáze – vybalit to na stůl, zbavit se krabic a nakonec to dostat do “pytlů” na jídlo. Níže fotodokumentace. 😉 Na poslední fotce je vlevo moje večeře – skořicový šnek a džus.
V minulém článku jsem se “nepochválil” s jednou věcí. Americké pračky a sušičky jsou podle všeho drsné mašiny. Po včerejším vyprání a usušení jsem si všiml, že na CDT tričku z práce začíná odpadat logo CDT. A dneska byl proces odpadnutí dokončen. Mazec, ale tričko budu stále nosit s radostí, o tom žádná. 😉
Po přípravě jídla na další sekci dopisuji článek za včerejšek a nahazuji ho. V těsném závěsu píšu článek za dnešní den a najednou je půl šesté!!! Tohle, že je zero den? Více jak 3 hodiny padly na nákup ve Friscu a po návratu se ani neotočím a je večer? 😂😂😂 Pak jdu na pokoj a připravím si batoh na zítřek. Ráno chci co nejdříve posnídat, a pak tryskem na autobusák, takže se nechci zdržovat. Batoh je mega naložený, ani nemám odvahu ho zkusit nahodit na záda. Realitu ohledně celkové váhy batohu chci zjistit až zítra. 😂 Kolem půl sedmé mám ve společenské místnosti večeři v podobě skořicových šneků a džusu a jsem tam sám. V pozadí hraje pohodová hudba, která se nenápadně vkrádá do hlavy a já nechávám volně plynout myšlenky. Takhle má vypadat zero den. 😉 Spím ve sdíleném pokoji, kde jsme 4 a večer se dám do řeči s jedním spolubydlícím, který není hiker. Je to Philip a za 3 dny vyzvedává přítelkyni v Denveru a budou mít několik týdnů dovolenou, Tyto 3 dny je taková příprava na dovo. Bavíme se hlavně o CDT, protože ho to celkem zajímá. V půl deváté jdu na pokoj, dopíšu a nahodím článek a jdu spát. A zítra opět trail – whohou! 😉
dneska: 0 mil (0 km), total: 978 mil (1 565 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)