25.6.2022 – 2 losí samice u trailu
Vstávám opět v 6:00, abych stihl výkop akce v 7:30 – vím, že ráno opravdu potřebuji 2,5 h na všechno. Díky tomu, že jsme spali kolem 3 000 m, tak noc byla teplotně více než přijatelná. 😉
Nejprve nás čekají mini vlny a velice krátký sestup, kde proti nám kolem 8 ráno běží skupinka běžců a říká nám, že další desítky jsou za nimi. Za chvilku chytneme hlavní bublinu běžců, a tak si dáme “pauzu”, stojíme stranou a zdravíme je. Jednalo se o Leadville race.
Pro nás je poté nachystán výstup se 400 výškovými metry. Díky tomu se dostaneme skoro nad úroveň lesů a máme nějaké výhledy. Na konci stoupání si dáváme pauzu.
Následující pasáž klesne o něco dolů, aby se pak trail opět rozhodl šplhat nahoru. Okolní krajina je alpského charakteru – krásné jezero, kamení, menší jehličnany, atd. Prostě moc fajn pasáž. 😉 Jakmile se dostaneme na nejvyšší bod trailu pro dnešní den, tak se krajina nádherně rozevře a samozřejmě se fotíme. 😉
Kolem půl druhé si dáváme obědovou pauzu u potoka. Na pohodu obědváme a tu za mostem uvidíme 2 losí samice, jak se napojují na trail. S Lubošem vystartujeme je vyfotit a natočit, ale tu nás zaberou a rychle mizí po trailu do kopce. I tak to byl luxus zážitek je vidět tahle zblízka ve volné přírodě.
Pauzu si dovolíme hodinovou, protože nám zbývá pouze 12 mil a nyní to bude cca 4 míle rovina, pak 6 mil mírné klesání a 2 míle mírného stoupání – prostě luxusní profil trasy na odpoledne. 😉 Co už tak luxusní nebylo, byly moje střeva. Jako každé ráno jsem i dnes vyslyšel volání přírody. Asi půl až hodinu po obědě jsem musel odbíhat do keřů podruhé. A za další půl hodinku znovu. No, i tohle patří k trailu. 😉 Luboš a Terka vždy vzorně na mě kousek dál na trailu počkali.
A to tak jdete po trailu a narazíte na dřevěnou houpačku! A pak se motivujte chodit, když u trailu je taková odpočinková paráda. 😉
Tím jak klesáme, tak jsme stále v lese. Trail se přiblíží k silnici 24 – Tennessee pass. Zde se stopuje do Leadville. My ale pokračujeme dále kolem silnice po celkem širokém trailu a zrovna se bavíme o rodině, která letos jde PCT s dětmi ve věku 5, 3 a skoro 2 roky!!! Procházíme kolem podmáčených luk a očekáváme další losy, ale tentokrát nic.
Pak přecházíme železnici a silnici 24 a čeká nás mírný kopeček. Už během výstupu hlavně s Terkou probírám její knížku o PCT – V horách sNím. V diskuzi pokračujeme na mini vrcholu, kdy máme pauzu a podle všeho to je velice poutavá a zajímavá knížka. 😉
Poté celkem dlouho sestupujeme, až se dostaneme na pomyslné dno, kde se před námi rozevře celkem solidní placka. A zde nacházíme prapodivnou opuštěnou stavbu. Začneme tipovat, co to asi bylo a padají tipy: věznice, atomový kryt, vepřín, atd. 😂 Bohužel nikde cedule, co to ve skutečnosti bylo.
Trail se chvilku projde po štěrkové cestě a poté tuto cestu víceméně kopíruje vlevo od ní. Je fajn západ Slunce a okolí je nádherně zdravě zelené – není zde jediný suchý strom!
Je skoro půl osmé a my docházím k vodě, kde je i mini vodopád. Luboš začíná sondovat okolí, kam postavit stany a Terka najde na opačné straně luxus schované místo pro naše dnešní tábořiště. Pak rychle pro vodu, postavit stany, uvařit si večeři – dneska opět bramborová kaše s bylinkami.
Jsme tak rozkecaní, že do stanu jdu až po deváté a zakončuji další moc fajn den ve společnosti Terky a Luboše. Ale předtím si ještě fotím “krvavý” západ Slunce.
dneska: 23 mil (37 km), total: 948 mil (1 517 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)