52. den na CDT

24.6.2022 – Mt Elbert pokořen

Včera jsme se domluvili, že budeme vyrážet v 7:30, což pro mě znamená vstávat v 6:00. Protože mám signál, tak mi přišlo spousta přání k jmeninám. Všem ještě jednou díky. 😉 Za chvilku ucítím vůni kávy – Luboš zrovna připravil pro Terku a sebe ranní kávu. Během balení kolem nás projde Ladybug a OJ.

OK, v 7:30 jsme připraveni na pokus č. 2. Slunce se sice šermuje s mraky a místy to vypadá prapodivně, ale my se dneska jen tak nedáme. 😉 Nejprve znovu nastoupáváme výškové metry, které nám včera vzala bouřka. Pro zajímavost si stopuji čas a měřím výškové metry. Tak nakonec nám bouřka včera vzala skoro hodinu času a okolo 500 výškových metrů! Ale nakonec jsme se shodli, že to včera byla učebnicová aklimatizace: vylezli jsme do skoro 4 000 m, pak slezli do 3 500 m, kde jsme spali a dneska máme výstup do 4 400 m. 😉

Pokračujeme tedy dál ve výstupu a jsme seřazeni já, Luboš a Terka. Postupuji pomalu, poslouchám své tělo a díky tomu se úspěšně prokousávám stále výš a výš. Samozřejmě na sebe vždy po určitém času čekáme. Hora je celkem přístupná, takže nám dělá společnost spousta denních hikerů – prostě taková “Sněžka” v trochu menším měřítku, co se týká lidí. 😉

V 9:44 jsme úspěšně pokořili Mt Elbert – 4 401 m.n.m!!! Naprostá paráda. Výhledy jsou fantastické a my dalších cca 15-20 minut jen fotíme, fotíme a fotíme. Nebudu se tady vypisovat, fotky řeknou za tisíc slov. 😉

Nahoru jsem se dostal i díky kamenům, které mi daly potřebnou energii, náramku, který zařídil luxus počasí a rakety, která zajistila potřebnou rychlost, abychom to stihli včas. 😉 Ale jak je vidět, tak CDT nedává zabrat jenom mě, ale i raketě. Ale díky pásce je opravena. 😉

A proč nám včera nevyšlo počasí? Abychom na vrchol vylezli dneska, kdy mám jmeniny – bude se to dobře pamatovat. Takže včera to prostě nemohlo klapnout. 😉 Na vrcholu je signál, a tak se posílá skupinová fotka Marťasovi a Kubovi (Dvanatahu). Terce a Lubošovi se podařil celkem zajímavý double. Na PCT vylezli Mt Whitney s Martinem a Kubou (+ tam byli další dva Češi – dohromady tedy 6 Čechů) a na CDT vylezli na Mt Elbert se mnou, aniž bychom to nějak plánovali. 😉 Tohle prostě zařídí pouze trail. 😉

Pak Luboš zkouší volat Martinovi, ten to nebere, ale u Kuby jsme úspěšnější a chvilku si voláme. Před půl 11 se loučíme s druhým nejvyšším vrcholem kontinentální Ameriky a bereme to druhou cestou dolů, která nás dovede zpět na CDT.

Při sestupu se shodujeme, že tento výstup byl snadnější než výstup na Mt Whitney a to hlavně proto, že jsme díky více jak 20 dnům v Coloradu (stabilně mezi 3 000 – 4 000 m.n.m) luxusně aklimatizovaní. A je tu ještě jeden podstatný rozdíl – na Mt Whitney se šlo v podstatě bez ničeho (vše zůstalo v base kempu), tady na Mt Elbert jsme šli s plně naloženým batohem. 😉

Jakmile slezeme pod úroveň lesa, tak si dáváme polední pauzu na oběd. Během té doby se rozprší a já dojídám Ramen nudle za mírného deště. Litujeme denní hikery jdoucí nahoru, které jsme míjeli při našem sestupu, protože nahoře to nyní musí být ještě “zajímavější”. Do půl hodiny je po dešti a my pokračujeme, až se napojíme zpátky na CDT.

Celé odpoledne jsme v podstatě zavření v lese a projdeme skrz 2 táhlé kopce, kde jsou sem tam mini vlny. Ale upřímně ty dva kopce ani moc nezaregistrujeme. Přece jenom máme za sebou jeden celkem velký kopec z dopoledne. 😉 Celou dobu se bavíme o zážitcích z PCT a teď z CDT, výbavě, životě v Kanadě, v Čechách, atd. Je toho spousta a máme si opravdu co říci. 😉

Nakonec končíme po sedmé večer u potoka Busk. Rychle stavíme stany a vaříme si večeře. Já opět pro velký úspěch bramborovou kaši s příchutí sýr a slanina.

Domlouváme se, že zítra budeme vyrážet opět v 7:30, abychom ukrojili potřebné míle. Jsem moc rád, že se nám na druhý pokus podařilo dobít Mt Elbert, protože včera jsem bojoval s tím, že to musíme kvůli počasí vzdát. Pozdně večerní program ve stanu byl jasný jako každý večer, tak už to nebudu psát. 😉

dneska: 18 mil (29 km), total: 925 mil (1 480 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)