6.6.2022 – Pagosa Springs a nové boty
Tak vybrané místo pro spaní nebylo tak rovné, jak se včera na první pohled zdálo. 😂 Celou noc jsem sjížděl z karimatky a zastavovala mě až tyčka od stanu, takže jsem toho moc nenapsal. Ale i tak se vzbudím opět před sedmou a v osm jsem připraven doklepnout posledních 10 mil první sekce v Coloradu.
První 1,5 míle jsou luxusní – šlape mi to a já to zvládnu za cca půl hodiny – takhle se mi to líbí. Ale samozřejmě, že i dneska si trail pro mě připravil nějaké ty “parádičky”. Tím, jak trail klesl na úroveň lesu, tak se samozřejmě dostavila na párty opičí dráha v podobě popadaných stromů. A tak mi začíná hodina gymnastiky. A nakonec z jedné hodiny jsou hodiny dvě. 😉 Díky tomu citelně zpomalím a můj plán být kolem 12 ve Wolf Creek passu je roznesen na kopytech. 😂
V půl 11 mám za sebou 5 mil a podle navigace bude zbývajících 5 mil spravedlivě rozděleno na 2,5 míle nahoru a 2,5 míle dolů. A tu najednou na trailu vidím cyklistu! Nevěřím svým očím. V hlavě mi vyskakuje naděje, že by zbytek trasy mohl být v pohodě. Dávám si krátkou pauzu, a pak se vrhám do kopce. Ze začátku to vypadá nadějně, ale chyba lávky. Cyklista se musel na CDT napojit skrz jinou cestu, protože za chvilku opět popadané stromy a dostavil se i sníh v solidním množství, i když nebyl na párty pozván. 😂 Ty kráso, to bylo solidní maso – opět funím jako lokomotiva a zpomaluji na rychlost šneka.
Zanedlouho vidím přímo na trailu hikerku a jak jsem blíže, tak poznávám Noru. Pokračujeme spolu a prokousáváme se tím peklem. Za chvilku se trail vyhoupne nad hranici lesa a to znamená jediné. Žádné popadané stromy, žádný sníh. Wohou! 😉 Najednou se mi neznámo odkud dostává do krve nová energie a pomalu se vzdaluji Noře. Ta na mě volá, že si bere pauzu a tím se loučíme. Vrchol je hranicí lyžařského resortu, takže jsou zde k vidění jak výstupní stanice lanovek, tak i třeba zajímavě zaparkovaná rolba. 😉
Co se týká výhledů, tak ty jsou naprosto luxusní. Hlavně jeden směr mě uhranul – horské štíty se zbytky sněhu se zeleným údolím a jezerem dokreslen bílými mraky vytváří nádhernou scenérii, na kterou koukám se sáňkami dole.
Protože jsem na vrcholu, tak tady samozřejmě solidně fouká, a tak se chtě nechtě za chvilku loučím a pokračuji dál. Trail se chvilku vlní po jakémsi hřebeni a nabízí mi další zajímavé výhledy do všech stran.
A pak následuje slíbené klesání do Wolf Creek passu a já v dálce vidím silnici, kam se potřebuji dostat. Už to je blízko. 😉 Najednou potkávám spoustu denních turistů v obou směrech. Jsem tak rozjetý, že se mi daří pár z nich předejít. Nevím, zda to je přibývajícím kyslíkem nebo myšlenkou na pořádné jídlo ve městě. Asi druhá varianta. 😂 A hlavně, trail je víceméně čistý. Těch pár popadaných stromů bylo na udržení formy. 😂
Ve 13:20 jsem u silnice 160 a hážu palec směr Pagosa Springs. Provoz je solidní, já jsem docela upravený, ale nikdo nezastavuje. Až po cca 25 minutách mi zastaví obří pick- up naložený pracovními věcmi. Za volantem sedí sympatický chlápek, který jede pracovně do Durango. Paráda, protože Pagosa je po cestě. Do Pagosa to je nějakých 23 mil, a tak na pohodu pokecáme o trailu, jeho práci, cenách ubytování a dopravy v US, atd. 😉 Jsem zavezen až do centra, což je naprosto luxusní. Prostě další super stop. Pagosa hned ze startu působí jako místo, kam se jezdí na dovolenou. Aby taky ne, když jsou zde teplé prameny. První úkol je zajít na poštu pro nové boty. Balík je v pořádku, a tak za chvilku spokojeně odcházím z pošty.
Pak je třeba nakrmit “hladové” tělo. 😂 Procházím městem a narazím na restauraci Tequila’s Pagosa – z názvu jasný mexický podnik. 😉 OK, zkusím to. Hned jak vejdu dovnitř, tak mě zaujme, jak je restaurace barevně “vybavena”. Sedám si na terasu s výhledem na řeku a teplé prameny.
Dávám si Chicken Fajitas a je to naprostá bomba – jak vizuálně, tak hlavně chuťově. Zatím nejlepší jídlo na trailu ve městě.
Při placení dávám kreditku a číšnice se za chvilku vrací s tím, že karta byla odmítnuta. Ptám se, zda byla vyzvána zadat PIN. Ona, že ano, ale to prý není třeba. Tak ji vysvětluji, že u mojí karty to je třeba a jdeme k platebnímu terminálu oba. Znovu se zadá platba, já zadám PIN a vše je OK. Číšnice se mi omlouvá, že většinou PIN nezadávají. Říkám ji, že se nic neděje, hlavní je, že platba napodruhé prošla.
Pak už je čas se přesunout do motelu Soco. Ten je na opačném konci města, takže to je solidní míle a něco než tam dojdu. Uvítá mě oku ladící motel a za chvilku už jsem na svém pokoji. Chvilku vydechnu, a pak si volám s Lubošem, který je v Lake City. Mají s Terkou za sebou další sekci, tak jsem zjišťoval aktuální situaci. Se sněhem to je dobré, je ho čím dál méně. 😉 A jídla bych si měl vzít na cca 7 dní! To bude ze začátku solidní váha batohu. 😉 Takže se asi dalších 7 dní neozvu – bude třeba vyčkat na články. 😉 Když odcházím do obchodu, tak si všimnu, že motel nemá pokoj číslo 13. Já mám 14 a vedle mě je 12. 😉
Jediný blízký a velký obchod je zaměřený na organic/zdravou stravu, tak mám trochu problém sestavit jídelníček, ale nakonec to nějak klapne. 😉 Třeba takovou bramborovou kaši v prášku či rýži Knorr jsem tam nenašel. 😂 Po návratu na pokoj si dám večeři v podobě čokoládových croissantů a džusu a jdu nahrazovat 4 články. Pak samozřejmě fotky a článek za dnešní den. Článek je hotov před 11, ale nahodím ho zítra ráno, protože oči mi dávají jasně najevo, že je čas jít spát. 😉
dneska: 10 mil (16 km), total: 605 mil (968 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)