17.5.2022 – neskutečná krajina
Noc byla masakr – pocitově nejstudenější. Musel jsem vytahovat i péřovou bundu. Nevím, zda to je kombinace kaňonu a řeky nebo mi chce spacák naznačit něco o odchodu do důchodu. 😂 Tož uvidíme. Ta kosa znamenala jediné – ze spacáku jsem se horko těžko vysoukal v půl osmé. Jojo, už začínám vstávat jako na PCT. Protože je pořád chladno, tak to ranní kolečko tlačím, co to dá, abych už šel a hýbal se.
Trail dneska začíná v příjemném terénu, není to žádný šutr a opičí dráha, takže na rozehřátí ideální. Ale pozor, pořád ještě jsme u řeky Gila a to znamená jediné – brody. Do půl hodiny procházím skrz tři a 4. je bonus – voda do půlky stehen. Jestli jsem nebyl doteď probuzený, tak nyní jsem. Voda je studená a zatím to není příjemné. 😂 Chvilku mi trvá se rozchodit, ale pak to najednou jde. Daří se mi jít cca 3 míle za hodinu. Podle okolí to vypadá, že se pomalu, ale jistě loučíme s kaňonem. Hradby jsou nižší a nižší, již je to spíše jehličnatý les a či louky se suchou trávou.
A taky že ano. Po cca 8 mílích odbočuji směr jezero Snow. Za chvilku jsem již venku z lesa a šplhám se na hranu hráze. Tam na mě čeká pohled na solidně vyschlé jezero a okolí, jako by ho někdo namaloval, zarámoval a postavil přede mě. 😉
Obcházím jezero po štěrkové cestě a pokračuji dále. Za chvilku opouštím cestu a skáču přímo do té krajiny z obrazu. Je kolem jedné, a tak si najdu vzrostlou borovici a usadím se v jejím stínu. Ani se neotočím a hodina a něco je pryč. Důležitá změna je, že tenisky a ponožky, co mi zrovna uschly, budou podle všeho suché až do večera. Spoiler alert: Ano, byly. 😉 Můj plán na odpoledne je velice smělý – 15 mil k solárním water tanku. Je 14:20, takže mám či dělat. 😂 Krajina se trochu mění, je zde více sopečných kamenů, ale zatím to jde. Po cca 3 mílích procházím kolem mini jezera uprostřed ničeho a potkávám tam 2 nové CDT hikery. Jen se pozdravíme a já šplhám pomyslným tunelem, který je hranou mezi dvěma kopci, nahoru.
Kvůli tomu, co mě čekalo nahoře, se vymyslelo slovo DECHBEROUCÍ. 😉 Na všechny strany nekončící planina tvořena pouze žlutou uschlou trávou. Mám sáňky dole a jsem doslova hypnotizován pohledem na tuto krajina. Naprostá bomba. S nadsázkou si myslím, že jsem se v jednom ze svých minulých životů musel po těchto amerických planinách prohánět v sedle koně jako indián nebo pioneer, který Ameriku objevoval. Dnešek mi to jenom potvrdil, protože jsem tímto místem doslova pohlcen. Ale dost už mých myšlenek a tady důkaz místo slibů. 😉
Procházím tím asi 1,5 h a je to pro mě zatím bezpečně nejkrásnější pasáž na CDT. Pak se trail stočí doleva do lesa a já pokračuji po prašné cestě, která se pak změní na cestu štěrkovou a tak to bude až do večera. Ale ani těch 7,5 mil na štěrkové cestě nemá šanci ani trochu snížit dojem z dnešního dne. 😉
Po půl osmé docházím k solárním water tanku, kde již nabírá vodu do velkého sudu na korbě Picková-upu latino pár. Naberu si 2l a jdu opodál vodu přefiltrovat. A tu borec s typickým přízvukem na mě volá: “My friend, my friend. Agua?” a manželka jde do kabiny pro láhev s vodou. Vysvětluji jim, že mám filtr, ale i tak jim moc děkuji. Já to říkám pořád: “Všude jsou fajn lidi.” 😉
Po přefiltrování beru ještě další 2 litry a fičím dál. Ale ne moc daleko, jen cca 500 metrů a utábořím se uprostřed pastviny, která je dokonale rovná. Neskutečné místo. Rychle si vařím bramborovou kaši, protože se začíná pomalu stmívat. Do toho fouká solidní vítr a začíná mi být zima. Tak to jsem teda zvědav na noc. 😂 Dneska bylo z čeho vybírat, co se týče fotek, a tak článek dopisuji úderem desáté hodiny večerní.
dneska: 27 mil (43 km), total: 265 mil (424 km)