7.5.2022 – pouštní peklo II
Vstávám těsně po šesté a dopisuji blog a vybírám fotky. Ještě je příjemně chladno. Po sedmé jsem hotov a řeším, co na snídani. Žaludek pořád zlobí a tak do sebe natlačím vločky a po osmé vyrážím. Dneska a zítra mi bude dělat společnost hora se jménem Pyramida, kterou trail obchází před Lordsburgem. Plán je jasný – přiblížit se co nejvíce k Lordsburgu a zítra tam dorazit. Úplně na začátku plánování jsem chtěl v Lordsburgu pouze dokoupit jídlo na další část, najíst se v restauraci s hned pokračovat dál. Dneska už vím, že budu potřebovat jednu noc v Econo Lodge – žaludek je fakt mimo. Nejsem schopný jíst a s pitím vody to je taky mazec. Když piji málo, tak jsem dehydratovaný, když moc, tak je mi špatně. A teď si vyberte. 😉
Dopoledne mi trail představí placku s velkým P a nulový s velkým N stín. Fakt masakr. Prokousávám se dalšími km, přeskakuji či podlézám ploty a sem tam vidím stádo krav. Nechápu, jak tady můžou vůbec existovat. Níže důkaz místo slibů ohledně nulového stínu. 😉
Kolem 12 se musím schovat a mám štěstí. Přede mnou je vyschlé řečiště, kde vždycky jsou nějaké větší keře či dokonce stromy. Z plachty si dělám stín a pak na hodinu usnu. Fakt mazec, mám toho plný brejle.
Pak si vařím oběd – čínskou polévku, ale musím se nutit to teplé jídlo v tom horku do sebe dostat. S plachtou si neustále pohrává silný vítr a tak mám zajištěn 4 hodinový koncert s přestávkami, kdy jsem musel plachtu znovu uvazovat, protože povolil uzel. Ležím tam a říkám si, že tohle je mazec. I když jsem ve stínu, tak díky všudypřítomnému horku nemám šanci vydechnout. Vysychají mi bulvy, jazyk se mi lepí na patro, jak mám sucho v puse.
Po čtvrté se sbalím a pokračuji. Sice už to tak nepeče, ale pořád to je pro mě náročné. Mám v plánu dobrat vodu u jednoho water tanku (míle 67) a tohle mě čekalo. 😉
Samozřejmě tohle je nedílnou součástí CDT a počítal jsem s tím. 😉 Filtruji si 2,5 litrů této “limonády”. Co se týká příchutí, tak to nechám na vaší fantazii. Malá nápověda: má to chuť po tom, s kým ten water tank sdílíme (krávy). 😉 O mě se ví, ze nerozeznám slanou polévku, ale tady i ty mé chuťové pohárky zabraly. 😂 Ve stínu tanku leží OJ a je solidně rozsekaný. Jsme na tom podobně. Já pokračují dál s tím, ze chci dojít k vodnímu zdroji Pyramid well na míli 75. To znamená 8 mil, což je jen čistá chůze cca 3 hodiny. A plus potřebuji co 3 míle pauzu 20-30 minut. Pokračuji a uvidíme. Alespoň se hora Pyramida blíží. Již nemusím fotit se zoomem. 😉
Ale nejde to. Terén je náročný, jsou tam i mini kopce a pro mě to je mazec. Nakonec to zaparkuji na míli 70 a z poslední hodiny si moc nepamatuji – jel jsem na autopilota. Je cca 6:30 a já roztahuji plachtu a jdu spát. Žádná večeře, žádný článek, žádné fotky. Všechno musí počkat, tělo dává jasné povely. Vyfotím si západ slunce s Pyramidou a ještě se schválně nechávám ochlazovat, jak se blíží noc. Dneska pouhých 12 mil!!! Mám o čem přemýšlet. Hlavně proto, že do Lordsburgu to je cca 13 mil a já tam chtěl dojít zítra kolem obědu.
dnes: 12 mil (19 km), total: 70 mil (112 km)