01. den na CDT

4.5.2022 – nový začátek

Neumím dospat, a tak již před pátou jsem vzhůru. O půl šesté opouštím Econo Lodge a procházím se Lordsburgem ponořených do tmy. Na smluveném místě jsem první a celkem brzo. Prostě nedočkavec. 😉 Auto se už připravuje a dostávám velký pytel, abych si zabalil batoh, že cesta bude prašná.

Před půl sedmou jsme všichni připraveni – řidič a 5 hikerů – 3 Amíci, Němec a Čech. Řidič je pohodový děda, který nám hned ze startu řekne, že poušť na PCT je slabý odvar pouště na CDT. 😂 Sedím vepředu uprostřed a hned si všimnu, že auto je solidně zaprášené i vevnitř, tak začínám chápat ten pytel na batoh, který je na otevřené korbě.😉 Při cestě k monumentu zastavujeme na půli cesty v Hachita. Já si zde kupuji poslední věc, co mi chybí – plyn. Bez toho by se mi blbě vařilo.

Pak už sjedeme z asfaltu a valíme to po prašných cestách. A tu se děda zeptá, zda nám je v autě blbě, zrovna, když to řeže. Odpovídám: “Ještě ne!” 😂 Těsně před dojezdem nás děda prosí, abychom mu neutekly, že musí vyfotit skupinovou fotku. A k tomu suše přidá: “To je proto, aby se daly identifikovat těla!” A dorazí to hláškou: “A prosím, mějte stejné oblečení.” 😂😂😂 Prostě luxus naladění na trail.

Po deváté je to tady!!! Dorazili jsme k jižnímu monumenty CDT, který se nazývá Crazy Cook. A tímto se s vámi loučí Honza a na scénu nastupuje Jingle Beeeelllll! 😉 Ano, trailové jméno mi samozřejmě zůstalo a budu opět dokazovat, že jsem ho hoden. Samozřejmě se fotíme a vychutnáváme si tento okamžik. Pro mě je tu ještě jeden bonus. 😉 Když jsem začínal PCT, tak to bylo na narozeniny od bábi z mamčiny strany. I dnes to jsou narozeniny z naší rodiny a tentokrát to jsem rovnou já. 😉 Takže já jsem si sám sobě k cifře 44 dal jako dárek CDT. 😉

Poslední kontrola, zda všechno mám – náramek, kameny s energií, raketový pohon, stužka na batohu a tričko na sobě. Vše mám, tak mužů vyrazit. 😉

Zleva Jonathan z Německa, já, holčina, co šla tuto pasáž opačně, Stake, OJ, Amík, jehož jméno jsem nechytil a opět hiker, co to šel opačně a nás odvoz ho vezme zpátky do Lordsburgu. Kluci vystartovali celkem svižně, takže jsem je za chvilku ztratil z dohledu a to je všude rovina s horami v pozadí. 😂 První část je klasický trail, ale je to rozdíl oproti PCT, které je prošlapané tisícovkami hikerů. Mimochodem, odhad je, že to letos zkusí dohromady cca 500 hikerů. Ale okolí je magické – cítím se úplně odloučených od civilizace, nikde nikdo, jen nekončící poušť a hory. Až mi z toho běhá mráz po zádech, který se mimochodem hodí, protože Slunce zařadilo na program dne maximální horko. Pak se trail stočí na cestu a já se prokousávám dál. Kolem poledne narazím na Jonathana (Němec) a Stake (Amík). Tak nejsem až tak pomalý. 😉 To už jsem chvilku ve vyschlém řečišti a to je tekuté peklo. Podvozek proklouzává, rychlost je poloviční a hlavně to je vyčerpávající. Po cca půl hodině si musím dát pauzu na oběd. Ale již tuším, že ze začátku nebudu jíst to množství, co na konci PCT. Ještě nemám tzv. hiker hunger a v tom horku ani nemám chuť na jídlo.

Odpoledne přijde na řadu jeden mírný stoupák a to bylo vše za dnešek. Opravdu to je placka. Kolem dvou toho ale mám opravdu dost – tělo nechápe, co se děje. Proč ho tak mučím. 😂 Jj, první cca 2 týdny to bude léčba šokem. Díky extrémnímu horku musím mít často pauzy.

Ale i tak se mi znovu podaří předejít Jonathana a Stakea. Kolem 15:30 jsem u první water cache (dovezená voda našim řidičem) na míli 14. Tam je OJ (Amík). Dávám si tam hodinu pauzu, doberu vodu na další úsek (dohromady 4,5 l) a ještě chci trochu šlapat. Nakonec končím v 18:10 a mám toho pro dnešek tak akorát.

Vařím si večeři a opět jsem jako minule na PCT využil služeb podniku Knorr a podávala se Španělská rýže. Jsem fascinován, kde dneska budu spát. Je to opravdu uprostřed ničeho! 😉 Únava je a ne, že ne, ale stejně bych neměnil. Protože dneska jsem ubytován v milion-ti * hotelu. 😉Samozřejmě večer byla klasika – fotky, článek a v devět jsem mrknul na hvězdy nade mnou a šel spokojeně spát.

dnes: 18 mil (29 km) total: 18 mil (29 km)