6.5.2022 – pouštní peklo
Vstávám v půl sedmé a Slunce již dává najevo, kdo tady dneska bude diktovat podmínky. Necítím se dobře, ale i tak do sebe něco natlačím a v 7:20 vyrážím. Hned potkám krávu, se kterou jsem se pravděpodobně včera večer dohadoval o místě na spaní. 🤣 Jsem rád, že v noci nebyla nečekaná návštěva.
K water cache to je 6 mil a systém chození v horku je jasný – maximálně hodina chůze a pak pauza 20-30 minut. Trail se prokousává mírnými kopci. K vodě docházím po desáté a dávám si půl hodiny pauzu. Navigace hovoří o luxus místě ala oáza, které je vzdálené jen 5 mil. Rozhoduji se, ze to teda zarvu až tam a pak dam velkou pauzu na oběd. Cesta je nejprve opět na neskutečné rovině. Fascinuje mě, jak jsou všechny okolní keře “zastřihnuté” na stejnou výšku. 😉
K oáze docházím v poledne a je to jako zjevení. Na vrcholu kopce je obrovská nádrž s vodou a kolem stromy se stínem. Paráda. Šplhám po žebříku a nabírám vodu ze shora, protože nádrž je plná skoro až po okraj. V okolí nádrže to je mokré a taky je všude spousta koblih od krav a tak hledám jiné místo. Nedaleko vidím mini kopec a na vrcholu osamělých strom. To vypadá nadějně a nakonec to je luxus místo. Klasicky bych si tady dal hodinovou obědovou pauzu a šel dál. Jenže horko mi do mého plánu s radostí háže vidle. 😉 V této sauně se nedá fungovat, a tak pod stromem zůstanu 3 hodiny.
Vyrážím o půl 4, ale i tak je to pořád masakr. Plán je dojít k další water cache, která je vzdálena 8 mil. Trail se opět zakousnul do okolních kopců a přes mini sedla mě protáhl do dalšího údolí. Opět to je nepopsatelný pohled. Nekončící planina bez známky civilizace. Po hodině musí být tradiční pauza.
K water cache docházím po šesté večer a potkávám OJ. Oba se shodujeme, ze to Slunce je masakr. OJ chce dneska v noci zajít co nejdál, aby už byl pryč z toho pekla. Trochu mě uklidní fakt, že na tom jsem stejně jako o generaci mladší hikeři. 😉 CDT nedělá rozdíly, všem nakládá stejně. Nabírám vodu a mám v plánu přejít silnici a pak to někde zakempit. Mimochodem, ve water cache není jen voda, ale i opalovací krém, dezinfekce a registr, aby byl přehled o všech hikerech. Luxusní servis a všichni jsme za to vděční.
Přecházím cestu a po cca 20 minutách mám vyhlédnutý fajn plácek a shazuje batoh z unavených zad. A tu zjišťuji, že jsem ztratil bílou plachtu Tyvek. Sakra. Hned teda indiánským během fičím zpátky, protože nemít tu plachtu by celkem zkomplikovalo spaní. Za 10 minut ji najdu přímo na trailu. Uff.
Vybaluju se, ale vůbec mi není dobře. Žaludek nechce o jídle ani slyšet. Přisuzuji to kombinaci extrémního horka, únavy a možná si taky potřebuji zvyknout na vodu. Takže nakonec do sebe sotva dostanu energetickou tyčinku. Zjišťuji, že mám trochu signálu a tak pořeším maily a další zprávy na messengeru. Na nahození článku to bohužel není. Jsem překvapen, že už mám vyčerpáno 1,1 GB z 5 GB na datech a to jsem pořádně nic nedělal. Tohle budu muset proklepnout, co se děje. Jsem tak unavený, že článek a fotky nechávám na zítra a před devátou jdu spát.
dnes: 20 mil (32 km), total 58 mil (93 km)