Tak nakonec jen Lúčanská Malá Fatra

21.8.2020

Jak už název článku napovídá, ne všechno klaplo, jak jsem si naplánoval. Ale nebudeme předbíhat. Letošek, jak všichni víme, změnil spoustu naplánovaných treků a i já jsem původně uvažoval o něčem delším tady v Evropě. Nakonec z toho byl plán ala za 8 dní udělat „kolečko“ Malá a Velká Fatra se startem/cílem ve Strečnu. Příprava proběhla v poklidu, přece jenom již mám něco za sebou. 😉
Všímaví čtenáři ví, že mám takovou tradici, že většinou první fotka je z vlakového nádraží v Ostravě. Tentokrát to je trochu jinak. 😉 Začátek jsem si naplánoval ve Strečnu (360 m.n.m.), kde se také nachází hrad Strečno a tak jsem nabídl našim a ségře, zda by si nechtěli udělat výlet a spojíme příjemné s příjemným – výlet a já se dostanu na začátek mého „přechodu“. No a tady důkaz místo slibů – naši, ségra, já a v pozadí hrad Strečno.

• 

• 

V 10 dopoledne se tedy loučíme a já vyrážím po červené směrem do Sedla Rakytie (709 m.n.m.) a dál. Jen co opustím asfaltovou cestu, tak se červená značka nekompromisně zakousává do přítomného kopce. Asi po 10 minutách si uvědomuji, že se podle všeho se mnou trail nebude hned ze startu párat. A během dnešního dne jsem si to několikrát potvrdil – Slovensko podle všeho zná pouze jeden styl cesta – „hore stredem“. 😀 Díky rychle nastoupaným metrům se mi za chvilku otevře výhled do celého údolí s hradem Strečno majestátně se tyčící na jednom z kopců.

• 

• 

• 

Počasí je parádní, možná až moc horko, takže během cca 2 hodin jsem již skrz na skrz propocený = klasický náběh na hikertrash. 🙂 Jakmile se prokoušu skrz Saračníky a dalším brutálním stoupákem, uvítá mě již klasická vlnitá hřebenovka a borůvky. Načasování je tedy více než dobré, co se týká borůvek. 😉 Samozřejmě něco málo si posbírám i já. Výhled se rozevře do všech stran a objevují se i první turisté či sběrači borůvek.

• 

• 

• 

• 

Prvním větším „vrcholem“ je Minčol (1 363 m.n.m.), ze kterého je krásný výhled i na druhou, známější část Malé Fatry – Krivánská Malá Fatra. Fotím si tu parádnu a říkám si, že za cca 7 dní se budu z těch kopců dívat na tento.

• 

• 

• 

Nemohl jsem se mýlit více, ale tenkrát jsem ještě netušil, co si pro mě trail připravil. Z Minčolu v podstatě poprvé solidně ostře sestupuji a ucítím ostrou bolest v levém koleni. Ostrý sestup, tak jedině ostrá bolest, že? Po pár krocích zastavuji a hned si z pravého kolene dávám ortézu na levé a doufám, že to přejde = rozchodím to. Bolest přechází, když se dostanu na rovinu nebo do stoupání a tak věřím, že to byla jen chvilková záležitost. Odpolední pauzu si dávám na nejvyšším vrcholu Lúčasnké Malé Fatry Veľká lúka (1475 m n. n). A jsem překvapen velkým výskytem kolařů, kteří se tady nějak vydrápali, aby je pak čekal podle všeho luxusní sjezd. Zde je podle mapy také pramen a tak sestupuji cca 7 minut po modré a nalézám tolik potřebnou vodu. Doplním zásoby na večer a ráno a pokračuji dál.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Následuje naprosto luxusní pasáž skrz Vidlica ( 1 466 m.n.m.), Veterné (1 441 m.n.m.) až na Horná Lúka (1 299 m.n.m.), která se již pomalu zabarvuje do oranžovo-žlutého hábitu díky zapadajícímu slunci.

• 

• 

• 

• 

• 

Po kratičké pauze pokračuji v dalším ostřejším sestupu a bolest v koleni je zpátky. Původní plán byl se dostat až do Sedla pod Hnilickou Kýčerou (1 028 m.n.m.), ale je mi jasné, že tohle v žádném případě neklapne. Koleno o sobě při sestupu dává pořádně najevo a také batoh s jídlem na cca 7 dní tomu nepomáhá. Nakonec to balím na jednom mini kopečku v lese. Je půl sedmé večer a začínám večerní rutinu. Tu již mám natrénovanou, takže jedu v podstatě na autopilota. Na večeři zkouším lyofilizované (sušeno pomocí hlubokého zamražení) jídlo značky LyoFood a je to více než dobré, jen je třeba ošéfovat příchuť, která vám bude chutnat. Já zjistil, že Chicken Tikka Masala je pro mě nej. 😉 V půl osmé jsem se vším hotov a solidně unaven usínám. Než úplně zaberu, tak si uvědomím jednu zásadní věc – vypadá to, že nebudu sekat ty km jak jsem plánoval = > budu muset podle všeho upravit plán a doufat, že koleno bude ok.

Trail: dneska 20 km, celkem 20 km
Převýšení: dneska 2,4 km, celkem 2,4 km

22.8.2020

Vstávám kolem 6:15 a začínám ranní kolečko. Vyrážím kolem 7:30, ale není mi úplně dobře. Tak to teda začínám fakt dobře. 🙂 Za cca 2 hodiny se prokoušu lehce vlnitou pasáží v lese a dostanu se na Hnilická Kýčera (1 217 m.n.m.). Tam na cca půl hodiny lehnu na karimatku a odpočívám.

• 

• 

• 

• 

Za chvilku se tam začnou scházet další chodci. Na „vrcholu“ jsem nakonec cca hodinu a cítím se daleko lépe. Bohužel z vrcholu mě čeká další masaker ostrý sestup a na scénu se v plné „síle“ vrací koleno. To nevypadá dobře, a tak se snažím během sestupu dávat pauzy, sestupovat ala cik-cak, atd. V sedle pod HK nabírám vodu na celý den s tím, že večer musím dojít k dalšímu pramenu.

• 

• 

Ze sedla následovala krásná pasáž protínající Úplaz a Janková, kde se střídal les s loukami. Pauzu na oběd jsem si dal na Skalkách (1 191 m.n.m.), což je naprosto luxusní místo – parádní výhledy a sem tam vyčuhující skalka na loukách. Dávám si skoro hodinovou pauzu, vařím oblíbené „Ramen“ nudle a užívám si to. I na to koleno zapomínám.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Pokračuji dále a Fatra ukazuje, že každý krásný výhled je třeba si zasloužit => z každého výhledu se jde ostro dolů a pak pro velký úspěch opět ostro nahoru. Je to náročné, ale ty výhledy mě vždycky nakopnou, abych pokračoval dál. A taky musím dojít k vodě. Po této pro svaly a koleno náročné, ale pro oči a duši parádní pasáži (jeden z těch nej výhledů byl Ostrá skala (1 220 m.n.m.)), jsem se dostal pod Kľak (1 352 m).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Závěrečná pasáž na samotný Kľak je brutální – co chvilku zastavuji a vydýchávám to. Zdá se to nekonečné. 🙂 Na vrcholu jsem v 16:20 a je zde spousta turistů. Ano, toto je další z oblíbených vrcholů Lúčanské Malé Fatry. Dávám cca půl hodinovou pauzu a „vypiju“ rozteklou Snickersku. Nechci se tady moc dlouho zdržovat ze dvou důvodů – ještě mě čeká sestup, hledání vody a taky je tady na mě i po 5. odpoledne spousta lidí.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vydávám se dolů po žluté, která mě má zavést k rozcestníku Staré cesty. Při sestupu míjím vrchol Reváň (1 205 m.n.m.) a trail se rozhodl sestupovat stylem cik-cak. Konečně!!! I o půl šesté večer potkávám turisty a turistky, kteří to valí nahoru. Pravděpodobně na západ slunce, nic jiného mě nenapadá.

Po šesté večer jsem na rozcestníku a pokračuji k pramenu. Dle mapy to má trvat 20 minut dolů a 40 minut nahoru. Myslím, že ty čísla mají víc než solidní vypovídající hodnotu, jak to vypadalo. 🙂 Naštěstí po cca 10 minutách nalézám samotný pramen (nepotřebuji ofiko trubku či co), nabírám vodu a šplhám zpátky. Pak se napojím na červenou trasu, která směřuje k Pod Vraniou skalou a jedná se o slavnou Cestu hrdinou SNP. Kolem 19:15 si vyhlédnu posečenou louku a zaparkuji to tam. Slunce je již za mraky, a tak se brzy začíná stmívat. Rychle uvařím večeři – opět stejná značka jako včera, jen jiná příchuť – Five Spice Chicken a jdu spát.

Trail: dneska 23 km, celkem 43 km
Převýšení: dneska 2,9 km, celkem 5,3 km

23.8.2020

Ráno mě přivítá mokrý stan, zataženo a vlhko. V noci se přehnala bouřka, ale moc jsem ji nezabral, protože jsem po včerejším náročném dni spal solidně tvrdě. Horší je, že mi není dobře od žaludku a koleno bolí a to není pod zátěží. Natlačím do sebe jednu Musli tyčku, pobalím mokrý stan a vyrážím. Dneska to je jiné – všechno „umyté“, žádné ostré slunce, spousta vlhkosti (=mokré tenisky) a příjemná teplota.

• 

• 

• 

• 

Než dorazím do Vrícké sedlo (365 m.n.m.), tak potkávám otce se synem z Čech, kteří jdou celé SNP. A protože máme všichni stejnou značku batohu, tak se mě ptá, zda to má z obchodu nalehko.com. Já kývnu a vidím, že chození nalehko se rozšiřuje. 🙂 Chvilku pokecáme a pak se každý vydáme svým směrem. Bohužel koleno již dává o sobě vědět kdykoliv – nezáleží, zda to je kopec nahoru, dolů či rovina. Je prostě na kaši… V hlavě mi šrotuje několik scénářů – a) dojdu, kam mám v plánu dneska dojít a radikálně ořežu plán na další dny, b) dojdu, kam mám a zítra to zabalím a pojedu domů. S každým dalším krokem, kdy je bolest kolene místy opravdu hooodně nepříjemná, si uvědomuji, že hrozí, že dneska ani nedojdu na plánované místo na přespání.

Jakmile se přehoupnu přes Závozy (912 m.n.m.), tak učiním těžké, ale když se na to dívám zpětně, správné a důležité rozhodnutí – musím to odpískat, protože koleno je neudržitelné, jsem solidně vyčerpaný a hlavně z toho trailu nic nemám. Volám domů, zda je možnost pro mě přijet. Taťka samozřejmě ochotně souhlasí a domlouváme se, že se sejdeme u Vyšehradského sedla. Čeká mě nějakých 8 km v mírném sestupu, ale i tak mi to trvá okolo 3,5 h. Poslední 4 km byl masakr – ostřejší pasáže sestupuji pozpátku, abych kolenu ulevil. S každým dalším krokem jsem více a více rád, že to nebudu rvát až na krev. Abych i ty poslední km měl zajímavé, tak prolézám elektrickým ohradníkem a čekám krávy. Ty na mě „čekají“ na druhé straně ohradníku a neměl jsem odvahu se s nimi dohadovat, že odpočívají na trailu. 🙂 Obešel jsem je v uctivé vzdálenosti a rychle se prohodil ohradníkem ven.

• 

• 

Po půl 3. odpoledne vyskočím z lesa a čekám mě finální pasáž po loukách k cestě do sedla. Ano, opravdu to jsou poslední kroky na Malé Fatře. Těsně před cestou si na chvilku sedám do svahu, vyfotím poslední fotku kopce přede mnou, který jsem plánoval přejít a za ním to zakempit. Kolem 3. podle plánu do sedla přijíždí taťka se ségrou, naberou „trosku“ (mě) a jedeme domů.

• 

• 

Věřím, že věci se nám dějí z určitého důvodu. Někdy na to přijdeme za pár dní proč. Někdy za pár měsíců či roků a bohužel někdy nikdy. A tady začínám mít tušení, že jsem potřeboval malou „lekci“. 🙂 Toto je krásná ukázka toho, že i když máte nějaké ty km našlapané, tak to neznamená, že vás již nic nepřekvapí či „neodstřelí“. 😉 Ale již teď věřím, že si to kolečko někdy dokončím.

Trail: dneska 16 km, celkem 59 km
Převýšení: dneska 1,6 km, celkem 6,9 km