Spituk-Stok trek – úžasný trek díky homestays

1.7.2012 – V agentuře jsem měl být v 9:00, takže jsem se brzy ráno dobalil, zašel na rychlou snídani a pak jsme se s Jirkou odhlásili z hotelu, kde jsme si nechali velké batohy, které si pak vyzvedneme. Jirka dneska fičel na 2 dny na motorce do Nubra Valley a pak jeepem do Srinagaru a já, jak už víte, jsem měl před sebou 4-denní trek Stipuk-Stok. Takže jsme se naposledy rozloučili, popřáli si Good luck na zbytek cesty, hlavně Jirku ještě čeká spousta cestování.

Takže kámo ještě jednou: Good luck v Africe a ať to na pohodu doklepneš. A až dorazíš do ČR, tak určitě musíme zajít s Marťasem na pivko. 🙂

V 9:00 jsem tedy dorazil do agentury a hnedka první zpráva byla nemilá. Španělky to přesunuly na zítřek, protože jedné bylo špatně. Sakriš!!! Naštěstí mě manažer ujistil, že i tak dneska vyrazím. Uff, tak tohle bylo o fous. 🙂 Manažer mě seznámil s mým průvodcem Arianem a taxíkem jsme vyrazili do vesničky Stipuk, kde začínal náš trek. Na začátku treku jsme si dali v místním mini stánku čaj a vyrazili jsme skoukávat ty krásy kolem. A že bylo na co koukat.
Vyrazili jsme kolem půl desáté a během 4 hodin jsme se dostali do mini, mini vesničky Zingchen. Část treku vedla po silnici, ale Aryan nás zkušeně vedl přes spoustu zkratek, kdy jsme se vyhnuli cestě, kde na několika místech zrovna pokládali nový asfalt. Okolí bylo samozřejmě víc než parádní, však uvidíte ve fotogalerii.
Cca hodinku před Zingchen jsme zaparkovali v dalším mini obchůdku uprostřed hor, kde jsme si dali čaj a zjistili jsme od jedné dvojice, že jsme udělali dobře s těmi zkratkami. Ukázali nám jejich trekové boty, které byly plné čerstvého asfaltu. Prostě ty boty mohli rovnou zahodit.
Mini vesnička Zingchen je tvořena pouze 2 homestays. Malá odbočka, co to je homestays. Některé rodiny tady v Ladakhu se rozhodli nabídnout svůj baráček turistům, kteří tam přespí a dostanou jídlo. Teď si říkáte, no a co jako, to je přece klasický hostel, hotel či podobně. Atraktivita tohoto ubytování je v tom, že jíte ve společné místnosti s ostatními členy rodiny, můžete sledovat, jak to vše kolem probíhá, atd. Je to prostě úplně jiný level ubytování. Po odpoledním klidu jsme na cca 2 h prošli kolem a já si hlavně pofotil mini vesničku z dálky.
Večer jsem se od Aryana dozvěděl spoustu zajímavostí ohledne života v Indii, jeho boje s rodinou, aby mu nedomlouvali manželství, atd. a zanedlouho dorazil na náš homestays Američan Thomik, který je původem Polák. A tak jsme všichni 3 kecali o cestování, Indii, atd. V 8 na nás čekala večeře v hlavní místnosti, která je vlastně kuchyň, jídelna a obývák dohromady. Nejvíce mě fascinovala sbírka nádobí, která se dědí z generace na generaci.
Dali jsme si místní večeři, kdy se opodál přidala paní domácí a hádám její mamka. Po večeři jsme s Thomikem ještě chvilku pokecali o Polsku a pak jsme fičeli spát.

2.7.2012 – Ráno jsme si dali opět místní snídani v podobě tibetského chleba s máslem a vyrazili na další část treku. Tentokrát trek vedl v úzkém kaňonu, kde uprostřed tekla řeka, kterou jsme několikrát museli brodit a tak bylo o zábavu postaráno.
Za cca 3 hodinky jsme dorazili do vesničky Rumbrak, kde už je cca 7 homestays. Majitelé homestays mají mezi sebou nepsanou dohodu, že když už mají aspoň jednoho turistu, tak dalšího posílají dál, ať mají i další možnost si vydělat. Wow!!! Umíte si něco takového představit v ČR? Já teda bohužel ne. Krásný příklad toho, jak jsou lidé v horách úžasní. Zakotvili jsme teda v jednom prázdném homestays, dostali čaj a domácí sušenky a na 2 hodinky se prospali.
Odpoledne jsme se rozhodli vyrazit rozlehlým údolím nahoru, kde se kolem tyčili skalnaté hory a za nimi vrcholky se sněhem. Na konci údolí bylo místo na kempování, kde jsme potkali jednu slečnu z Indii, která fičela ten samý trek, ale místo homestays kempovala. Na pohodu jsme pokecali, dostali jsme čaj a pak jsme se vrátili zpět.
Jak už jsme psal, v homestays používáte vše jako domácí a tak jsem měl tu čest vidět tradiční záchod v Ladakhu. No a je to trochu jiný level, než naleštěné záchodky na hostelech. 😉 Uvítá vás místnost, která má hliněnou podlahu, ve které je díra. Toť vše. 🙂 Já jsem záchod využil jenom na malou, ale rád bych se podělil o to, jak to probíhá, když tam strávíte delší čas. Nebojte, nebude to tak hrozné, spíš zajímavé. 🙂 Takže po vykonání svých potřeb se dostáváte k tomu hlavnímu – spláchnutí. Podle toho, jak moc jste se snažili, tak uchopíte lopatu po své pravici a hodíte jednu či dvě lopaty z hromady hlíny po vaši levici a tadá, zrovna jste vzorně spláchli v Ladakhu. 🙂 Večer jsme opět jedli v kuchyni, kde se opět přidala jak paní domácí, tak další člen rodiny. Má to opravdu zvláštní atmosféru, když jste spolu s nimi v jejich kuchyni. A opět jsem obdivoval krásnou sbírku nádobí.
Po večeři – tentokrát to byly moje oblíbené Momo knedlíčky – jsem z okna naší ložnice chvilku pozoroval starou paní, jak ve velké „pánvičce“ na ohni sušila zrní, které pak dosušují na střeše domu, jak jsem se dozvěděl od Aryana.
Pak jsem už fičel spát, protože nás zítra čekal velký den.

3.7.2012 – Ráno jsme stávali už v 6:30, dali si snídani a v 7 vyrazili k passu. Celý trek vede skrz pass, který se nachází ve výšce 4 900 m.n.m. Takže další slušná výška, i když svůj osobák jsem neatakoval. 🙂 Vesnička Rumbak se nachází ve výšce 4 000 m.n.m., takže nám zbývalo posledních 900 výškových metrů. Protože jsem už v Nepálu v takové výšce šel, tak jsem věděl, jak to mám hnát či spíše nehnat. Na pohodu krok za krokem jsme se prokousávali nahoru, kdy poslední úsek byl opravdu slušný stoupák, takže jsem si opět dal do těla.
Po 2,5 hodinách jsme dorazili na pass, dali si povinné foto a pak fičeli dolů.
No a dolů to jde samo a s každým metrem dolů přibývá kyslíku ve vzduchu, takže jsme na pohodu fičeli do Stoku. Nejprve jsme fičeli úzkým, strmým skalnatým údolím, které se na konci rozevřelo a před námi se v dálce ukázal Stok.
Po cca 6,5 h jsme dorazili do homestays, kde paní domácí byla Aryanova sestřenice. Odpoledne jsem se na cca 2,5 h prospal a pak jsme se s dcerou Lado paní domácí prošli po Stoku.
Večer jsem seděl v tradiční kuchyňo-jídelno-obýváku (K-J-O), popíjel čaj a Arian na chvilku vyrazil pozdravit svého bratrance. Ze slíbených 10 minut, kdy bude pryč, se vyklubala hodinka a něco, ale mi to vůbec nevadilo. V K-J-O byla paní domácí, dcera a syn a jedna mladá sousedka. A já tam tak seděl, nikdo neuměl anglicky, takže jsme si nemohli pokecat a sledoval dění kolem. Dcera zrovna psala domácí úkoly, dámy si povídali a klučina na mě zvědavě pokoukával a do toho vypadne elektřina, takže jsme tam seděli při svítilně.  A to tam tak sedím a říkám si sám sobě: „ Páni, další z úžasných večerů. Jen tu tak sedíš a jsi součástí normálního života v Ladakhu.“ Opravdu něco luxusního, co se nedá popsat, to se musí prožít. Pozdě večer dorazila jedna babička, na pohodu sedla na zem – to jsem ještě nenapsal – tady se sedí na koberci či matraci – a kecala s ostatními. Kolem půl desáté jsme dostali luxus večeři – rýže se supr zeleninovou směsí a smaženicí a tentokrát byla plná K-J-O. Prostě LUXUS večer se vším všudy. Byl jsem moc rád, že jsem se rozhodl pro variantu homestays než spaní ve stanu.

4.7.2012 – Dneska jsme nikam nespěchali, takže budíček byl až v 8:00. V K-J-O se zrovna děti chystaly do školy, takže mě uvítaly v tradičních školních uniformách. Což znamenalo jenom jedno – budeme se fotit. 🙂
Do domu pak přišly další 2 děti a to znamenalo, že jsem se musel ještě jednou se všemi 4 školákami vyfotit. 🙂 Přece jenom tohle nezažívám každý den. 😉
Náš dopolední program byl jednoduchý – zašli jsme se podívat na místní monasterii, která ale nebyla otevřena, protože tam zrovna probíhala přístavba dalších místností a pak jsme navštívili palác, kde se nachází muzeum.
Samotná stavba paláce je krásná a samozřejmě s horami v pozadí je to naprosto parádní podívaná.
No a pak už nás čekal cesta do Lehu, kde můj skoro 4-denní trek končil. Trek byl opravdu parádní, hlavně díky homestays to byla zcela nová dimenze pro mě. Jestli chcete poznat místní život z první ruky, tak není lepší volba než homestays, o tom žádná. Fakt paráda. V poledne jsem si vyzvedl batoh, našel si nové ubytko a pošéfoval si věci na další dny. Odpoledne si zašel na jídlo, dokoupil zbytek suvenýrů a doklepl poslední den v Lehu.

Fotogalerie