28.6.2012 – Dnešní den jsme měli v plánu si odpočnout a připravit se na trek. Ráno mě ale Jirka uvítal nemilou zprávou, že má slušnou rýmu a lehký bolehlav a tak si není jistý, zda půjde na plánovaný trek. Po snídani jdeme do agentury, kde ale opět není manažer a tak fičíme zpátky na hotel. Já se rozhodnu to zkusit znovu ve 12. Tentokrát se mi podaří manažera odchytit a vysvětlím mu aktuální situaci. Nakonec se domluvíme, že mu dáme vědět ve 3 odpoledne. V plánu bylo, že když nepůjdeme oba, tak já se přidám k jiné skupince, které se ale manažer musí ještě zeptat, zda mě vezmou. Ve 3 hodiny se sejdeme znovu a Jirka definitivně nejde. Jenže manažerovi se nepodařilo kontaktovat druhou skupinu a tak se domlouváme na 5 hodin, ale už mám z toho divný pocit, že to neklapne. Po páté jdu znovu do agentury, ale tentokrát je agentura dokonce zavřená. Tak to vypadá, že opravdu nikam nepůjdu. Sakriš. Večer jdeme na light večeři a já přemýšlím, co budu dělat další dny. Zítra to v agentuře zkusím ještě jednou a uvidíme.
29.6.2012 – Ráno po snídani jsme se rozhodl zajít do agentury a zjistit, co se děje. Měl jsem štěstí, manažer byl zrovna na cestě do agentury a hnedka mi nabídl, že zítra vyráží na Stok Kangri jeden Švýcar, takže jestli chci, tak se můžu připojit. Znělo to supr, takže jsem hnedka kývl, ale ejhle. Byl tam háčet, že se ho ještě musí zeptat, zda se můžu připojit a uvidí ho až v 7 večer. Tak jsem všechno vsadil na jednu kartu a už jsem nešel do jiných agentur a domluvili jsme se na 7 večer. Jirka se pořád necítil nejlíp a tak se kulíroval a já jsem odpoledne vyrazil na trošku vzdálenější Chanti stupa v Lehu.
Ze stupy byl nádherný výhled na celý Leh i s palácem a pevností, kde jsme byli několik dní zpátky.
Poté jsem se rozhodl, že se projdu a zmapuji Leh z druhé strany. A čekalo mě velice krásné překvapení v podobě klidných uliček, kde nebylo po hlučném turistickém shodu ani stopy. Byl jsem svědkem „obyčejného“ života místních lidí, kdy staví či opravují baráčky, umývají auto, posedávají u velkých modlitebních válců a vykládají si, procházejícího mnicha, kterého všichni uctivě zdraví či hrajících si dětí na ulici.
V Lehu žije velká komunita buddhistů a i samotné lidi bych zařadil do Tibetu či Nepálu, takže to je úplně jiná Indie. Moc se mi to líbilo, mělo to příjemnou atmosféru. Večer jsem s nadějí fičel do agentury, ale jak už asi tušíte, tak bych dneska při pokeru prohrál i vlastní kalhoty. 🙂 Moje sázka na jednu kartu nevyšla, Švýcar i za cenu většího poplatku za trek chtěl jít sám. No co se dalo dělat. Prokaučoval jsem si to sám, moc jsem to nehrotil.
30.6.2012 – Ráno jsme se s Jirkou bavili o tom, jak jsem to prokaučoval a to mě nakoplo, že jsem si říkal, že zkusím ještě něco najít. Pořád jsem měl do odletu do Delhi 5 dní a tak jsem dopoledne procházel jednotlivé agentury. Už jsme vzdal trek na Stok Kangri a hledal jsem jiné treky. Jedna agentura mi nabídla 4-denní trek Stipuk-Stok. Vše jsme hnedka pošéfovali a zítra jsem měl s 2 Španělkami vyrazit do terénu. Paráda. Odpoledne jsem se lehce připravil na trek a doklepl na pohodu zbytek dne. Tento večer byl trochu jiný než ty ostatní, protože to byl poslední večer, kdy jsme cestovali s Jirkou spolu a tak to bylo třeba zapít. 🙂 Během večeře jsem odběhl do místního likér obchodu a koupil pivka. Jirka je pak zanesl na pokoj a když jsme se vrátili, tak se pivka vzorně chladily v koupelně v kýblu. 🙂
Takže jsme zapili náš poslední společný den a fičeli spát.