24.8.2019
Zjistil jsem, že nezáleží zda jdu spát v půl 10 či 12 v noci, pokaždé se probudím kolem 7 ráno. 😉 Včera jsem díky hikování do tmy končil s článkem opět v půl 12. Ranní kolečko beru na pohodu, protože mám před sebou cca 7 mil do resortu Big Lake Youth Camp (BLYC), kde si dám oběd, který se podává v 1 odpoledne. Mám v plánu pořešit i nový foťák – bude tam wifi. Za světla si prohlížím okolí, kde jsem spal. Opravdu to bylo jediné místo s živými stromy, vše ostatní kolem buď láva nebo spálené mrtvé stromy.
Place, where I was sleeping last night.
Kolem 8:45 vykročím směr BLYC ve kdysi spálené oblasti. Potkávám jeden SOBO pár a holčina mi říká, že bych měl mít jméno Jingle Bell. A já na ni: „Já jsem Jingle Bell.“ 🙂 Prostě trefila čistý střed terče za 10 bodů. 😉 Než dorazím do BLYC, potkávám spoustu denních hikerů. Pak mi to opět dojde – je víkend. 😉 Skoro celá cesta k BLYC vedla spálenou oblastí, což mě překvapilo.
I am still in huge burned area.
Do BLYC se musí odbočit z PCT, ale je to jen cca 1 míle. Na místě jsem kolem 11:30, hned se zapíšu na recepci a dostanu nálepku se jménem, aby byl přehled o tom, kdo je v kempu. PCT hikeři mají k dispozici „chatu“, kde je vše potřebné – sprcha, WC, pračka, spousta zásuvek na nabíjení, mini kuchyňka, hiker box, wifi, doručené balíky, atd. Prostě all inclusive. Jo a možnost zajít si na jídlo – snídaně, oběd či večeře podle toho, kdy tam jste. A vše funguje na principu donations – každý dá, kolik uzná za vhodné.
Big Lake Youth Camp.
Můj plán je jednoduchý – nabít power banku, co to dá, pořešit nový foťák a dát si oběd. 😉 S foťákem to bohužel bude složitější – nevím, jakou službou posílá Amazon balíky (v USA je USPS, UPS a Fedex) a v Cascade Locks jsou různé adresy pro každou službu. A co je horší, doručili by to tam o 3 dny později než potřebuji. Musím si tedy nastudovat první zastávku ve Washingtonu a objednat to později z nějakého resortu po cestě, kde bude wifi. Před 1 odpoledne fičím do jídelny, kde si dávám luxus oběd. Je to formou samoobsluhy, tak si naberu od každého trochu. Největší radost mi udělala vařená kukuřice a čokoládové kuličky z ovesných vloček. Hlavně to byla velká změna oproti bramborové kaši, co mám pořád dokola. 😀
Lunch for PCT hikers.
Kolem 2 odpoledne vyrážím dál, musím dneska ještě ukrojit solidní kus mil. 😉 Z kempu jdu po příjezdové cestě, která mě zavede zpátky na PCT. Tady je sice taky spálený les, ale zároveň se to již zelená.
Burned area, but with new green grass.
Já ale nyní vyhlížím něco jiného. Milník s číslem, které mi přijde jako ze snu.
2 000, slovy dva tisíce, mil!!! Chvilku tam jen tak stojím a koukám na ty kamínky, ze kterých je milník vytvořen…
Pak samozřejmě následuje focení. 😀
2 000 miles!!! 🙂
Pokračuji směrem k Highway 20, kde mě překvapí solidní provoz. Za silnicí na mě čekalo stoupání. Za chvilku jsem opět ve spálené oblasti a už z ní dneska nevylezu. Díky nastoupaným metrům se mi otvírá výhled na všechny strany. Z výhledů mám dvojí pocity – je to luxus podívaná – hlavně tvary jednotlivých hor a kopců, ale zároveň je děsivé, kolik toho tady kdysi shořelo – vidím nekončící moře šedých zápalek kam oko dohlédne.
Mixing feeling – amazing view, but it is burned area.
Těsně před koncem stoupání krásně po vrstevnici obcházím horu Three Fingered Jack a přes mini sedlo se vrhám dolů do dalšího údolí.
Around Mt. Three Fingered Jack.
Je již kolem 7 večer, tak to vypadá na další hikování do tmy. A ani mi to nevadí, protože tu odpoledně-večerní chůzi mám nejraději:
1. tělo už nemrčí, protože pochopilo, že dneska se opět šlape 😂😂😂
2. již není takové horko, dokonce poslední dny je příjemně chladno
3. díky dobrému světlu se dobře fotí
4. parádní západy slunce, když nejsem v lese 😉
1,5 míle před finišem nabírám vodu z mini jezera a rychle pokračuji dál. Pořád jsem ve spálené oblasti kam oko dohlédne, tak doufám, že komentáře ohledně místa, kde chci spát, jsou pravdivé. Ve spálené oblasti spát nechci a taky to je sakra risk to rozbalit mezi stromy, které můžou kdykoliv padnout k zemi. Za 30 minut vcházím do mini živého lesa a nalézám několik rovných míst ke stanování. Paráda. Je cca 20:25, tak je třeba kopnout do vrtule s večerní rutinou. Na večeři si dneska dávám opět rýži, ale tentokrát vařila firma Knorr. 😉 Před fotkami a článkem ještě propočítávám zbývající míle do konce Oregonu – jestli vše bude klapat jak má (zaklepat), tak za 5 dní budu u Bridge of Gods. 🙂
Dneska: 23 mil, total: 2 012 mil