5.7.2019
V noci jsem ještě studoval mapu a zjistil jsem, že během 1,2 míle mě čekají 3 slušné brody. Takže jsem věděl, že musím opravdu brzy vstávat. Pod tlakem podávám nej výkony – ranní kolečko začíná v 6:15. Překvapivě není až taková zima. V 7:30 stojím před prvním brodem. Poučen z předchozí etudy foťák a voda jsem vše schoval do batohu. První brod vypadal divoce, ale nakonec vody bylo po kolena. Co ale byl masakr, tak byla teplota vody. Připomnělo mi to brodění na Islandu. První sekundy nic necítím, a pak bodá tisíce jehel. 😁 Tady si nemůžu dovolit brodit bosky, takže na druhé straně brodu prásknu do koní a pokračuji. Jedině tak se zahřeji. Za chvilku mě uvítá druhý brod. Je klidnější, ale poslední metry jsou až do poloviny stehna. Opět masakr teplota. Za další míli mě čekal poslední brod takhle ráno. Uff a teď co nejdříve uschnout. Slunce spolupracuje, tak to půjde. Plus šlapu do kopce, tak je zajištěno, že se pořádně zatopí pod kotlem. 😉
3 river crossings during early morning. Water was really cold.
Kolem 9 narážím na Kubu a Martina. Hned se ptám, zda výkopová akce byla úspěšná. Samozřejmě byla. 😉 Pokračujeme všichni společně. Nejprve se dostaneme k jezeru Miller. Pak začíná náš oblíbený sníh a tlačíme to v ostrém kopci dolů do údolí. Tam na nás čeká krásná rovina s loukou.
Morning part of trail – snow and meadow.
Náš dnešní „dopolední“ cíl je Benson pass – 3 081 m.n.m. Začínáme zostra – stoupání je masakriální. 😀 Okolí je luxus, ale já se co chvilku zastavuji a odpočívám. Prostřední část výstupu byla pohodovější a nakonec bonus v podobě sněhu, žádné pořádné stopy a stoupák. 😉 V passu jsme ve 13:40.
Benson pass.
Dáváme si zasloužené jídlo a pauzu. Já po cca 3/4 hodině vyrážím dolů, protože je mi celkem zima. První část je celá pod sněhem, ale jde to. Trail se nenápadně dostane k dalšímu krásnému jezeru Smedberg. Jen je tam spousta vody, tak jdu nad ofiko trailem.
Smedberg lake.
Přes malý kopec sestupuji dolů a sníh mizí. Jsem z toho tak nadšený, že sebíhám až moc dolů a musím šlapat opět nahoru do sněhu!!! Tož, co je. Já chci dolů. Přes další malý kopec konečně sestupuji. První část sestupu je ale v prudkém svahu, který je i normálně bez sněhu náročný. A já tam mám úseky se sněhem, které se mi vůbec nelíbí. Opatrně tedy sestupuji dolů.
Snow again!!! 😁
Kolem 5 mám pauzu na doplnění energie a pokračuji dále. Druhá část sestupu je naprosto luxusní – žádný sníh, lehké klesání a parádní výhledy. Tuto pasáž si opravdu užívám.
Beautiful evening hiking to valley.
Scházím až na pomyslné dno údolí do hlubokého lesa a pak mě čeká další brodění – tentokrát „slavný“ Piute potok/řeka. Bylo cca po 6 večer, tak jsem měl plány ala přebrodit a ještě ukousnout nějaké ty míle. Realita? Krapek jiná. 😉😂
Piute potok/řeka je nyní rozlitý do několika ramen, takže mě čekalo více brodění. Proud je pomalý, ale je to solidně hluboké – hádám, že někde by to bylo i po ramena. Nechci se navečer moc namočit, takže strategie je jasná – musí to být přes spadlé stromy. Vyfotím si první brodění, vše cenné putuje do batohu a vyrážím. Strom je tenčí a v polovině je pod vodou a prohýbá se. No ještě, že jsem měl z gymnastiky na základce vždy za 1. 😉 První část za mnou. Pokračuji a najdu obrovský strom přes další rameno potoka. Tohle byla pohoda. Jenže pak je další rameno a nevidím strom, přes který to přejít. Vracím se přes obrovský strom, ale na tu pružnou kladinu na začátku nemám odvahu se vracet. 😀 „Musíš dopředu“, hecuji se. Proplétám se křovím a nalézám další strom. Sice je přední část po kolena ve vodě, ale není jiná šance. Skrz křoví „naskakuji“ na podvodní kladinu a zdárně mám i toto za sebou. Mám pocit, že už jsem hotov, a tak vytahuji foťák a mobil. Dle navigace se snažím prokousat přes hromady spadlých stromů k trailu. No a s kladinami ve vodě jsme ještě taky neskončili. 😉 Nakonec se zdárně ocitnu na trailu na druhé straně. Uff, tak tahle lekce gymnastiky mi zabrala 36 minut!!! Můj tělocvikář by na mě byl pyšný. 😁 Tady pár fotek, ať máte nějakou představu. A to je tu prostřední pasáž nefotil, protože foťák byl v batohu. 😉
Piute river crossing was a bit different – a lot of water and logs. 😉
Plný adrenalinu pokracuji do protějšího kopce a na míli 973 najdu luxus místo s výhledem na horský masív, ze kterého jsem přišel. Na večeři mám Knorr – mexická rýže. Během plnění prázdného žaludku mě doslova sežrali komáři a to i skrz oblečení.
Protože mám luxus výhled, tak se snažím vyfotit i noční oblohu. Tady pár pokusů.
Night sky.
Dneska: 17 mil, total: 973 mil