16.6.2019
V noci jsem si slíbil, že to ranní kolečko musím urychlit. Vstávám v 6:10 a v 7:11 jsem hotov. Ale je to cvrkot. 😉 Vyrážím a hned cítím, že dneska to není ono. Jsem nějaký zesláblý. Ale je třeba sekat míle, takže se nezastavuje. Je sice slunečno, ale příjemně chladno. První 3 míle jsou víceméně ok – lehké stoupání a jen sem tam sněhový pruh.
View during early morning.
Pak se trail stáhne na severní stranu svahu a tady vletím do plného sněhu. Do Kennedy Meadows jsem si poslal nepromokavé ponožky, které vydrží sníh a něco vody. Samozřejmě nejsou vodě-odolné. To bych si nekupoval ponožky za skoro litr, ale koupil bych 20 ks igelitových sáčků za 10 Kč a co 3 dny je měnil. 😁 Ale noha musí dýchat, což by v tom igelitu neklaplo. 😉 Měním tedy ponožky a nasazuji nesmeky. Okolí je paráda, ale ty 2,5 míle byly náročné.
Snow again.
Pak se sníh ztratí a já si kolem 11 dávám pauzu. A tu si uvědomuji, že mě již chvilku bolí i hlava. Tož, tak co se děje? A najednou mi to docvakne. Již druhý den jsi nad 3 000 m.n.m. A dneska to půjde až do 3 500. Tělo si musí zvyknout + je třeba daleko více pít. Nařídím sám sobě pít, co to dá. 🙂 Myslím si, že dneska už sníh nebude, a tak měním znovu ponožky za obyčejné.
Po 12 pokračuji dále a ani se pořádně neotočím a jsem ve sněhu. V hodně sněhu. Trail je beznadějně schován pod sněhem, a tak se řídím podle stop a GPS. Výhledy jsou luxusní, ale je to vyčerpávající. Míle nenaskakují, jak jsem si představoval a sníh je díky slunci čím dál měkčí = neustále se bořím.
A lot of snow on trail = slow hiking. 😉
Před 2 odpoledne se vyškrábu na nejvyšší bod dnešní etapy a je tam luxusní 360 výhled. Hned se mi zlepší nálada. Potkávám tam 3 hikery, kteří mají v plánu Mt. Whitney ve stejný den jako já. O tom v příštím článku. 😉
Amazing views from top.
Podle mapy má trail jít dále po vrstevnici či klesat. Jenže jak pořád hledám cestu, tak je to solidní nahoru, dolů – není to odpočinková procházka. Trail se nakonec prudce stáčí dolů, kde sníh taje před očima, takže je tam spousta vody. Beru to středem, protože tenisky a ponožky jsou total mokré, takže horší to být nemůže. Ale může. 😉 Stačí, aby se zatáhlo + klesla teplota a najednou je zima na nohy. Dávám si pauzu na jídlo a opět měním ponožky. Na scénu opět naskočily nepromokavé ponožky a to vám byla lambáda. Pokračuji dále a za chvilku jsem na pěkném vyhlídkovém bodu, kde je skupina hikerů.
Another valley with mountains and clouds.
Po fotkách pokračuji dále a počasí vypadá na déšť. A pořád hledám trail, protože jak to odtává, tak každý jde jinak. A všude spousta vody.
A lot of water on trail thanks to melting.
Chci zajít co nejdále, a tak to pořád tlačím dolů. V 17:30 míjím 2 stany, kde je již podle všeho těžká půlnoc. Musím tedy projít opatrně, protože moje trail jméno je Jingle bell. 😀 Nakonec se sníh skoro vytratí a já sejdu ještě kousek níže, kde najdu fajn rovný plac na spaní. V půl sedmé mám postavený stan a místo vaření řeším, že vlastně nemám dost fotek se stanem. 😁 V nohách 16 náročných mil a mě napadne toto. No nic, tady fotky z focení. 😉
Evening playing with camera and tent. 😀
Pak už večeře. Myslím, že nemusím psát značku. Ok, tak naposledy – Mountain House a dneska Teriyaky kuře s rýži a zeleninou. Další paráda.
Dneska: 16 mil, total: 758 mil