6.6.2012 – Budíček byl už v 7 a pak jsme fičeli na autobusák chytit bus směr Jahnsi. Vše klaplo, jak mělo a tak jsme v 8 vyrazili a v půl jedné jsme byli na odbočce směr Orchha. Chvilku jsme se opět dohadovali s motorikšákama o cenu a nakonec jsme se domluvili na sdílené rikše. A do téhle malinké rikši se nás vlezlo 11 lidí (9 dospělých a 2 děcka) + naše 2 obří batohy.
Do klasického osobáku nemáte šanci tohle natlačit. 🙂 Brzy jsme našli ubytko a vyrazili na jídlo, protože snídani jsme skoro neměli. Následovalo lehké skouknutí vesničky a nejbližšího chrámu Ram Raja, který byl ale zavřený. Pak jsme vyrazili na internet pořešit další lístky na vlak. K večeru jsme se rozhodli si projít část paláců a chrámů. Samotná vesnička je velice příjemná, není tady obvyklý šrumec, nikdo vás neotravuje či nevnucuje něco ke koupení, takže je to daleko lepší než turistické Khajuraho.
Aniž by jsme to plánovali, tak se nám podařilo během 2 hodinek projít velkou část plánovaných staveb a okolí a bylo na co koukat. Místy jsem si říkal, zda jsem pořád v Indii, protože architektura byla podobná té arabské. Hlavně se jedná o 2 paláce – Raj Mahal a Jehangir Mahal. Však uvidíte z fotek.
A hlavně nikde nikdo nebyl, takže jsme to měli sami pro sebe – hned to získá naprosto jinou atmosféru. K večeru jsme si po oddechu dali večeři, kdy Jirku pořád otravovala kráva, protože jsme seděli venku u cesty. A tak musel číšník co chvilku vyběhnout a krávu odhánět. Až když vyběhnul s tyčí, tak kráva pochopila, že se už nemá vracet. 🙂
7.6.2012 – Stanuli jsme na pohodu, protože nebylo kam spěchat a zašli si na snídani, ale to vám byl podnik – na jednoduché jídlo ala sendvič a palačinka jsme čekali víc jak hodinu. No tady plusové body neposbírali. Pak jsme vyrazili na Ram Raja chrám, který už byl otevřený, ale nic moc. Palác se mi líbí více z venku než zevnitř. Dopoledne jsme zakončili pronájmem luxus starého kola a skouknutím vzdálenějšího chrámu Lakshmi Narayan, který byl další z řady opuštěných=parádních chrámů.
Hlavně malby na stěnách byly opravdu krásné. Kolem poledne jsme se opět ukryli před sluncem, i když už to není až tak divoké. Jj, monzunová sezóna se pomalu blíží. Odpoledne nás čekal další boj o lístky na vlak a zdárně jsme koupili další sadu. Pak jsme se vydali k řece za vesničkou k poslední atrakci, která nám zbývala – Chhatris – něco jako veřejné monumenty pro vládce Orchha. Opět tam bylo pouze několik místních, kteří se tam koupali či jen tak scházeli, takže Orchha je opravdu krásně neturistická a vy si můžete vychutnat atmosféru indického venkova.
Večer jsme si naplánovali Itálii – pizzu. Ale místo italské pizzy jsme dostali indickou. 🙂 No nic, ještě, že jsme si v jednom krámku objednali pivko. Týpek nám slíbil, že nám pivko sežene a taky že jo. Jen je to tady nelegální prodávat v jiném než licencovaném obchodu – což jak už víte, bývá jeden obchod na celou ves – tak jsme pivka dostali v krásné mini tašce a předávka musela probíhat nenápadně. 🙂
No ale pivko bylo fakt hustý – VASCO 50 000. Už nikdy více tuto značku. 🙂
8.6.2012 – Kvůli brzkému vlaku stáváme už před pátou a před hotelem na nás čeká domluvená motorikša. Během cesty skoukneme jednu parádičku pro diváky – řidič dojede jinou motorikšu a zezadu z té druhé motorikši začne k nám v plné rychlosti přestupovat jeden týpek. Prostě jen tak na pohodu jako v nějakém akčním filmu. 🙂 Vlak vyrazil s lehkým zpožděním a tak jsme se do města Bhopal dostali kolem jedné odpoledne. Našli jsme si hotel a vyrazili na oběd. Tentokrát jsem se odvážil zkusit další tradiční jídlo Indie – Thali – je to podobné jako Dal Bhat v Nepálu, ale tady je to fakt ostré, takže to u mě nemělo úspěch. Město Bhopal má silnou muslimskou komunitu a tak je tady spousta mešit, které jsme se rozhodli skouknout během odpoledne.
Samotné město je opět velice neturistické, celkem špinavé, ale lidi jsou tady moc fajn. Hlavně tady asi není moc turistů a tak každý běloch je středem pozornosti a místní vás prosí, aby jste je vyfotili. 🙂
Po cca 3,5 h ve městě, kdy jsme měli možnost vidět obyčejný život kolem, spoustu mešit či krámků, které prodávají neuvěřitelné věci jako i tyto klasické staré-nové šicí stroje.
Pak jsme zalezli na hotel a já naházel další články na web. Večeři jsme si dali v nedaleké hospodě a to myslím té klasické hospě jako u nás. 🙂 Vysílali tam něco přes projektor a Jirka se jen tak zeptal, zda nemají program, kde by bylo EURO 2012 – fotbal. A k našemu překvapení asi za cca 3 minutky se přepnul kanál a my jsme mohli sledovat zahajovací zápas mezi Polskem a Řeckem. Paráda. 🙂
9.6.2012 – Dneska jsme si za odměnu dali stávání až kolem půl desáté a pak vyrazili na autobusák, protože jsme měli v plánu se dostat do vesničky Sanchi, kde jsou budhistiscké stupy – některé se datují i 200 let před naším letopočtem. Po skoro 2 hodinách cesty jsme se dohrabali do Sanchi a vyrazili směr atrakce. Na pohodičku jsme si procházeli jednotlivé stupy, asi nejvíce zajímavé byly jednotlivé brány u stup, které byly opravdu luxus propracované.
Celé místo spíš působilo dojmem historických vykopávek, takže zase něco nového. Odpoledne jsme se vrátili do Bhopal a večer vyrazili vlakem do Ujjain. K našemu překvapení číslo našeho vlaku nikde nebylo a tak se Jirka rychle a zkušeně prodral k okénku s informacemi – měli jsme málo času a vždycky tam u okýnka je hromada lidí – a zjistil číslo nástupiště. Pak už nás čekaly 3,5 h cesty do Ujjain, kde jsme kolem půlnoci našli hotel. Jenom pan domácí neuměl úplně dobře anglicky, takže to byla celkem show, když jsme chtěli vodu či ručníky. 🙂