20.5.2019
Tak dneska v noci padl nový teplotní rekord – myslím tím nejnižší teplotu. Jak si můžu být tak jistý? Pojďme si tedy projít indicie:
1. polozmrzlé ponožky
2. tenisky zmrzlé jak šutr – k těm se ještě vrátím 😉
3. silná námraza na stanu
4. zmrzlý olivový olej – na snídani nepoužitelný, ale v batohu se nerozlije 🙂
5. krystaly ledu ve vaku s vodou
6. hodinky ukazují 0 stupňů v 6 ráno
Dovolím si říci, že se shodneme – v noci bylo bezpečně pod nulou!!!
Temperature at 6 am.
Praktická poznámka: Díky teplotě pod nulou hrozí, že se poškodí filtr na vodu. Takže všichni dělají to samé. Na noc filtr putuje do spacáku. U mě do spacáku fičí důležitá šestka: filtr, vypnutý mobil, foťák, powerbanka, hodinky a sluchadlo.
Díky venkovní teplotě a brzké včerejší večerce jsem vzhůru již před šestou. Venku je jen pár mraků a všude nová vrstva sněhu. Zjišťuji, že jsem to včera nevědomky zabalil na pěkném výhledu na obě strany. 🙂 Pobíhám v žabkách ve sněhu a fotím.
Sunrise.
Za chvillu ale cítím, že je opravdu kosa, skáču zpět do stanu a začínám ranní kolečko. Nezdálo se to, ale nejtěžší bylo nazout zmrzlé tenisky. Polozmrzlé a mokré ponožky ještě šly, ale s těmi teniskami to byla solidní výzva. 😀 Jak už se zadařilo, tak jsem musel kolem stanu pobíhat jak baletka po špičkách, abych začal cítit prsty. Balení zmrzlého stanu a spodní plachty bylo na etapy – trochu zabalit a zahřát si ruce. Ale i tak jsem nakonec necítil prsty na rukou. Potřeboval jsem co nejdříve začít chodit, pak bude ok. V půl 9 konečně vyrážím a koukám, co mi včera unikalo.
On my way to Highway 2.
Dojdu k silnici 2, po sněhu ani památky a na protějším mini kopci si suším stan a plachtu, protože je krásně slunečno a lehký vítr.
Perfect place to dry everything.
Za 2 míle jsem opět u silnice 2. Tentokrát ale půjdu přímo po ní. Další míle na ofiko PCT trailu jsou uzavřené z důvodu oblasti s ohroženými druhy. I v průvodci se píše o alternativě po silnici 2. Další hodinku tedy šlapu po silnici 2, pak odbočím na jiný trail, který mě za 45 minut přivede zpátky na PCT. Krajina je lesového charakteru a slovo sníh nevím, co znamená. 😀 Dokonce se musím i namazat opalovákem, jak je horko.
I had to take alternative route, because of endangered species area.
Už ráno to bylo jasné, že dneska s velkou pravděpodobností padne další milník. A kdy dorazit k míli 400? No přece přesně ve 4 odpoledne. Foto jako důkaz.
Mile 400 at 4 pm.
Ok, minutu a něco jsem tam čekal a pak to vyfotil. 😂 A tady důkaz, že jsem tam byl.
Mile 400!!!
Naberu vodu a pokračuji dále. Od míle 398 po 403 se trail stále točí kolem silnice 2, kterou 4x přecházíme.
During late afternoon, I crossed Highway 2 four times.
Poslední 2 míle jdou na pohodu po vrstevnici a já si užívám večerní slunce. A říkám si, že poslední 2 dny nemohly být výživnější. Na oba budu hodně vzpomínat. 🙂
Kolem šesti již stavím stan a na pohodu doklepnu dnešní na, hlavně ráno, zážitky bohatý den. Vařím si Ramen nudle, ale už mi nějak nejedou. Asi jsem se jich už přejedl. To brzo. 😂😂😂
Dneska: 17 mil, total: 405 mil