2.5.2019
Ok, ok. Chtěl jsem vás trochu napnout, ale tady jsou odpovědi z minula. 🙂
1. Kdo si vsadil na ještě jednu noční etapu ze stanu, tak vyhrává bludišťáka. 😉
2. Tady je odkaz na wiki ohledně Tleskače: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Jan_Tleskač
A jdeme na to. V noci opět kosa = péřovka to jistila. Ty výkyvy teplot přes den a noc jsou tady v poušti fakt masakr. Stávám kolem 7:20 a chvilku si píšu se ségrou. Vyrážím před 9, ale jiz ze startu mě dneska bolí puchýře na noze. Mám je již od druhého dne, ale dneska nastoupily na silnou šichtu. Po 20 minutách zastavuji. Tož, co je?!? Mažu nohy hojivou mastí, zalepuji, co se dá, trochu jinak převazuji boty a pokračuji. Ze začátku se přistihnu, jak si vypomáhám hůlkami, aby se mi šlo lépe. Velká chyba!!! Tohle už mám odzkoušené z Islandu. Začnu zapojovat jiné svaly při chůzi, které na to nejsou zvyklé a tím si chodící aparát rozladím úplně. A to určitě nechci. 😉 Hůlky šly na batoh a tohle si budu muset dneska s bolestí poctivě odšlapat. Terén je ale fajn a místy jdu jakoby po hřebenu. Málem minu další milník – 150 mil.
150 miles and me.
Pokračuji a vykoukne na mě hora San Jacinto, která mě zanedlou čeká! A ano, vidíte dobře, na vrcholu je stále sníh. Wohooo. 🙂
San Jacinto mountain, which I will hike shortly.
Kolem půl 12 si dávám pauzu a za chvilku u mě stojí další hiker. Mluví mu to o 106 a zdá se mi trochu moc rozjetý. Za další půl hodinku ho potkávám u hlavní cesty směrem do Paradise Valley Cafe, jak si balí “cigaretu“. Už mi to dává smysl, jede na trochu jiné vlně. 😉
Než se pustíme do toho, co jsem si dal na oběd, rád bych lehce nastínil jednu z myšlenek na PCT – Hike your own hike. Dalo by se to přeložit jako: Jdi si svůj hike (zde PCT). Velmi chytře řečeno. To, co pro jednoho je ok, to je pro dalšího už moc. Někdo stává v 8 a jiný už 2 hodiny šlape. Někdo to valí ve skupině, někdo se toulá tou krásou sám. Někdo stráví v reštice 3 hodiny, jiný se nají a fičí dál. Mohl bych pokračovat do nekonečna. Myšlenka je, že nic z toho není ani špatně ani dobře. Jdeš to ty, tak si to jdi podle sebe, aby sis to užil, co to dá.
Já, jak už jste určitě zaregistrovali, stávám později, ale pak klidně šlapu do západu slunce. V městech se nechci moc zdržovat, nejlépe se cítím v přírodě a o samotě, kdy můžu naplno vnímat okolí a místy až neskutečné ticho, krom zvuku, jak šlapu. Ale rád čas od času potkám bandu, se kterou jsem začínal a prohodíme, co a jak. Ok, konec nedělní chvilky poezie. Jdeme obědvat. 😉
Z hlavní cesty to je cca kilometr do Paradise Valley Cafe, takže ani nestopuji a dojdu to tam. Tak se potkáváme s Tylerem a prohodíme slovo. Sedám si ke staršímu páru, který se ptá, co tady podnikám. Jak slyší PCT, tak jsou nadšení a ptají se dál. Fajn pokec s naprosto cizími lidmi. Pak už dostanu svůj burger, hranolky a pivo. Paráda. Za chvilku ke stolu přijde holčina a vyklube se z ní česká hikerka Katka. Samozřejmě chvilku pokecáme, je třeba tu češtinu oprašovat. 😀 Při placení dostávám v krabičce s účtem i kreditní kartu, tak to jdu řešit dovnitř. Nakonec se zjistí, že ani účet a samozřejmě ani karta není moje. Holky číšnice jsou celkem střelkyně to takhle domotat.
My lunch break at Paradise Valley Cafe – place, whete every hiker stops for meal – see a lot of backpacks.
Po cca hodince Cafe opouštím, šlapu zpět k trailu a vyrážím na zbývajících 10 mil. Jsem plný energie, tak ani zvyšující se teplota vzduchu mi nic nedělá. 😉 Dopoledne bylo lehce pod mrakem, ale nyní již vítězí slunce. Teplota je ale odhadem krásných 25 stupňů. Procházím krajinou, kde by se dal rámovat každý úhel pohledu. Fakt krása. A dokonce se mi podaří vyfotit ještěrku. Jsou jich tady stovky, ale rychlostí blesku jsou fuč. Ale ne tahle modelka, ta počkala až cvaknu foťák a pak zmizela. 😀
Beautiful part of today’s trail and finally lizard! 🙂
Pamatujete na včerejší veku, ehm, teda střelce, co spal na přímém slunci? Tak dneska opět spal. Naštěstí ve stínu, ale přímo na tom 45 cm úzkém trailu, takže hrozilo, že na něho šlápnu. 😀 Fakt rebel, ten chlap. Hike your own hike. 😉 Teplota je stále ok, ale je neskutečná vlhkost. Košile je neustále mokrá a co vypiju, je do půl hodky vypocené zpátky na košili. Nejde se mi tedy nejlépe a taky piju vodu, co nesu skoro půl dne = je solidně teplá. Dojdu na rozcestí, kde mají být na oba směry zdroj vody. Potkávám 2 Amíky a ti šli delší trasu 1 míli dolů a nahoru. Ok, to je mazec, hledám ten druhý zdroj, který má být daleko blíže a nakonec trail k němu najdu. Ale i tady to jde prudce z kopce. Ale voda byla luxusní – studená a i chutnala. Toto mě nakoplo a já se vydal na poslední 3 míle, které byly cik cak stoupání. Zjistil jsem, že se mi v podvečer jde nejlépe a také se lépe fotí, protože již není tak ostré světlo. Docházím na míli 161, kde již někdo spí ve stanu a to máme cca 19:15. Já rychle postavím stan a fotím neskutečný západ slunce v údolí s horami kolem.
Another amazing sunset on trail.
Dneska: 15 mil, total: 161 mil
Ahoj Honzo,
Píšeš to neskutečně výpravně a v kombinaci s fotkami si chvílemi připadám, že jsem tam také. Dokonce mě sem tam začnou bolet i nohy 😃.
Užívej a poznávej, co nejvíc můžeš.
Ale dneska taky i oslavuj. Honzo, přeji všechno nejlepší (přání hlavně zdraví a štěstí v tomto případě opravdu zdůrazňuji).
Měj se fajn a ještě jednou díky za možnost PCT alespoň takto poznávat s tebou. Držím pěsti a fandím.
Ahoj Radku, díky moc za přání a těší mě, že tě dobrodružství jménem PCT baví sledovat. 🙂 Měj se fajn. Honza