28.4.2019
Noc byla více než zajímavá. Solidně foukalo a protože jsem byl na celkem otevřeném prostoru, tak stan měl zkoušku odolnosti ve větru. No nakonec prošel. 😀 Vstávám opět před 7 a užívám si luxus výhledu ze stanu.
Morning view from my tent.
Po osmé již startuji mašinu jménem Honza a vyrážím. Dnes dopoledne ještě stále foukalo = teplotně jsme byli jinde. Dokonce se na obloze objevují mraky!!! Jsem si myslel, že tady mraky neznají. Alespoň posledních 5 dní nic nebylo. 😀 Trail se stále táhne zakousnutý ve svahu a sem tam se zvlní nahoru a dolů. Potkávám několik hikerů z opačného směru. Jdu blbě? Ne, to jsou víkendoví hikeři, je neděle. A to tak jdu a na trailu je tohle.
Warning on trail about snake.
Snake=had. Co tím chce básník říci? Že je za keřem? Nebo až za 20 metrů? No nic, moje smysly nyní jedou na maximum a já pokračuji dále. No a had nikde. 🙂
Za chvilku přejdu přes kopec a vyskočí na mě další údolí. Počasí se střídá – horko, zataženo, větrno. Je to změna oproti konstantnímu horku z minulých dnů.
Another valley.
Nalézám další 2 kaktusy, které ještě nemám ve sbírce, tak hned fotím.
Another 2 kind of cactuses.
Kolem jedné odpoledne dojdu ke známé water cache na míli 91,2. Water cache je místo, kam dobrovolníci vozí vodu. Bez této podpory by jsme byli nahraní, o tom žádná. Naberu si cca 3,5 l, do kasičky dám 4 dolary a fičím si najít místo pod stromem. Spousta hikerů již tady ve stínu stromů a keřů odpočívá – opět potkávám Tylera.
Water cache and my place to rest in shade.
Před třetí vyrážím doklepnout dnešní dávku mílí. A tu v 15:18 nastává show. Jdu a najednou zaregistruji chřestýše přímo na trailu. Chřestýš v mžiku zaujímá známou útočnou pozici – v klubíčku s hlavou nahoru s ocasem vydávající typický zvuk. Hned hodím zpátečku a jasně ukazuji, kdo je tady šéf. Kdyby někdo pochyboval – chřestýš je šéf. 😉 Tepovka jede o sto šest, ale mám první lepší šanci ho vyfotit, i když je v trávě. Had se zklidní a jen tak tam leží v klubíčku. Vyfotím si ho z bezpečné vzdálenosti a chci pokračovat. Dělám rámus, mluvím na něho, ale nic nezabírá. Po 5 minutách pochopím, že tady musí ustoupit moudřejší, tedy já. 😉 Mapuji terén pod trailem. Je sice solidně prudký a vypadá to na volný kámen, ale není tam křoví. Vracím se tedy o cca 2 m zpět, sestupuji o dobré 2-3 výškové metry dolů a traverzuji pod trailem. Nakonec se vyškrábu zpět na trail cca 3 m za hadem. Solidní gymnastika. 😀 Pozorný čtenář má určitě stejnou radost jako já, jak nám to setkání s hadem krásně dramaturgicky roste – nejprve skoro nic nevidím, bo jsem až třetí, pak vidím mládě, pak jak se na pohodu již plazí z trailu a nyní blízké setkání. 😉
Rattlesnake on trail.
Zbytek odpoledne je již bez dalšího překvapení, jen se mi krásně ukazují další údolí.
Beautiful valley to my way to Warner Springs.
Sem tam je dokonce i zataženo, takže se mi šlape jedna báseň. Nakonec to zabalím na míli 98 kolem půl šesté večer. Uvařím si Knorr rýží a pasta a spadne to do mě ani nevím jak. Pak je třeba se více pověnovat chodidlům. I když jsem to nepsal, tak samozřejmě mám puchýře. Zatím to není nic mega hrozného, ale je třeba se o to postarat, aby z toho nebylo něco více. Po ošetření si na pohodu užívám zbytek večera.
Dneska: 16,2 mil, total: 98 mil