Annapurna Circuit Trek – nepopsatelný zážitek

Nejprve malá poznámka – tento článek je opravdu dlouhý a tak, jestli si chcete projet celý trek najednou, tak si na četbu vyšetřete dostatek času, připravte si svou oblíbenou kávu či čaj a zákusek taky není špatná volba. 🙂 Jestli jste tedy připraveni, tak můžeme začít virtuálně trekovat. 🙂

3.5.2012 – 0. den treku: Kathmandu – Bhulbhule

Proč to je 0. den? Protože dneska jsme pouze seděli na zadku a neušli jsme ani krok. Brzy ráno jsme se před hotelem sešli s naším průvodcem, mimochodem jmenuje se Bhupa a taxíkem vyrazili na autobusák, kde jsme si dali light snídani a v 7:15 vyrazili směr Besisahar. V autobusu jsou vždy 2 – řidič a tzv. naháněč a výběrčí peněz. Dneska jsme měli v busu 2 mlaďochy a tak jízda stála za to. Naháněč se snaží všude možně po cestě sehnat co nejvíce lidí do busu a tak se často zastavuje. Během jedné takové akce, kdy jsme asi 1 km jeli cca 25 minut došlo dokonce k tomu, že z řidiče se stal 2. naháněč a autobus mezitím řídil řidič č. 2 – prostě cizí týpek. 🙂 Během té doby do busu postupně naskákalo spousta prodavačů jídla či suvenýrů, atd. Prostě mazec akce. 🙂 A tahle to tam funguje s každým autobusem, takže tam ke konci té dlouhé, pomalu se pohybující se řady autobusů byl policajt, který se snažil ty autobusy popohnat, ale sem tam to byl marný boj. Nakonec jsme teda zdárně opustili Kathmandu a pomalu se blížili směr Besisahar.
Během cesty jsme skoukávali měnící se krajinu a párkrát jsme měli o „zábavu“ postaráno, kdy mlaďoch předjížděl jako prase na místech, kde by se normální člověk neodvážil na to ani pomyslet. 🙂 Samozřejmě na nás čekala i cesta, kdy jsme projížděli mezi jednotlivými hromadami kamení, krávami a auty z protisměru. 🙂
Ke konci jsme ještě přestoupili na jiný bus a pak jsme se po 8h zdárně dostali do Besisahar. Už bylo celkem pozdě a do Syange, kde jsme se chtěli dostat, už nic nejelo. Nakonec se Bhupovi podařilo sehnat minibus do Bhulbhule, kde jsme se dostali po další hodince jízdy po cestě, která by pro Evropana byla nesjízdná. 🙂

4.5.2012 – 1. den treku: Bhulbhule (840 m.n.m.) – Chamje – Dharapani (1900 m.n.m.)
celkem km: 11      čas: 4 h      výškové metry: 1060, z toho 700 s jeepem

Ráno jsme měli snídani v 7:30 a pak jsme rychle fičeli na jeep, který nás měl dostat do Syange. Během cesty jsme neměli šanci fotit, jak to s námi házelo. 🙂 V Syange jsme měli v plánu vystoupit, ale pánům se ještě zachtělo si chvíli povozit zadnici a tak jsme pokračovali až do Chamje. Tam jsme konečně mohli kopnout do vrtule a oficiálně začít trekovat. Tady je naše sestava – Jirka, Bhupa, já a Martin.
Cesta začala v krásném údolí a hned od začátku jsme byli svědci toho, že jediný způsob, jak se tady dopravuje zboží, je buď na oslech nebo na svých zádech. Několikrát došlo k „dopravní zácpě“, kdy proti sobě stály stáda oslů v obou směrech. 🙂 Nebo místní proháněli na stezce stádo krav z jedné vesničky do druhé a my jsme uskakovali na stranu. 🙂 Celý trek vede přes horské vesničky, takže není třeba si brát jídlo a díky tomu jste svědky obyčejného života v horách, který je úžasný. A během treku, kdy nastoupáváte výšku, tak se mění okolní krajina, jak uvidíte z fotek. Za 2 hodinky jsme dorazili do Tale, které se nachází v úžasném údolí s řekou a horami kolem. Dali jsme si oběd a tento den byl pro mě trochu víc spešl, protože jsem slavil 34. narozky, takže jsme si dali drink na zdraví. Jako dárek jsem dostal trekování kolem Annapuren. 🙂
Další 2 hodky nám zabralo se dostat do Dharapani, kde jsme dorazili v 15:45. Systém ubytka a jídla během treku je následující – za ubytování platíte minimum – bylo to kolem 100 a míň rupií na hlavu a v daném hotelu či lodge se vždy večeří a snídá, ale ceny za jídlo jsou podstatně dražší, aby na tom vydělali. Výhoda je, že když přijdete, tak se domluvíte na večeři a času a po večeři to samé ohledně snídaně, ať se ráno nezdržujete. Večeři jsme si dali na 6 a během té doby nás zkoumala holčina paní domácí.
Po večeři jsme si dali na moje narozky pivka a čaj a pak jsme dodatečně oslavili jmeniny od Jirky.

5.5.2012 – 2. den treku: Dharapani (1900 m.n.m.) – Bharatang (2850 m.n.m.)
celkem km: 23      čas: 6:45 h      výškové metry: 950  

Dnes jsme měli výkop již v 7:00, protože nás čekal dlouhý den. Fičíme směr Chame a oběd si dáváme ještě před Chame ve vesničce Thanchok, kde dorazíme za 3,5 h. Protože jsem byl lehce pozadu a fotil jsem, tak jsme minul restauračku, kde jsme měli pauzu a tak jsem se musel vracet. 🙂 Již podle fotek uvidíte, že se krajina opravdu mění den co den.
Ve 12:00 pokračujeme dále a za 1:15 h dorazíme do Chame. Máme pořád spoustu času a tak jsme se rozhodli, že budeme pokračovat dále až do Bharatang.
Za cca 2 h jsme dorazili do mini vesničky, kde byl jediný hotel, takže jsme měli jasno, kde budeme bydlet. 🙂 Ubytko bylo opravdu skromné, začalo pršet a přituhovalo, ale nakonec se z toho vyklubal supr večer, protože dorazila spousta lidí a hotel byl najednou plný – Američan, 3 Francouzsky, Angličanka, atd. Ve „společenské“ místnosti se zatopilo a bylo o zábavu postaráno. Fičel jsem spát už v 8, protože jsem byl unavený.

6.5.2012 – 3. den treku: Bharatang (2850 m.n.m.) – Ghyaru (3680 m.n.m.)
celkem km: 12      čas: 5 h      výškové metry: 830

Ráno nás uvítalo luxus počasí a tak jsme nejprve pofotili okolní hory se sněhem, pak dali snídani a po půl osmé vyrazili dál. Počasí bylo luxusní celý den a tak jsme během cesty viděli zasněžené hory v plné kráse. 🙂
Během cesty do Pisang, kde dorazíme za 2,5 h, jsme viděli, jak se dělá nová cesta ve skále do vyšších vesniček a je to fakt mazec práce. Po malé pauze v Pisangu si dáme 45 minutový mini stoupák do Upper Pisang, kde poobědváme a prohlídneme si blízkou monastery.
Poslední část dnešního treku nás dostala přes důležitou hranici 3 500 m.n.m., kdy je třeba si hlídat příznaky nemoci z nadmořské výšky, která není žádná sranda. Nejprve jsme na pohodu šli 1 h po vrstevnici a nakonec nás čekal závěrečný mega stoupák, kdy jsme za cca 45 minut nastoupali 400 výškových metrů. Fakt slušný záběr. 🙂 Odměnou byl luxus výhled na protilehlé pohoří Annapuren. Ubytovali jsme se v luxus mini hotelu, dali si sprchu v podobě ohřátého kýblu vody a pak zašli do kuchyně objednat si večeři. V kuchyni bylo příjemně teplo a tak jsme tam nakonec zůstali celou dobu, kdy paní domácí připravovala naši večeři.
Dali jsme si lokální pivo Chhang a nasávali luxusní atmosféru kolem, kdy do kuchyně postupně přicházeli sousedé na pokec, kolem běhaly děti, na pomoc s večeří přišla další paní kuchařka. Prostě opravdu parádní večer s luxus atmosférou. S nadmořskou výškou jsme se zatím poprali dobře, všichni jsme ok. 

7.5.2012 – 4. den treku: Ghyaru (3680 m.n.m.) – Manang (3530 m.n.m.)
celkem km: 14      čas: 4 h      výškové metry: -150

Pro velký úspěch jsme na snídani opět zůstali v kuchyni a poté vyrazili směr Manang. Manang je doporučená zastávka na 2 dny, kdy je potřeba se aklimatizovat na nadmořskou výšku, aby při dalším stoupání nedošlo k problémům. Počasí s námi opět spolupracovalo na výbornou a tak jsme co chvilku zastavovali a samozřejmě fotili. 🙂
Do Manangu jsme došli za cca 4 h přes vesničky Ngawal a Braga, kde jsme si dali oběd. Tento den byl na pohodu, protože jsme nic nenastoupali nahoru, ale dolů. 🙂 Odpoledne jsme si dali pohodový oddych, já jsem si po mini procházce městečka, kdy jsem viděl hrát volejbal ve 3500 m.n.m., dal šlofíka a pak psal články na blog. Po večeři jsme konečně mohli dohnat jeden rest, který už dlouho visel ve vzduchu. Bylo třeba zapít narození syna Maxe od mého velmi blízkého kámoše Ladyho. Kámo, vím, že to je sakra pozdě, ale když se to člověk dozví až po cca 14 dnech a pak bojuje se střevy, tak to nakonec zabralo až tak dlouho dobu.
Ale objednali jsme si místní víno Draksi a to ti byla síla. Takže kámo, synek bude 100% zdravý, protože to byl hustý drink. 🙂

8.5.2012 – 5. den treku: Manang (3530 m.n.m.) – Ice Lake (4600 m.n.m) – Manang (3530 m.n.m.)
celkem km: 6      čas: 5 h      výškové metry: 1070 nahoru a to samé dolů 🙂

Jak jsem již psal, druhý den v Manang je aklimatizační a tak se doporučuje si udělat nějaký výšlap do okolí a pak se vrátit zpátky a spát ve stejné nadmořské výšce jako minulou noc. Marťas se nějak necítil a tak zůstal na pokoji a zbytek týmu se vydalo na nedaleké Ice Lake, ale již podle nadmořské výšky tušíte, že jsme to vzali zostra. 🙂 Výšlap byl parádní, slunce krásně hřálo a okolí bylo s každým metrem nahoru čím dál luxusnější.
Nakonec jsme se vydrápali nahoru za cca 3,5 h a dali si vrcholovou pauzu u jezera. Byli jsme ve výšce 4 600 metrů, což byl samozřejmě můj rekord a zatím jsem se cítil v pohodě.
Dolů to šlo hodně na pohodu, na jedné horské pastvině jsme narazili na typické tvory zdejších hor – Yaky, nenápadně je pofotili a za 1,5 h jsme dorazili na hotel.
Tak jsme si začali utahovat z Marťase, že výšlap byl masakr a že ten trek kolem Annapuren nedáme. Marťas mezitím byl u doktorky a měl lehké příznaky nemoci z nadmořské výšky. Kolem půl druhé jsme vyrazili do ulic na jídlo a nakonec se to protáhlo až do 4 odpoledne. Pak jsme ze srandy zjišťovali program kin v městě. Jj, i kina tam mají, ale je třeba sehnat víc lidí, aby se promítalo. 🙂 Večer jsme s Jirkou vyrazili na večeři bez Martina, který odpočíval. Našli jsme mini restauračku a dali si po jídle 3 kyblíky lokálního pivka Chhang. Cestou zpátky jsme si přisvětlovali foťákem, protože v Manang zrovna kopali novou kanalizaci, takže hlavní cesta byla v bojovém stavu. 🙂

9.5.2012 – 6. den treku: Manang (3530 m.n.m.) – Monk (4000 m.n.m) – Manang (3530 m.n.m.) – Churi Ledar (4200 m.n.m.)
celkem km: 1+11      čas: 5:15 h      výškové metry: +470, -470 dolů, +670

Dnes byla na programu dne nejprve důležitá věc – zajít si za 96-letým mnichem žijícím ve skále pro požehnání, abychom dokončili celý Annapurna trek. Snídaně tedy byla v 6:30 a po sedmé jsme to vzali přímo do kopce za mnichem. Za necelou hodinku jsme se dostali k brance ve skále a vstoupili. Uvítal nás zvuk rytmického bouchání na buben a odříkávání modlitby. Potichu jsme se usadili v mini místnosti ve skále a počkali, až mnich dokončí modlitbu. Poté s pomocí Bhupy jako překladatele jsme dostali požehnání a za náramek kolem krku zaplatili 100 rupií. O mnicha se stará jeho 64-letá dcera, která nám uvařila čaj, který příjemně zahřál. Nakonec jsme se s mnichem vyfotili a tím pádem máte možnost vidět, že na 96 roků opravdu nevypadá. Odcházel jsem s opravdu mega luxusním zážitkem, protože jak samotná atmosféra kolem, tak i mnich s ohromným charismatem mě uchvátili.
Zpátky do Manang jsme dorazili za chvilku, sbalili se a kolem 10 vyrazili směr Churi Ledar.
Za cca 3 h jsme dorazili do Yak Kartha, kde byla pauza na oběd a pak nás čekalo pouhých 45 minut pohodové chůze do Churi Ledar. Protože minulou noc ve vyšších výškách sněžilo, tak nás v Churi Ledar uvítal mini sněhulák a již během cesty nahoru jsme si šáhli na sníh.
Večer jsme tradičně strávili ve společenské místnosti, kde se zatopilo, takže bylo příjemně a mezi sebou si vyměňovali zkušenosti s trekem – Francouz s infekcí na nohách, že zatím šel trek v žabkách či Australan, co měl hodně špatný průběh nemoci z nadmořské výšky.

10.5.2012 – 7. den treku: Churi Ledar (4200 m.n.m.) – High Camp (4900 m.n.m.)
celkem km: 6      čas: 2:45 h      výškové metry: 700

Výkop dnešního dne byl na pohodu po 8, protože nebylo kam spěchat. Do Thorung Phedi jsme dorazili přes Gunang za cca 2 h a to nás druhou půlku cesty brzdila karavana oslů. 🙂
V Thoring Phedi jsme si dali na pohodu oběd v 4500 m.n.m. a připravovali se na závěrečný mega stoupák do High Campu. Závěrečný bonbónek byl opravdu masakr, během cca 45 minut jsme nastoupali 400 výškových metrů.
Jak vidíte z fotek, tak se krajina úplně změnila, už skoro žádná vegetace, pouze kamení a skály. V High Campu jsme si dali mini výšlap na blízký kopeček a pak do postele, protože jsme byli celkem unaveni.
Už když jsem dorazil do High Campu, tak mě začala bolet hlava a během odpoledne se to nezlepšovalo a přidala se celková únava a nebylo mi dost dobře – nadmořská výška udělala svoje. K večeři jsem si dal česnečku a Martin mi dal léky, které měl od doktorky. Večer mi už bylo opravdu dost blbě, ale Bhupa řekl, že ještě vyčkáme do rána a tak jsem v 7 fičel do postele a doufal, že ráno bude vše ok.

11.5.2012 – 8. den treku: High Camp (4900 m.n.m.) – Thorung La Pass (5416 m.n.m.) – Muktinath (3760 m.n.m.)
celkem km: 15      čas: 6:20 h      výškové metry: +540, -1650

Ráno v den D se stávalo už v 4:30, abychom na Thorung La Pass dorazili kolem 9 ráno, kdy je nejlepší viditelnost a počasí. Naštěstí jsem se ráno cítil daleko líp, hlava sice ještě bolela, ale už to nebylo tak hrozné.
V 5 byla snídaně a po půl šesté jsme vyrazili směr nový výškový rekord. 🙂 Tentokrát jsem to vzal hodně na pohodu, krok za krokem se tlačil nahoru – nedostatek kyslíku ve vzduchu byl už hodně patrný. K mé radosti jsme poslední část treku valili po sněhu. 🙂
Za 2:20 jsme dorazili na vytoužený „vrchol“ Annapurna treku a euforie a adrenalin přebyl bolest hlavy. 🙂 Zážitek to byl opravdu ultimátní, nikdy jsem ještě tak dlouho nešel v horách s báglem a k tomu do 5400 metrů. Na Passu jsme strávili cca 40 minut, pofotili, co se dalo a dali si vrcholový čaj v nejvyšší hospodě. 🙂
Dolů do Muktinath se šlo opravdu na pohodu a s každým metrem dolů člověk cítil, jak se mu vrací síla. 🙂 No a sníh opět ubýval, až zmizel úplně a opět nastopupily na scénu skály a kamení.
Za cca 4 h jsme dorazili do Muktinath, kde jsme ještě před ubytováním skoukli místní monasterii. Na hotelu jsme byli kolem 1 odpoledne, takže jsme ještě měli před sebou celé odpoledne. 🙂 Odpoledne jsme si prošli městečko a večer zašli na drink, abychom oslavili, že jsme to všichni 4 zvládli a došli jsme nahoru. 🙂

12.5.2012 – 9. den treku: Muktinath (3760 m.n.m.) – Kagbeni (2800 m.n.m.) – Jomsom (2710 m.n.m.) – Marpha (2670 m.n.m.)
celkem km: 10 chůze, 9 jeep, 6 bus      čas: 2 h      výškové metry: – 950 chůze, – 130 jeep a bus

Program dnešního dne byl jednoduchý – projít se na pohodu do vesničky Kagbeni, kde jsme dorazili po cca 2 h. Cesta vedla mezi úžasnými skalami z obou stran, takže bylo na co koukat. 🙂
Vesnička na nás vykoukla v krásném údolí v horách se zelenými políčky kolem. Až to bylo neskutečné, jako by to někdo namaloval.
Tady jsme čekali na jeep, který nás měl odvést do Jomsom. Usmlouvali jsme řidiče na nižší cenu, ale nakonec to dopadlo tak, že nás řidič cca 1km před Jomsom vysadil a my jsme to museli dojít. 🙂 V Jomsom jsme si dali oběd a pak vyrazili busem směr Marpha, kde jsme měli v plánu přespat. Marpha je velice příjemná vesnička, nejvíce se mi líbily hromady dřeva na střechách, které se sušily.
Odpoledne jsme skoukli blízkou monastery a pak na pohodu trávili odpoledne a večer v hlavní místnosti. Během té doby jsme si dali i turnaj v šipkách. 🙂 Po večeři jsme rozjeli Apple Cider party, která končila velice pozdě v noci.

13.5.2012 –10. den treku: Marpha (2670 m.n.m.) – Kalopani (2530 m.n.m.) – Gasha (2080 m.n.m.) – Tatopani (1190 m.n.m.)
celkem km: 24 chůze, 11,5 taxi      čas: 5 h      výškové metry: -900

Bohužel včerejší Apple Cider party měla neblahý dopad na mé tělo a tak jsem nebyl schopen vstávat po 7 na snídani a vyrazit s bandou na bus po půl osmé. Rozdělili jsme se teda a já zůstal na hotelu s instrukcemi, jak se k nim během dalších dnů připojit. K mému překvapení jsem se probudil v půl desáté a byl jsem ok, takže jsem se rozhodl, že vyrazím ještě dneska a uvidím, co bude. Další autobus už samozřejmě nejel, takže jsem kopnul do vrtule, vydal se po silnici a doufal, že narazím na nějaké auto, jeep či bus.
Po 3 h, kdy jsem to valil bez přestávky a nenarazil jsem na jediný jeep či bus, se na mě usmálo štěstí a já stopnul ten den jediné taxi v Himalájích. 🙂 Nejdřív jsem se s ním domluvil na Ghasa, kde jsem chtěl podle instrukcí vzít bus, ale nakonec jsem zjistil, že taxi jede až do Tatopani a tak jsem fičel až tam. Cesta byla neskutečná, čekal jsem, kdy prorazíme olejovou vanu a končíme. 🙂 Ale auto pořád fičelo dál a dál bez problémů po cestě, která je pro Evropany nesjízdná. 🙂 Asi 2 km od Ghasa najednou venku vidím zbytek party a tak zastavujeme a já se opět setkávám se zbytkem týmu.
Pak se dozvídám, že z Ghasa už žádné busy nejely, takže museli jít pěšky. K naší bandě se připojil ještě Australan, kterého jsme poznali už dříve a Izraelec, ze kterého si Bhupa dělá srandu z jeho kolébavé chůze. 🙂
Do Tatopani jsme nakonec dorazili po cca 2 h a já si celou dobu sám sobě říkal: „Proč jsi vystupoval z toho taxíku?“. 🙂 Konec cesty se nesl v rytmu bubnujících kapek a poletujícího prachu.
Pořádný koncert kapek se naštěstí rozjel, až když jsme se ubytovali. Po večeři se počasí uklidnilo a tak jsme šli skouknout nedaleké Hot springs – teplé prameny. Pak už jsem fičel spát, protože jsem toho za dnešek měl dost. 🙂

14.5.2012 – 11. den treku: Tatopani (1190 m.n.m.) –  Sikha (1980 m.n.m.)
celkem km: 11      čas: 4 h      výškové metry: 800

Většina lidí v Tatopani končí Annapurna trek a do Pokhara fičí busem. My jsme si ještě naplánovali jednu spešl akci na 3 dny, kdy budeme opět šlapat nahoru. Ale nejprve jsme po snídani vyrazili na Hot springs, kde se pánové naložili do horké lázně.
Kolem 10 jsme opět vyrazili směr nahoru. Počasí bylo luxus, možná až moc teplo, takže jsme si kopec „vychutnávali“, co to dalo. 🙂 Po 2 h, kdy jsme to neustále rvali nahoru, byla pauza na oběd a pak opět pro velký úspěch nahoru. Teplota byla kolem 30 stupňů, takže ze mě celkem slušně lilo. 🙂
Za další 2 h jsme konečně dorazili do vesničky Sikha, kde bylo v plánu přespat. Vesnička ale byla nekonečně dlouhá, že i Kravaře jsou proti tomu kratičká víska. 🙂 Ubytovali jsme se v opravdu příjemném hotelu a odpoledne jsem na pohodu třídil foto a psal blog. Po normální večeři jsme si s Marťasem dali jako zákusek pizzu, protože byla chuť. 🙂 Večer jsme zakončili v jídelně, protože se pořádně rozpršelo a nakonec padaly i kroupy. Na zahřátí jsme s Jirkou zkusili místní Mustang kávu – samozřejmě tam byla nějaká kořalka a díky tomu jsem byl vzhůru až do pozdních hodin. 🙂

15.5.2012 – 12. den treku: Sikha (1980 m.n.m.) – Ghorepani (2800 m.n.m.)
celkem km: 6      čas: 2:45 h      výškové metry: 820

Ráno nebylo po včerejší bouři ani památka, obloha opět krásně vymetena a teplota se šplhala směrem nahoru. Nás dneska čekal poslední výšlap nahoru s báglama. 🙂
Po 1:15 h jsme dorazili do vesničky Chitre a protože bylo pořád dost času na oběd, tak jsme po pauze vyrazili směr Ghorepani, kde jsme dorazili za další 1,5 h. Cesta vedla krásným lesem, takže moje fotící úchylka na lesy se opět projevila. 🙂
Dnešek byl krátký den na trekování, ale díky mega převýšení a teplotě jsme po obědě všichni usnuli. Odpoledne jsem pak dopisoval blog a opět dával do kupy fotky, atd. K večeru se opět pokazilo počasí a tak paní domácí zatopila v „kamnech“. Ano, máte pravdu – je to klasická 200 l bečka předělaná na výkonnostní kamna. 🙂
Za chvilku bylo v celé místnosti parádně teplo a tak jsme s ostatními strávili na pohodu poslední večer na treku.

16.5.2012 – 13. den treku: Ghorepani (2800 m.n.m.) – Birethani (1025 m.n.m.) – Pokhara (815 m.n.m.)         celkem km: 7, zbytek taxi      čas: 5 h      výškové metry: -1775

Dnešní poslední den treku vstáváme už v 5:00, protože nás čeká mini výšlap na nedaleký Poon Hill, který je populární při východu slunce, kdy dojde k osvícení celého pohoří Annapurna Himalája – hlavně Dhaulagiri, Annapuren a Machapuchare. Vyrazili jsme tedy směr 400 výškových metrů nahoru a na vrcholu se s hromadou dalších lidí kochali a fotili luxusní výhledy.
Za hodinku jsme slezli dolů, dali si snídani a v 7:40 vyrazili směr dolů a to hodně dolů. 🙂 Po 3 h, kdy pořád dokola fičíme po schodech dolů a dolů – podle mapy jich bylo 3280 🙂 – si dáváme oběd v Thikhedhunga a pak už nás čekají poslední 2 h chůze, kdy se schody pomalu mění v pohodovou cestu a my skoukáváme opět spoustu terasových políček a život ve vesničkách.
Nakonec dorazíme do Birethani, kde končí chodící část treku a zbývá se dostat do Pokhara. Bhupa za chvilku sežene taxi a my vyrážíme na poslední část treku.
Během 1,5 h cesty do Pokhara si začínám uvědomovat, že Annapurna trek opravdu končí a je mi to líto. Rychle ale tyhle myšlenky zaženu vzpomínkami na zážitky, které jsem v posledních 14 dnech zažil a na tváři se mi objeví lehký úsměv a spokojenost. 🙂 V Pokhara najdeme náš hotel a ubytujeme se. K našemu překvapení na hotelu nejsou naše batohy se zbytkem našich věcí, takže jsme lehce rozčarovaní. Odpoledne fičíme do restauračky a dáváme si pivko na úspěšné zakončení treku.
Na večeři si jako odměnu dávám po 14 dnech maso a to rovnou steak. 🙂

Annapurna trek byl luxusní a ultimátní zážitek. Během 14 dní jsem prošel přes několik vegetačních pásem nahoru a dolů, skouknul na vlastní oči Annapurna Himaláje pohoří – je to luxusní, nasál atmosféru horských vesniček, popral se s nemocí z nadmořské výšky, ušel cca 158 km a ustanovil svůj nový výškový rekord na hodnotu 5416 m.n.m. Pocit na vrcholu Thorung La Pass byl naprosto parádní, fakt mega luxus zážitek. Takže Annapurna trek doporučuji všemi deseti. Ale je třeba se připravit, že to nejsou kopce zadarmo = zvážit, zda si vzít či nevzít nosiče. Já jsem si tahal svoje věci sám, bylo to nějakých cca 11 kg a na konci treku se mi batoh už lehce pronášel. 🙂 Dále toho moc ve vyšších výškách nenaspíte, i když se dobře aklimatizujete. Více foto samozřejmě najdete ve fotogalerii, takže klikejte. 🙂 A nakonec jedna malá kuriozitka, která mě potěšila – oficiálně jsme začli trekovat na moje narozeniny – 4.5.2012 a na Thorung La Pass jsme došli 11.5.2012, což je moje šťastné číslo. Já vím, je to blbost, ale potěší to. 🙂

Myslím, že to je už zřejmé z celého článku, že trek považuji za jeden z vrcholů mých toulek za krásami a kráskami. 😉

Fotogalerie