Opravdu prašné a živé Kathmandu

25.4.2012 – Ráno si dáme snídani zadarmo a kolem 10 ráno fičíme do Nepálu. Let trval pouhou hodinku a něco, ale i tak jsme opět dostali spoustu jídla. Prostě mazec aerolinky. 🙂 V Kathmandu jsme při příletu zaplatili vízum 40 USD a vyrazili do ulic. Hned v budově letiště nás odchytili týpci a domluvili jsme se na hotelu, i když byl jiný, než jaký jsme měli naplánovaný, ale cesta do hotelu byla zadarmo a tak jsme to riskli. A vyplatilo se. Hotel byl v pohodě a tak jsme nelitovali. Samotný Nepál hned od začátku ukazoval svoji jedinečnou tvář a my jsme postupně nasávali atmosféru další země.
Protože je tady kráva posvátné zvíře, tak není nic nenormálního, když za plného provozu si to mezi auty a motorkami šine kráva. 🙂 Odpoledne jsme se šli podívat na Indickou ambasádu, kde jsme si vyzvedli formuláře, které budeme potřebovat na zítra. Zbytek dne jsme strávili v uličkách se „značkovým“ outdoor oblečením, kterého tady jsou mraky, ale opravdu mraky. A samozřejmě za levno. 😉 Večer jsme vyrazili na večeři a Jirka okusil místní teplé kvašené pivo, které bylo parádní. Já jsem se bohužel jenom díval, protože jsem pořád byl na dietě a tabletkách, ale můj stav se lepšil, což bylo fajn.

26.4.2012 – Dopolední program byl velice jednoduchý – vystát si frontu na Indické ambasádě a zažádat si o vízum. Nakonec jsme tam strávili opravdu celé dopoledne. Z ambasády jsme se dostali až po půl jedné, ale měli jsme zažádáno a další návštěva bude 2.5.2012.  Takže uvidíme, jak to dopadne. 🙂 Odpoledne jsme vyrazili do ulic a podle průvodce jsme si dali procházku městem, která nás zavedla na spoustu zajímavých míst, jako zajímavé nádvoří, stupy, chrámy, úzké uličky plné obchůdků, či jsme viděli obyčejný život kolem atd.
Další fotka je spešl pro bábi – v Nepálu je ještě pořád šije postaru. 🙂
Díky této procházce jsme se naplno dostali na vlnu Nepál. 🙂 Procházka končila na velmi známém a opravdu krásném Durbar náměstí, kde ale zrovna probíhala nějaká akce, tak jsme to vzali šupem.
Navečer jsme celkem unaveni dorazili na hotel a ještě ze střechy nafotili večerní Kathmandu.
Kuriozitkou či spíše denním chlebem pro Nepálce je, že se tady každý den vypíná elektřina a to až 16 hodin denně. Mají to, protože vyrobí míň, než potřebují a tak na hotelu je většinou na nástěnce rozpis, kdy je šťáva a kdy ne. 🙂
Samotné hotely mají většinou 2 okruhy elektřiny – jeden normální a druhý je na generátor. Takže v pokoji pak máte 2 vypínače a 2 světla. 🙂

27.4.2012 – Dneska jsme si naplánovali vzdálenější atrakce, takže jsme si pronajali kola a vydali se do dopravní džungle v Kathmandu. A opravdu to byl mega zážitek. Něco takového jsem na kole asi ještě nezažil. V Nepálu se jezdí vlevo, ale to neznamená, že se naproti vám nebude šinout auto či motorka, protože to je pro něho lepší pruh v ten moment. 🙂 Opravdu během celého dne to byla mazec jízda – auta, autobusy, motorky, rikša, kola a chodci na všech frontách. 🙂  Nejprve jsme chvilku bojovali s mapou a ulicemi, prostě to pořád nějak nesedělo a tak jsme si trošku nadjeli jinam. 🙂 Nakonec jsme se dostali k prvnímu místu, kterým byla opravdu krásná Charumati stupa (budhistický chrám ve tvaru zvonu).
Dalším místem bylo Pashupati. A tohle na nás hodně zapůsobilo. Jedná se o komplex hinduistického chrámu a dalších staveb kolem, ale je to hlavně místo, kde se u řeky spalují zesnulí.
Vidět probíhající pohřeb z blízka a na dalších místech už hoří, tak tohle se vám hodně hluboko zaryje pod kůži. Hned u vstupu se k nám přidal jeden mladík a hodně nám toho vysvětlil, hlavně ohledně obřadů, atd. Denně tady dojde ke spálení 50-100 zesnulých. Je to takové Nepálské Varanasí. Pak jsme se šli projít přes řeku na nedaleké chrámy a při cestě zpátky jsme se pofotili se svatými muži, kteří nám tradičně požehnali a prstem namalovali na čelo červenou tečku.
Další zastávkou byla největší stupa v Kathmandu – Boudha. A opět luxus atmosféra kolem – vidíte spoustu místních, jak se přijdou pomodlit, projít se kolem stupy a roztočit modlitební válečky nebo se tam jenom setkají a povykládají si.
Stupa je tak veliká, že jsme se mohli projít po „1.patře“ a skoukli ten šrumec dole. 🙂
Opravdu velice příjemné místo. Naší poslední zastávkou byl Swayambhunath stupa – Monkey temple – Opičí chrám, odkud je výhled na celé Kathmandu. Chrám byl ale na opačné straně města a tak nás čekala mazec jízda, na kterou nezapomenu. 🙂 Proplétali jsme se uličkami, které by za normálních okolností byly pro osobáky neprůjezdné, ale tady se proti sobě řítily 2 autobusy a nakonec to nějak zvládly a na pohodu pokračovaly každý dál. 🙂 Nakonec jsme dorazili k chrámu a čekalo nás „1000“ schodů nahoru. Tak jsme nelenili a vydali se na výšlap, protože nahoře nás čekal výhled na celé město.
Pozdě večer jsme plní dojmů dorazili na hotel.

28.4.2012 – Včera jsme nestihli vrátit kola, takže ráno v 8 jsme rychle vrátili kola a pak si dali snídani v našem oblíbeném krámku. Dopoledne jsme si dali ještě jeden menší okruh ve městě, který začínal na Durbar náměstí, které jsme si tentokrát pořádně skoukli a pak jsme vyrazili do méně frekventovaných, ale pořád zajímavých uliček plných života, vozového parku rikšů či zajímavých stavebních prvků.
Asi nej historka byla, když jsme procházeli jedním z mnoha nádvoří a přidal se k nám jeden malý klučina – je to ten největší vzadu.
Uměl trošku anglicky a začal na nás ukazovat v pořadí na mě, Martina a Jirku a řekl: „Tall – vysoký, taller – vyšší a tallest – nejvyšší.“ A pak přišlo na řadu druhé kolo a to nás dostalo. 🙂 V pořadí já, Jirka a Martin klučina řekl: „Big – velký, bigger – větší a biggest – největší.“ A tak jsme Marťasovi  pak po zbytek dne připomínali, že je z nás největší, tudíž nejtlustší. 🙂 V poledne jsme si na náměstí zašli do restauračky na střeše, kde byl poddle mě lepší výhled než z Monkey templu. 🙂
Odpoledne jsme na pohodu strávili na hotelu a naplánovali si 3-denní výlet do Kathmandu Valley, protože jsme pořád měli 3 dny, než bude vízum.

Fotogalerie