9.4.2012 – Cesta busem proběhla parádně a tak jsme kolem půl páté ráno byli v mini městečku Bagan. Protože byla ještě tma, tak jsme zakotvili v mini restauračce na autobusáku, která už byla otevřená, dali čaj a domluvili se, že počkáme na světlo a začneme hledat hotel. Nakonec jsme si tam dali i snídani v podobě talíře rýže s volským okem, protože si to tam dávali místní a my jsme měli taky hlad. 🙂
S prvním paprskem slunce vyrážíme do ulic, projdeme pár hotelů a nakonec máme vítěze – Shwe Na Di hotel. Ubytujeme se a na 2 hodinky se ještě prospíme. Dopoledne nejprve koupíme lístky na vlak do Mandalay, pak si pronajmeme kola a podle mapky vyrážíme skouknout okolní chrámy.
Ani né po chvilce Martin zjistí, že má píchlé kolo a Jirka pořád zápasí se sedadlem a tak se vracíme zpátky a necháváme kola opravit. Pak si dáme výborný oběd v jedné místní restauraci – podle fota uvidíte, co všechno jsme měli na stole a to jsme si objednali pouze rýži s masem. 🙂
Tohle je prostě barmská kuchyně. Odpoledne jsme teda strávili na kole, kdy jsme objížděli jednotlivé chrámy, někdy vystoupali nahoru a zjistili jsme, že je kolem opravdu tisíce chrámů.
To si to tak fičíme k dalšímu chrámu a najednou se k nám připojí 2 šikovné dívčiny kolem 10 let a hnedka kam jedeme, co hledáme či potřebujeme. My už jsme věděli, co z nich asi vyleze a tak jsme se hnedka zeptali, zda dané info bude za peníze. A taky že jo. Slečny prostě chtěli vydělat nějaké ty penízky. Tak jsme jim řekli, že ne, ale dámy s námi pokračovali ještě dobrou půl hodinku, než pochopili, že opravdu penízky nebudou. 🙂
Na večer jsme fičeli na jeden chrám, kde je pěkný západ slunce, ale protože byly sem tam mračna, tak jsme západ nestihli, ale i tak to bylo fajn.
Asi tak 1 km před hotelem se podařilo Jirkovi píchnout kolo a tak Jirka a Martin sedají na jedno kolo a Martin drží druhé kolo v ruce. Takže už jsme zvýval jenom já, co se týká píchnutí kola. 🙂 Večer jsme s Martinem zašli na večeři a pak rychle spát, protože jsme byli slušně unaveni.
10.4.2012 – Dnešní den byl podobný tomu včerejšímu. Podle mapky jsme pokračovali v projíždění chrámů. U jednoho chrámu jsme se mohli kouknout i na místo, kde žijí mniši a prohlídli si i dlouhé chodby pod zemí, kde bylo příjemně chladno.
Na oběd jsme se zastavili u jedné z „restauraček“. Až poté jsme zjistili, že tam vlastně dotyční žijí a restauraci mají jako způsob obživy. Dali jsme si tam výborné placky s medem a pk si prošli vše kolem. A to mě celkem dostalo, protže jsem si připadal jako ve skanzenu, ale tady to je naživo, tady to pořád používají a živí je to. Jedna slečna nám ukázala, jak dělají jednotlivé nitě a příze a pak, jak na starém tkalcovském stavu dělá deky, potahy na postele, ubrusy, tašky, atd. Fakt mazec.
Nakonec jsem si tam koupil menší ubrus, protože byl parádní. Projíždíme další chrámy a při cestě k jednomu se mi podaří píchnout kolo. Ano, i mě to potkalo. 🙂 Dojedu k chrámu a ptám se, zda mi může někdo pomoc. A najednou ke mně letí borec, a že to opraví, není problém. My si mezitím dáme prohlídku chrámu a pak si sedneme na drink.
Asi tak za 30 minut borec dorazí zpátky a kolo opraveno. Paráda. Zaplatím mu 3000 a oba spokojeně fičíme svým směrem. Na hotel dorazíme k večeru a pak vyrazíme na večeři a snažíme se najít restauračku s internetem. U první to neklaplo, měli nějaký problém s wifi, takže jsme se tam najedli a jeli dál. V další to už klaplo a tak jsme mohli napsat domů, že jsme ok. Večer se fajn rozjel, zažili jsme tam lehkou písečnou bouři na ulici a tím pádem i výpadek proudu, prostě klasika. 🙂
Nakonec jsme odjížděli až po půlnoci, kdy už městečko spalo a všude byl až nezvyklý klid. Brána u hotelu už byla zavřená, takže nás čekal poslední bonus dne – přehazování kol pře plot. 🙂
11.4.2012 – Protože jsme včera dorazili na hotel hodně pozdě, tak jsem stávali až kolem 10, zašli na snídani a pak zpátky do postele. Na oběd jsme vyrazili jenom Martin a já, protože Jirkovi nebylo dobře. Po vydatném obědě jsem si vydal na procházku městečkem a chtěl jsem poslat pohledy. Poštu jsem nakonec našel, ale na poště nikdo a před poštou mi jedna místí paní ukazuje 12 na prstech a pak signál, že jako konec a tak jsem pochopil, že pošta podle všeho funguje jenom do 12. No nic, tak jsem šel zpátky na hotel. Zbytek odpoledne jsme strávili na pohodu na hotelu. Večer jsme vyrazili na jídlo a pro změnu jsme hledali nějaké evropské jídlo. Já jsem si nakonec dal italské špagety a byla to příjemná změna. 🙂 Než jdeme spát, tak se domlouvám v hotelu na zítřejší snídani, protože vlak nám jede v 7 ráno a jak se dostaneme na nádraží.