21.3.2016
A je to tady. Jak říkám – není to o tom, zda se to stane či ne, ale je jen otázkou času, kdy se to stane. 🙂 A o čem mluvím? To když na záchodě trávíte víc času než v pokoji. 😉 Celou noc mi žaludek nějak zpíval, ale ještě to bylo ok. No a ráno to šlo velice ostro. Dal jsem se nějak do kupy, sbalil se a šel dolů do společenské místnosti. Odjezd měl být mezi 6:45 – 7:00. Bylo půl sedmé a já do sebe tlačil suchou housku a přemýšlel, co dál. Mám to odpískat? Nebo to risknout? Za chvilku jsem fičel na záchod podruhé. Vypotácím se ze záchodu a skoro všichni jsou pryč. V tu chvíli je mi to jedno, sednu si a přemýšlím, zda jsem už ok. A tu se mě zeptá borec za recepcí, jaký výlet mám dneska v plánu. Pak někam volá telefonem, a že za 5 minut pro mě přijdou. Takže na mě podle všeho zapomněli. 🙂 Ale já to v tu chvíli neřeším, mám svých problémů dost. Nakonec to teda risku a vyrazím s holčinou na místo, kde nás vyzvedne bus. Modlím se, ať na loďce je záchod a já v případě krize pofičím znovu. Na loďce záchod je, takže to nejhorší (být na zádi lodi se staženými kalhotami a pouštět to do jezera) asi nenastane. 🙂 Máme pohodového průvodce, ale v naší skupince jsou 2 borečci, které to očividně nebaví a já po zbytek tour přemýšlel, proč vůbec na takovou tour jeli. Fakt mazec. Naší první zastávkou byly slavné plovoucí ostrovy Uros, kde pořád žijí původní obyvatelé. Je to sice již těžce turistické, u každé rodinky, která čítá cca 20 lidí, zastaví jedna loď a začne program – uvítání, projížďka lodí, pak vysvětlí, jak se vlastně plovoucí ostrov staví a nakonec jsme navštívili domky (já měl tu čest být domku náčelníka – vůdce rodiny).
Pak jsme fičeli k ostrovu Taquila, kde žije jiná skupina původních obyvatel – mají specifické oblečení podle zařazení ve společnosti či zda jsou svobodní či ženatí, vdané, atd. Bylo zajímavé vidět, jak žijí pořád stejně po celá staletí. Samozřejmě, že tam technika taky dorazila – např. mobilní telefon, elektřina, atd., ale i tak tam v podstatě žijí pořád stejně. Ostrov jsme si prošli z jednoho konce na druhý a na konci nás čekal příjemný oběd s luxus výhledem.
Tam jsem se dal do řeči s jedním párem a rodinkou se 4 dospělými dětmi. Pak nás již čekala plavba zpět – opět 2,5 h, takže jsem dorazili do Puna kolem půl šesté. Zbytek večera jsem strávil na hostelu a čekal na noční bus. Sraz byl v 21:15 kousek od hostelu, takže jsem nemusel ani brát taxi. Vše klaplo, jak mělo a my jsme přesně na čas fičeli do Cusco.