15.3.2016
Vstávám v 7 a začnu se připravovat na 3-denní výšlap. Spoustu věcí nechávám na hostelu v pytli od brambor a sebou beru jen to potřebné. A o jaký výšlap se jedná? Cca 23 km od La Pazu se tyčí Huayna Potosí – 6 088 m vysoká hora, kterou bych rád pokořil. Někdo si možná pamatuje, že můj výškový rekord je nyní 5 416 m z Nepálu, kdy jsme šli Annapurna circuit. No a já mám tady možnost ho trochu vylepšit. 🙂 V 9 stojím vzorně před agenturou a potkávám se s naším hlavním průvodcem Celestiem a Belgičanem Maxem. Za chvilku dorazí paní z agentury a jedeme si pro výbavu. Tam již zkoušejí věci další 3 – Španělé Alvaro, Victor a Anna. Takže celkem slušná parta. Pak vše pobalíme a v minivanu vyrážíme směr Huayna. Za cca 2 hodinky dorazíme do parádní chatky u přehrady s Huayna Potosí v dáli. Jsme ve výšce 4 700 m a jde to cítit.
Vybalíme, najíme se (s námi jela i paní kuchařka) a pak lehce spočneme. Odpoledne vyrazíme k nedalekému ledovci, kde máme instruktáž, jak nasadit mačky, chodit, padat, atd. po ledovci. Nakonec si dáme krátký výstup po kolmé stěně. Paráda.
Večer mě pro velký úspěch začne opět bolet hlava, takže si dám jenom polévku a fičím spát. Vypadá to, že to je můj styl, jak se tělo vyrovnává s nadmořskou výškou. Po cca půl hodin se mi podaří usnout.
16.3.2016
Ráno vstáváme kolem 7:30, snídaně se servíruje v 8. Pak máme relativně volno během dopoledne, a tak se poflakujeme či si projdeme okolí. Kolem poledne máme oběd a dorazí další 4, kteří si zaplatili variantu 2 dny – tedy bez toho včerejška, který je dobrý na aklimatizaci. Naše skupinka se po obědě dobalí a vyrážíme do druhého táboru, který je ve výšce 5 300 m.n.m. Cesta je ze začátku na pohodu vine, ale pak to již rveme prudce nahoru v celkem slušném kamenitém terénu. Naštěstí máme pauzy a za cca 3 hodiny jsem na místě.
Jsem mile překvapen, že jsem to zvládl na pohodu i s báglem, který je díky výbavě celkem slušně těžký. Za hodinu dorazí druhá skupinka, a tak je nás dohromady 9. S druhou skupinkou dorazí i další průvodci a dovídáme se, že půjdeme po dvojicích – holčina s druhé skupiny to vzdala předem, protože ji ta výška dělala problémy. A protože je v plánu vstávat v 00:30, tak po večeři, která byla v 17:30, všichni fičíme spát.
Je cca 18:15, já uléhám a opět se ozývá hlava. Po půlhodinové boji usínám, ale za cca 1,5 hodiny se proberu, a pak to začne. Hlava mě neskutečně rve, až to zdravé není. Snažím se usnout, nejde to. Nic nepomáhá, a tak v 21:05 přichází na scénu kámoš Valetol. Díky za něho. Valetol se s nikým a ničím nepáře, a tak za chvilku nic necítím a snažím se usnout. To se mi podaří, ale jen na cca 2 hodiny. Pak již neumím usnout a čekám na 00:30.
17.3.2016
Den D, teda spíš brzké ráno R!!! Je ráno 00:45 a my se probouzíme, oblékáme a lehce posnídáme. Tak co, zvládnu to až na vrchol nebo ne? Hlava je naštěstí díky Valetolu na vedlejší koleji, ale i tak si nejsem jistý, zda to klapne. Vše je připraveno a my vyrážíme do tmy na ledovec za naší „chatou“. Nazouváme mačky, rozdělujeme se do týmů po dvou, uvazujeme se k lanu a jdeme na to. Jsem v týmu s Benem z Německa a náš průvodce je Mário. Když zjistí, že jsem z Česka, tak ze sebe vysype slovo K***A. Prostě klasika – tohle znají všichni. Pomalu se teda tlačíme nahoru, jdeme nejprve po vrstevnici, takže to jde. Pro mě to je něco neskutečného – je tma jak v pytli, žádný měsíc, jen hvězdy a světla našich čelovek.
Po cca hodině na nás v dálce vyskočí pulzující La Paz, který nespí. Po další hodině, kdy jsem mile překvapen, že zatím je mi fakt dobře – již vím, jak mám chodit a jdu si svým tempem. Spíš jsem překvapen, že kvůli Benovi celkem často zastavujeme. A to z něho vypadne, že je astmatik. Tak to je jiná – žasnu, že se vydal na něco takového a rázem je z našeho týmu tým outsiderů – Ben je astmatik a já bezpečně nejstarší – všichni ostatní jsou pod 30. 🙂 Ben se pak omlouvá, že pořád zastavujeme, ale já mu říkám, že pro mě je důležité tam dojít. Nepotřebuji tam být první, na tohle jsem již starý se tam honit jako blázen. 🙂 Asi tak v polovině nás čekal solidní výstup na skoro kolmé stěně, takže jsme to jako profíci valili nahoru – cepín, jedna noha, druhá noha a opět cepín, noha, noha. Luxus zážitek. Časem nás předběhnou i další skupinky z ostatních agentur, ale to nás vůbec nerozhodí. My si to stále šineme svým tempem nahoru. V závěrečné části to již byl mazec výstup, a tak Benovi nabízím čokoládu, ať doplní energii. To se již lehce rozednívá, viditelnost je čím dál větší a tak již vidíme, jak daleko či blízko jsem od vrcholu. To dodá další energii i Benovi, kterého Mário i já povzbuzujeme, že to dáme. 🙂 Jsme v prudkém kopci, a tak to valíme opravdu pomalu, ale vrchol se blíží. A v 6:50, po cca 5 hodinách, je to tady – VRCHOL!!! Paráda – můj nový osobák je krásných 6 088 m.n.m. 🙂
Jsem překvapen, že se cítím opravdu dobře. Na „vrcholu“ – spíš se jedná o mini místo, hřeben, kde to na obě strany padá slušně dolů – je slušná tlačenka, takže již první skupinky valí dolů a nyní si luxus pocit užíváme my. Fotíme a užíváme si východ slunce. Samozřejmě jsme neustále k sobě přivázáni lanem, takže je to někdy celkem zajímavé, když se chceme fotit a nemůžeme jít dál. 🙂 Na vrcholu strávíme cca 15-20 minut a fičíme dolů.
Na vrchol se podle nepsaného pravidla musí vylézt do7 hodin rána, pak začne sníh a led díky teplu tát a je to celkem nebezpečné. Také se dozvídám, že Anna to kolem 5 800 m.n.m vzdala, protože to bylo na ni moc. Ale i tak jsem ji potom říkal, že může být na sebe pyšná – 5 800 je parádní číslo. Dolů to jde samozřejmě daleko snadněji a my zjišťujeme, kudy jsme to v noci rvali nahoru. A sem tam jsem překvapen, co jsme vylezli. 🙂
Poslední část je na pohodu, místy jdeme ne za sebou, ale vedle sebe a byl to fakt parádní pocit – již víte, že jste to zvládli, teď si užíváte krásných výhledů na zasněžené okolí a kamenité údolí pod vámi a na pohodu sestupujete.
Do 2. táboru jsme dorazili kolem 8:45!!! Takže dolů to trvalo cca 1,5 h. 🙂 Sbalíme se a pokračujeme v sestupu do naší chatky. Tam dorazíme po další 1,5 h, ale to již uznáváme, že jsme solidně unavení. Paní kuchařka v chatce řekne: „Cantare?“ A já, i když neumím španělsky, tak vím, na co se ptá. 🙂 Kolem 12 dostaneme vydatný oběd a minivanem celá parta fičíme do La Paz. Tam dorazíme kolem 2-3 odpoledne a já fičím na hostel. Odpoledne jen na pohodu kontroluji maily a zařizuji další věci. No a díky pomalému netu to nakonec zabere celé odpoledne. Večer ještě pofotím noční La Paz a pak hurá do postele, zítra se vstává celkem brzy – v 6:30.