8.2.2016
Ráno budík na 7, rychle se dobalit a vyrazil jsem na autobusák – čekal mě přesun do dalšího parádního národního parku Los Glaciares – vstup je v městečku El Chaltén. Nejprve mě čekal bus do El Calafate – tam jsme už byli, že. 🙂 Během cesty, kdy jsme čekali na hranici se se mnou dal do řeči mladík, co seděl vedle mě. Nakonec se z něho vyklube Američan, co už cca 10 let vlastní bar v Praze a má celkem slušně procestovanou ČR. Pak jsme se dali do řeči s 3 dalšími, co stáli za námi ve frontě a tady to bylo Finsko. Do El Calafate jsme dorazili kolem 2 odpoledne a já měl cca 2,5 hodiny na to, abych zjistil, kam dál po El Chaltén. Nakonec jsme to infocentrum dali do kupy a já zjišťoval nejlevnější lístek do Los Antiguanos. Peníze na lístek by byly, ale pak bych neměl hotovost v El Chalténu, kde nefungují kreditky. Takže jsem vyrazil do centra prověřit bankomaty. A u obou bank nic. Valím zpět a rozhoduji se, že lístek koupím, a pak pořeším prachy. Nakonec jsem mohl platit kartou, takže problém vyřešen. 🙂 Mám cca 1,5 hodiny do odjezdu a na lavičce vidím dívčinu, kterou jsem potkal na treku v Torres del Paine NP. Dáme se do řeči – Francie – Sofi, a pak se k nám přidají 2 kluci z UK –Mark a George, kteří taky šli trek a se Sofi se už poznali na treku. Všichni míříme do Chalténu, takže to vypadá, že budeme 4. V buse je hromada Slováků, kteří jsou ultra natěšení, až to bolí. 🙂
Večer hledáme kemp, nakonec nám doporučí další kolega od Marka a George kemp, kde pan správce buď přijde a platí se nebo nepřijde a neplatí se. 🙂 Kemp je nacvakaný a hlavně to jsou horolezci, protože je to tady pro horolezce ráj. Večer je mazec sledovat, co se děje v polní kuchyni, jak tam všichni vaří, atd.
Nakonec dorazí i pan domácí, a tak s Georgem jdeme zaplatit stany. George umí španělsky, takže se domluvíme na jedné noci a borec nám podává takový minibloček a ať se tam zapíšeme. Vidím, že všichni tam píšou jméno, datum a slovo PAGO. Takže napíšu jméno, datum a slovo PAGO. Borec to vezme zpátky a začne se smát a říká Georgovi, co že to tam píšu. Nakonec zjistím, že PAGO znamená – platba a to tam píše pan domácí, až dostane platbu. A já to prásknul před platbou. 🙂
9.2.2016
Ráno na pohodu vstáváme a nejprve jdeme na kávu. Najdeme luxusní kavárnu a dáme si nejen kávu či čaj, ale i palačinky či kus dortu. Prostě ráno jak má být. 🙂 Pak zařizujeme spoustu věcí – nákup na trek, info ohledně dalších věcí, hledá se hostel, kde si Sofi, Mark a George chtějí nechat pár věcí, atd. Nakonec nám to zabere čas až do 2 odpoledne, pak se sbalíme a vyrážíme na trek. První kempoviště je cca 3 hodiny cesty, takže není kam spěchat. Na pohodu to valíme a parádně pokecáme. Počasí je luxusní, takže se nám naskytne pohled, jak na Cerra Torres, tak na Mt. Fitz Roy.
Cílem dnešního dne je jezero Torres se známým skalním útvarem Cerro Torres, které je častým objektem fotografů, viz foto. Dorazíme do kempu, uvaříme a George přijde s luxus nápadem zajít k jezeru s vínkem, které jsme si koupili a doklepnout den tam. Přidá se k nám ještě jeden Francouz – Chris. Večer je luxusní, popijeme a pokecáme až do tmy.
10.2.2016
Ráno jsme měli v plánu vstávat v 6 a jít se podívat na východ slunce. Já zaklapnu mobil a spím dál. Naštěstí se Mark nedal odradit a bušil do stanu tak dlouho, až jsem zabral. 🙂 Rychle jsem se převlékl a vyrazil za ostatními. Východ byl parádní, měli jsme štěstí, jak včera, tak dneska bylo nebe bez mraku, takže se skaliska hrdě vystavovaly za jezerem.
Pak jsme rychle hupli zpátky do spacáků, protože byla pořád slušná zima. Já se probral v 9:45, posnídal, prošel si okolí a zbytek bandy stále spalo. 🙂 Nakonec se začali probouzet kolem 11:15. Já jsem měl v plánu tady zůstat ještě jednu noc a zbytek bandy plánovalo se sbalit a fičet dál. Kolem 1 odpoledne jsme se rozloučili a vyrazili jsme každý svým směrem. Já měl v plánu se projít kolem jezera na vyhlídkový bod. Tam jsem dorazil za cca hodinu, a tak jsem vymýšlel co dál.
Chtěl jsem celé jezero s ledovcem a skálami vidět z výšky, a tak jsem si řekl, že vylezu na tamten bod v dáli. A jak jsem se tam dodrápal, tak jsem si říkal: „Ok, tak zkus se dostat ještě tam.“ A tak to bylo asi 5x. 🙂 Nakonec jsem vylezl hodně vysoko, ale bohužel mě nečekal výhled za hradbu na opačnou stranu – pouze další díra. 🙂 Aspoň výhled na jezero, ledovec a okolní skály stál za to.
Tak jsem se otočil a valil to dolů tím mega hustým terénem – spousta kamení, sypalo se to, takže o zábavu postaráno. A do toho začalo slušně foukat. Dolů k vyhlídce jsem to dal za cca hodinu, ale byl to fakt mazec. Cestou kolem jezera začalo opravdu masakriálně fučet, co fučet, to byl vichr, že to se mnou házelo. Naštěstí vítr tlačil do zad, takže to šlo, ale sem tam, když pořádně fouklo, tak jsem měl co dělat, abych se udržel na nohách. Poslední cca km byl už opravdu mazec – vítr si se mnou místy hrál jak s hračkou – nepamatuji si, že bych něco takového zažil – fakt mazec. Samozřejmě, že skaliska byla v temném mračnu, takže jsem litoval všechny, co se tady dneska odpoledne ukázali, protože je čekal jen temný mrak a mega vichr.
