20.1.2016
Odlet do El Calafate mám v 5 ráno, takže již kolem 2 ráno se zkouším odbavit, ale ještě musím chvilku počkat. Odbavím se a borka mi řekne, že to je brána číslo 10, ale je to jiný terminál. Jdu k branám a moje číslo brány tam je taky, takže si myslím, že k tomu terminálu dojdu tudy. Při vstupu mi borka zkontroluje lístek a vše je ok. Jdu teda přes kontrolu báglů a zjišťuji, že mám cca 0,5 l vody. A světe div se, voda prošla. Celkem mazec. Pak mě ale volá jiná borka, že jsem špatně a musím zpátky na jiný terminál. Já ji ukazuji číslo brány a ona, že tohle je vstup na mezinárodní lety a já mám vnitrostátní. Jak jsem ještě nevyspaný, tak se tam chvilku motám, až to nakonec najdu. 🙂 Do El Calafate dorazíme před polednem a já si kupuji lístek na minibus do centra. Lístek je neskutečně drahý s porovnáním, co píšou ve 3 roky starém průvodci. Nějak mi to nehraje, ale co. Nechám se vysadit u kempu a opět cena za jednu noc je nějak moc. Tak tady opravdu něco nehraje. Ubytuji se a vyrážím zjistit situaci ohledně busů – mám v plánu se dostat do Ushuaia. Ceny opět masakriální, takže tady se muselo něco stát, bo to není jinak možné. Po zjišťuji info a jdu zpátky do kempu to v klidu promyslet s knižním průvodcem. Rozlousknu to a jdu opět na autobusák koupit lístky. Jenže lístky na dnešek jsou již vyprodané, takže opět valím do kempu a vše přeplánuji. Kolem 14:30 jdu tedy potřetí na autobusák a kupuji lístek do Ushuaia. Mám v plánu koupit i lístek na zítřek k ledovci Perito Moreno, ale přepážka je zavřená do 16:00. Je vám jasné, co následovalo? Pro velký úspěch jsem na autobusák šel v 16:10 počtvrté. 🙂 Nakonec se zadaří a já se jdu lehce projít po El Calafate. Slunce pálí a je slušná vlhkost, takže změna oproti zimní ČR. 😉
21.1.2016
Z kempu se mám odhlásit až v 1 odpoledne, takže dopoledne na pohodu posnídám, pobalím se a jdu si nechat bágl na recepci. Odjezd k ledovci byl ve 14:00 a cesta trvala cca 1:45 h. Odjezd autobusu zpět je až v 19:30, takže jsme měli spoustu času. K ledovci se „dostanete“ po nekonečných schodech a lávkách, ale pořád jste v uctivé vzdálenosti, protože se jedná o jeden z mála dynamických ledovců, který se denně posune až o 2 metry!!! Takže během návštěvy jsem skouknul, jak se kus ledovce odlomil – tady nic mimořádného. 😉
Je to fakt mazec, když si uvědomíte, že čelní stěna je vysoká cca 50-55 metrů!!! Na pohodu jsem si to procházel a fotil, ale počasí s námi nespolupracovalo. Zatáhlo se, takže ledovec nezářil a byla celkem kosa.
Během 2 hodin jsem to obešel celé, a protože mi byla zima, tak jsem to zaparkoval v přilehlé restauračce. Tu ale v 18:15 zavřeli, takže jsme všichni mrzli venku. A někteří fakt mrzli, protože přijeli v žabkách, kraťasy a tričko. Já měl pevné boty, kalhoty, bundu a byla mi zima. 🙂 V El Calafate jsem byl zpět kolem 9 večer, vyzvednul jsem si batoh, koupil něco na večeři a fičel jsem na autobusák, kde jsem čekal na bus, co mi jel ve 3 ráno. Byl jsem překvapen, že tam na stejný bus čekalo více lidí již od těch cca 10 večera. Během noci přijely 2 autobusy a vždy se vyvalila hromada baťůžkářů, takže nehrozilo, že bych usnul. 🙂