18.1.2016
Menší úvod, jak jsem se dopracoval k tomu, že zase fičím pryč. 🙂
Když jsem se na konci října minulého roku vrátil po 17 měsících domů, tak jsem doma řekl, že potřebuji cca 2 týdny na rozmyšlenou, zda už budu sekat latinu 🙂 nebo ještě vyrazím ven. V hlavě mi pořád šrotovala Jižní Amerika. Doma mi hned řekli, že mám jet, ale já si to potřeboval v klidu promyslet. No a za 2 týdny jsem přišel s tím, že teda jo. Kdyby ne, tak tohle nečtete, hej? 🙂
Takže jsem začal s přípravami, hlavní bod byly letenky, které nakonec klaply v podobě:
18.1.2016 Praha – Madrid –Buenos Aires – El Calafate
10.4.2016 Lima – Madrid – Praha
Již z letenek je jasné, že to teda bude 12 týdnů. Plán je strávit 2 měsíce v Patagonii, kde budu trekovat a poslední měsíc projet to nejzajímavější v Bolívii a Peru. Během příprav jsem si psal s jedním párem u Prahy a máme v plánu se tam někde v těch jihoamerických lesích najít a zatrekovat spolu. 🙂 Příprava byla tentokrát jednoduší v tom, že jsem se nedávno vrátil z cestování, takže nebylo třeba kupovat či shánět spoustu věcí. Protože jsem plánoval co nejvíce trekovat, tak jsem si koupil nový stan Jurek pro „1,5“ člověka a kvalitnější spacák.
A zpět do chladného rána 18. ledna 2016. 🙂
Naši se ségrou mě doprovodili na ranní vlak z Ostravy do Prahy a tím oficiálně začaly moje další toulky.
Protože v JA je teď „léto“, tak jsem se sbalil letně – cesta do Prahy byla teplotně zajímavá, ale dalo se. 🙂 Odlet do Madridu byl kolem 2 odpoledne a vše klaplo na pohodu. Těsně před přistáním v Madridu kapitán letadlo prudce zvedl a dal ještě jedno okružní kolečko, takže jsme měli o zábavu postaráno. V Madridu jsem měl čekačku cca 6 hodin, takže jsem na pohodu posedával na letišti. Již v letadle do Madridu jsem si všimnul borců, co cestovali v montérkách – teď myslím v regulérních špinavých montérkách a podle všeho fičeli taky někam do JA. Prostě mazec. 🙂 Let do Argentiny byl ze začátku „divoký“ – celkem často jsme měli turbulence, ale brzy jsem usnul a dalo se. 😉
19.1.2016
Do Buenos Aires jsme dorazili k ránu a já měl skoro 23 hodin času, než mi poletí další let do El Calafate. Jdu si vyměnit prachy, a pak zjišťuji cenu busu do centra, že bych se tam zajel kouknout. Cena je ale nějak vysoká, takže to zavrhnu a celý den se poflakuji na letišti. Hraje tady typická tango hudba, takže o zábavu není nouze. 🙂 Odpoledne spatřím skupinku chlapů a na tričkách mají napsané KAMAZ TEAM. Chvilku mi to trvá, než mi to sepne – právě skončil Dakar, takže to jsou borci od Kamazu. Za chvilku jsem pak spatřil i borce z Běloruska.